Reklama

Reklama

Antikrist

  • Slovensko Antikrist (více)
Trailer 2
Drama / Horor / Mysteriózní / Psychologický
Dánsko / Německo / Francie / Švédsko / Itálie / Polsko, 2009, 109 min

Muž (Willem Dafoe) a Žena (Charlotte Gainsbourg) se vášnivě milují. Tragédie, která se dala snadno odvrátit, navždy změní jejich životy. Ona zcela zkolabuje, on se snaží zachránit jejich manželství. Navrhuje společnou terapii v odlehlém srubu uprostřed lesů, které jako by vystoupily z té nejhorší noční můry. V tu se mění i pobyt manželů. Jeden z nejkontroverzněji přijatých filmů 62. MFF v Cannes nenechá žádného diváka chladným. První snímek z Trierovy „trilogie deprese“ vynesl Charlotte Gainsbourg v Cannes cenu za nejlepší ženský herecký výkon. Experimentální psychologický horor inspiroval vlastní boj Larse von Triera s depresí a úzkostí. (Aerofilms)

(více)

Videa (3)

Trailer 2

Recenze (1 241)

pan Hnědý 

všechny recenze uživatele

Během filmu se mi těžko dýchalo. Depresivní atmosféra, pekelné obrazce, úchvatné záběry, labyrint myšlenek, temné zvuky a objevení v sobě něco démonického. Dech beroucí zpomalené záběry jsou ukázkou Trierova umění a otevřel nám dvířka do jeho démonické duše (do jeho vnitra nahlédneme v plném rozsahu, je to dlouhá temná cesta, která v nás zanechá následky). Willem Dafoe už má tvář maniaka a Charlotte Gainsbourgová zaslouží velké ocenění za její výkon (neuvěřitelné co všechno herci dělali na příkaz Triera). Film, který nechce nikdo vidět podruhé. Démonické, nadpozemské. ()

JANARYBA 

všechny recenze uživatele

Tak tenhle film mě při sledování opravdu štval - bylo to utrpení. Dokonce podezírám "mistra režiséra", že má osobní zkušenosti s někým, kdo má taky silně pošramocenou mysl....Ale jakkoli ten film bolel, hrábnul mi až do dřeně kostí....Nejradši bych dala nižší hodnocení, ale níž to nejde ....pouze magické srnky, vrány a lišky mi tam moc neseděly a holý zadek W. Dafoea bych si taky klidně odpustila. ()

Reklama

ORIN 

všechny recenze uživatele

V nejnovějším, záměrně kontroverzním (bez jakýchkoliv záporných konotací) počinu předního dánského režiséra Larse Von Triera jako by se zrcadlila celá tvůrcova předchozí tvorba s mnoha formálními experimenty. Trier zde jednak užívá různých druhů (ručních) kamer, pracuje s různými nejednoznačnými motivacemi a charaktery postav. (Bipolarita pachatel-násilník-muž vs. oběť-ona, později po aktu vendety přesný protiklad, přeměna z pachatele-muže na oběť, částečné nebo úplné sebeobětování se, kterým se staví do role mučedníka; z oběti-ženy změna na pachatele-násilníka, užité např. v Prolomit vlny či Dogville.) Je zde také patrný návrat k formální struktuře řazení filmu do jednotlivých kapitol a opětovná zdařilá variace mnohých žánrových prvků a postupů, ať už z (béčkového) hororu, psychologického dramatu, komedie s prvky černého humoru nebo i (survive) thrilleru. Vzniká tak působivý artmix všech předchozích Trierových děl ironicky pokukávající po opusech velikánů Ingmara Bergmana či Andreje Tarkovského, jemuž je film dokonce věnován. Nakolik toto připsání Trier myslí vážně ví snad jen on sám, Antikrista by mohl stejně tak dedikovat již zmíněnému Bergmanovi (motiv strádajících manželů je více než výmluvný) nebo třeba Davidu Lynchovi, podobně tíživou a tajemnou atmosférou je film prolezlý skrz naskrz. [==] Nejen svým názvem je podobný Antikrist filosofickému spisu Friedricha Nietzscheho stejného názvu, jenž je první částí nedokončeného díla Přehodnocení všech hodnot. Právě ty může divák během projekce přehodnocovat, neboť film je myšlenkově plný mnohoznačných a sporných významů a vybízí k otevřenému výkladu. Druhý načrtnutý lze nalézt a částečně rozkrýt v jiné Nietzschově studii Tak pravil Zarathustra v kapitole O starých i mladých ženkách: „Všechno na ženě jest hádanka a všechno na ženě má jediné rozluštění: jeho jméno – těhotenství. Muž je ženě prostředkem k cíli: účelem vždy je dítě. Čím však je žena pro muže? Dvojí věc chce pravý muž: nebezpečí a hru. Proto chce ženu: nejnebezpečnější hračku.“ Nejtemnější úskalí jako by Trier převedl z tohoto úryvku do výsledného tvaru celého filmu. Záměrně bezejmenní hrdinové, on-muž-manžel (Willem Dafoe) a ona-žena-manželka (Charlotte Gainsbourg), se po tragické nehodě a úmrtí jejich dítěte uchylují v rámci ženiny terapie do civilizací nedotčené lesní krajiny, do srubu nazvaného symbolicky Eden. Jelikož žena při pohřbu dítěte zkolabovala a více než měsíční hospitalizace v nemocnici podle manželových slov k ničemu nevedla, přebral jako psychoterapeut břemeno odpovědnosti za manželčinu léčbu na svá bedra. Brzy však zjišťuje, že veškerá terapie (jako by mu to Trier sám kladl na mysl) nevede ke zdárnému cíli a její účinek můžeme vymezit termínem dočasná autosugesce. Osudnou chybou se může zdát mužův omyl při léčbě, kdy ženě neustále vtlouká do hlavy důležitost pustit k sobě svůj strach a vyrovnat se s ním oproti tvrdému postavení se proti. V průběhu filmu navíc divák zjišťuje, že ženina „pomatenost“ má dlouhodobější charakter, kdy při psaní disertační práce o utlačování a právech žen ztratila po symbolickém upsání se Satanu rozum a po úmrtí dítěte se začala postupně profilovat do role středověké čarodějnice-spasitelky. Tato tvrzení hovoří spíše o silné misogynii, která je v souvislosti s Antikristem velmi často skloňována. Rozkódování děje je přímo úměrné tomu, jaké informace nám (divákům) Trier sděluje a v jaké formě. Významů, kterých je možné číst, existuje hned několik: biblický prvek Adama (On) a Evy (Ona), kteří v Ráji (výše zmíněný srub Eden, spíše antiteze pravého ráje) dospívají každý po svém ke zničujícím poznatkům. Oným Antikristem (Satanem) může být jak zesnulý syn, který se rodičům neustále vrací jako znepokojivá vzpomínka, může jím být i manžel, utlačovatel, který ženu přemlouvá k drastické terapii, stejně tak Antikristem může být žena, bez rozumu, řídící se pouze citem, pomstychtivá. Nebo i Příroda, samotné doupě Satanovo, ze kterého má strach Ona (úvodní terapie s trávou a kameny, zkázu přinášející padající žaludy či zvířecí výjevy v jednotlivých kapitolách). Nakonec, proč by jím nemohl být i samotný tvůrce, jenž nabourává divácká očekávání vkládáním častých explicitních výjevů a vsuvek, kterými také narušuje vyprávění příběhu. [==] Antikrist jakkoli se bere/nebere vážně a jakkoli vypráví v základní rovině prostý ale krutý příběh, pozoruhodný je především po formální stránce. Úvodní černobílá vysoce stylizovaná část za zvuků Händelovy opery Rinaldo má až anticky tragický rozměr. Slow-motion sekvence přináší obrazy, které předesílají celý následující děj: během sexuálního aktu manželů nešťastně vypadne dítě z okna a zabije se. Přitom samotnou smrt dítěte přináší kamera Anthonyho Dod Mantla až zvrhle několikrát za sebou z různých úhlů a pohledů během prostřihů na pohlavní styk muže a ženy. Závěr je opět černobílý a za zvuků stejné árie jako v úvodní části můžeme jen těžko najít stopy po mužově katarzi. Jak je již výše zmíněno, film je přehledně chronologicky řazen do částí-kapitol (před první Prolog, po poslední Epilog) nazvaných podle jednotlivých stádií ženina smutku-terapie (1. Zármutek, 2. Bolest-Chaos vládne, 3. Zoufalství–Gynocida, 4. Tři žebráci), pro každou z nich tvůrci určili jedinečný vizuál, který souvisí s obsahovým ztvárněním každé z nich. Výjimečný je film také s kladením vrstev jednotlivých významů horizontálně na sebe. To znamená, že i když se divák ve filmu po formální stránce může jednoduše zorientovat (řazení do kapitol, chronologické vyprávění atd.), tak obsahu jednotlivých částí, sekvencí, záběrů nebo dokonce jen krátkému dialogu či výjevu může klást současně několik významů, vzniká tak samovolná interakce mezi divákem-filmem nebo „tvůrcem-divákem“. Film se tím staví do pozice úplného otevření, nic v něm není absolutní, vše je nejednoznačné, mnohovýznamové. A i jak sám Trier uvádí, že některé záběry do filmu zakomponoval jen protože se mu líbily, aniž by měly nějaký hlubší význam, může to vzbudit v divákovi i tak dojem sofistikovaného zapojení do vícevrstevnatého díla. [==] Samotnou kapitolou jsou herecké výkony v podstatě jediných dvou představitelů. Oba herci, jak Dafoe, tak i Gainbourg, představují naprosto přesné prototypy postav, které ztvárňují, nejen vlastním výkonem, ale i samotným zevnějškem. Trierův obrovský cit pro výběr herců se v Antikristovi opět naplno projevil. Dafoe známý především ze Scorseseho Posledního pokušení Krista (1988) jako by tímto faktem symbolicky dotvářel téměř stejný mučednický osud. Gainsbourg svým nevinně vyhlížejícím zevnějškem velmi dlouho nechává diváka v očekávání, jestli je opravdu schopná tak hrůzných činů, ke kterým děj postupně neúprosně směřuje. Utrpení je velmi zřetelné ze tváří obou herců a jejich bolest je z plátna jasně cítit i vzhledem k tomu, že Trier během natáčení prožíval těžké deprese, které mohl na herce částečně přenášet a chtěl z nich přitom vytěžit maximum. [==] Můžeme jen kalkulovat s tezí, jak by Antikrist vypadal, kdyby byl Trier schopen do filmu zakomponovat vše, co měl v plánu. Přesto je potřeba brát výsledné dílo jako finální a neměnné. Mísí se v něm totální nečinnost a netečnost se spontánním nadšením, je stejně tak znepokojivě tajemné a temné jako i ironicky pochybovačné. Nálepka kontroverzní mu ale zůstane na velmi dlouho dobu, ne-li navždy. () (méně) (více)

Marigold 

všechny recenze uživatele

Tenhle film je asi stejně hororem jako Bergmanův Čas vlků. Ohromující metafora rozkladu muže a ženy využívá satanských propriet jen k podtržení tradičního konceptu zla, jehož zdroj Lars von Trier provokativně umisťuje do duše ženy. V čase korektnosti je jeho téměř inkviziční rétorika zjevením z pekel, jenže, marná sláva, je podepřena naprosto dokonalou filmovou formou. Po suše divadelních inscenacích je tu zase Trier-estét, který se vyžívá v syrových obrazech "Ráje", v syrových studiích dokonale autentických herců. Nevím, co se odehrálo, že Trier zaměnil ženu obětavou za ženu satanskou, ale výsledné filmové dílo řadím jednoznačně mezi nejvíce strhující intimní dramata. Být pohoršen znamená jediné – nechápat. Antikrist není přízemní, přízemní je publikum, které se mu směje a odsuzuje ho. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Výsostně intelektuální zážitek, přes všechny ty mediálně avizované nechutnosti a detailní záběry zvrácených scén. Lars von Trier ve své proklamované kontroverzi postoupil na samu hranu snesitelnosti. Opět vyprávění členěné do kapitol, opět snímek plný náznaků, symbolů a metafor, opět silný ženský úděl, tentokrát ovšem významově převrácený do výrazně kontroverzního antifeministického naprogramování. Vyznění Antikrista je skutečně velmi odvážný a pozoruhodný kalkul, kterým chce Lars po svém přispět do tématické polemiky, a je to příspěvek skutečně osobitý. Rozpad tradičního svazku muže a ženy Trier vnímá jako zásadní hodnotu, kterou ztrácí západní civilizace, jedním dechem nutno dodat, že z pohledu tvůrce filmu vinou ženy, v jejímž nitru dříme onen Antikrist. Takový pohled jde přesně proti dnešnímu úzu politické korektnosti a také proto vzbuzuje kontroverze. Zaostření na psychologickou rovinu příběhu (především v první půli filmu) dělá ovšem z Antikrista skutečně hluboký snímek, nutno ale jedním dechem říci, že snímek navýsost obtížný a neprvoplánový. O estetických kvalitách minimálně Prologu nemluvě. Bez debat filmová událost tohoto roku... ,,Freud je mrtev" ()

Galerie (55)

Zajímavosti (30)

  • Hlas mluvící lišky je ve skutečnosti upravený hlas Willema Dafoa. (Hromino)

Související novinky

Von Trier natočí katastrofický film

Von Trier natočí katastrofický film

21.10.2009

Ale znáte ho – stejně jako Antichrist není tuctový horor, ani od projektu Planet Melancholia neočekávejte nic ve stylu Rolanda Emmericha. Ano, zápletka je sci-fi (k Zemi se přiblíží obrovská cizí… (více)

Conan, Kolo času a Antikrist

Conan, Kolo času a Antikrist

21.08.2008

A máte tady několik zpráviček z hájemství fantasy a hororu. Nejdříve něco o dlouho plánovaném restartu Conana. Zdá se, že barbarský válečník, který na začátku 80. let proslavil Arnieho, se po mnoha… (více)

Von Trier vyvolává Ďábla

Von Trier vyvolává Ďábla

19.04.2008

Lars von Trier a horor? Kdo viděl jeho seriál Království, ten ví, že na tom vztahu není nic nového ani neobvyklého. Tentokrát do toho ale dánský svéráz praští v celovečerní formě. Už letos v létě se… (více)

Reklama

Reklama