Režie:
Roy AnderssonScénář:
Roy AnderssonKamera:
Gustav DanielssonHrají:
Jessika Lundberg, Patrik Anders Edgren, Bengt C.W. Carlsson, Håkan Angser, Eric Bäckman, Nils Westblom, Holger Andersson, Ola Stensson, Johnny Grahm (více)Obsahy(1)
Podobne, ako iné Anderssonove filmy, aj táto čierna komédia sa sústredí na groteskné a tragikomické aspekty ľudskej existencie. Podobne ako v prípade predchádzajúcej snímky, aj tento film tvorí päťdesiat krátkych skečov, ktoré boli v priebehu takmer štyroch rokov nakrútené bez akejkoľvek digitálnej úpravy a s jediným profesionálnym hercom. Výsledkom je štylisticky jedinečné dielo, ktoré je zároveň originálne a zábavné. (RTVS)
(více)Recenze (108)
Poviedkový kaleidoskop o individuálnych stereotypoch nutných pre plynutie dní. Roy Andersson vytvára spoločné miesta - sídliská, bary, kultúrne domy a úzke ulice, aby demonštroval v akej tesnej blízkosti a zároveň izolácii vedľa seba sme. Je to patetická, príliš jednoduchá filozofia, neponúka žiadne východisko. Napriek tomu je pre mnohých prvým motívom dňa. Budím sa a vstávam z postele, aby som už v úvode dňa prehlásil, že „Aj zajtra je deň". Táto istota je neutrálna a preto nám, myslím, tak štedro vystačí. A preto si ju pripomenieme aj večer. ()
Povídkový filmy, to je moje. Pokud je do toho smíchaná nostalgie, humor a drama, tím líp. Začátek byl úžasnej, pak už kvalita klesala. Ale jistý momenty a hlavně pro leckoho nedůležitý detaily a vložky to zase vystřelily na solidní čtyři hvězdy. Určitě se najdou lidi, kerejm takovejhle snímek nesedne. Já mezi ně naštěstí nespadám. ()
Potlesk Royi Anderssonovi..už dlouho jsem se tak skvěle od srdce nezasmál a zároveň nebyl zdeprimovaný životem postav. Divák musí dávat opravdu velký pozor, aby mu neunikly detaily, protože bez nich nemá smysl film vidět. Velmi přesné a velmi originální..včetně závěru, kde jsem si uvědomil, že jsem to já, který žije...protože..kdoví, co nás čeká.. ()
Neumím to vysvětlit, ale ačkoli tenhle film postrádá příběh a střih, postrádá humor i akci, postrádá gradaci a mnoho dalších věcí, o kterých jsem si myslel, že jsou pro kinematografii nezbytné, je skvělý. V těch všech pošahaných a nevtipných scénách je jakási podivná poetika, která mě jakýmsi pošahaným způsobem nutí si některé scény pouštět znova. Nevím, jak je možné, že to funguje - ale funguje. ()
Ty, který žiješ je film švédského filmaře Roye Anderssona, který (ne)příimo navazuje na svůj předcházející snímek Písně z druhého patra - ať už převážně statickou kamerou, snímající jednotlivé aktéry, anebo epizodickou strukturou vyprávění. První polovina je naprosto výborná, skvěle pointované scénky a práce s více plány najednou (např. muž postávající na balkóně, přemýšlející o ničem, za nímž se dohrává dějství z předešlé scény s hlučným muzikantem a rozčíleným sousedem) říkají, že tohle točil skutečný filmař. Druhá je již o něčo slabší a smích hořkne, tragikomický pohled na celé to lidské pachtění a snažení, úniky ke snům a další, ani třeskutě vtipné být nemůžou. Přesto zaujmou jednotlivé scény nápaditou inscenací, ta svatební-snová zvlášť. Ale Písně z druhého patra jsou lepší... ()
Galerie (30)
Photo © Roy Andersson Filmproduktion AB
Zajímavosti (9)
- Natáčení začalo v roce 2003, ale muselo být dvakrát pozastaveno kvůli financím. (Siriuss)
- Film měl premiéru na filmovém festivalu v Cannes 2007, jako součást Un Certain Regard a poté ho promítali na Mezinárodním filmovém festivalu v Chicagu 2007, kde Roy Andersson získal Stříbrného Huga za nejlepší režii. (Terva)
Reklama