NHKにようこそ!
Welcome to the N.H.K.
Scénář:
Satoru NišizonoKamera:
Naoki KitamuraHrají:
Daisuke Sakaguči, Jutaka Koizumi, Jui Makino, Hidejuki Tanaka, Mijuki Sawaširo, Nobuhiko Okamoto, Júdži Ueda, Čafúrin, Eidži Takemoto, Majumi Šó, Kózó Šioja (více)Epizody(24)
-
Project ni jókoso! (E01)
-
Creator ni jókoso! (E02)
-
Bišódžo ni jókoso! (E03)
-
Šin sekai ni jókoso! (E04)
-
Counseling ni jókoso! (E05)
-
Classroom ni jókoso! (E06)
-
Moratorium ni jókoso! (E07)
-
Čúkagai ni jókoso! (E08)
-
Nacu no hi ni jókoso! (E09)
-
Dark side ni jókoso! (E10)
-
Inbó ni jókoso! (E11)
-
Ofukai ni jókoso! (E12)
-
Tengoku ni jókoso! (E13)
-
Real ni jókoso! (E14)
-
Fantasy ni jókoso! (E15)
-
Game over ni jókoso! (E16)
-
Happiness ni jókoso! (E17)
-
No future ni jókoso! (E18)
-
Aoi tori ni jókoso! (E19)
-
Fuju no hi ni jókoso! (E20)
-
Reset no jókoso! (E21)
-
Kamisama ni jókoso! (E22)
-
Misaki ni jókoso! (E23)
-
N.H.K. ni jókoso! (E24)
Obsahy(1)
Sato má problém: je mu dvaadvacet, z vysoké školy ho vyhodili a je nezaměstnaný. A navíc je to hikikomori; dobrovolně si totiž zvolil vězení mezi čtyřmi stěnami svého pronajatého bytu, jeho životní náklady hradí rodiče, přes den spí, ven vychází jen v noci na nákup a zbytek času tráví sledováním televize, hraním počítačových her a stahováním porna. Po dvou letech života v naprostém odloučení od okolního světa si začne klást otázku, kdo za jeho stav může, a dojde k názoru, že se stal obětí spiknutí zlé organizace jménem NHK. Dostat se z jejích osidel mu mohou pomoci pouze soused Yamazaki, který v osamění svého pokoje tvoří nejlepší erotickou počítačovou hru všech dob, a neznámé děvče trpící spasitelským komplexem, které se neznámo proč rozhodlo Satoa před jeho osudem společenského odpadlíka zachránit. (kiddo)
(více)Recenze (34)
24-dielne anime, vytvorené štúdiom Gonzo, vo svojej hlavnej dejovej línii sleduje mladého Tatsuhira Sata, ktorý žije (či skôr možno snáď len prežíva) svoj život už niekoľko rokov ako hikikomori odstrihnutý od spoločnosti. Jedného dňa sa mu do neho však "náhodou" pripletie Misaki Nakahara, mladé dievča, ktoré si dalo za úlohu Tatsuhira zachrániť pred ním samým, čím by pomohol aj jej. Príchod Misaki do Tatsuhirovho života spustí lavínu udalostí, odkrývajúcu mnohé smutné a pokrivené osudy jednotlivých postáv. Tvorcovia skrz ne reflektujú problémy modernej (nielen) japonskej spoločnosti, akými sú odlúčenia, komplikované vzťahy, samota alebo samovraždy. Keďže anime vyšlo ešte v roku 2006, teda pred "boomom" sociálnych sietí, je zaujímavé vidieť ako sa už vtedy na jednotlivé problémy, z ktorých mnohé boli aj dlho potom stále tabuizované, upozorňovalo. V prípade tohto anime zrejme neplatí úplne definícia toho, čo by si divák pod pojmom "anime" bežne predstavil. Hoci je dvadsaťštyri dielov vystavaných na tradičnej animácii, z príbehového hľadiska ide z veľkej časti o veľmi "vyzretý" kúsok, často si zakladajúci na emóciách, ktoré majú diváka naplno dostať. A že sa to teda tomuto kúsku darí! Príbeh Tatsuhira a Misaki pohltí diváka od začiatku, pričom sledujúc ich postupnú charakterovú výstavbu ho bude držať až do samotného záveru, konečne odkrývajúceho niektoré dôležité aspekty minulosti, na ktoré celý čas čaká. Ústrednú dvojicu však dopĺňa aj pestrá plejáda vedľajších postáv, ktorých životy sú rovnako naplnené problémami a trápeniami, ktorých jediným riešením sa často zdanlivo zdá byť len samovražda. Tvorcovia tak veľkú väčšinu z nich štylizujú do polohy zúfalého, utrápeného človeka, ale zároveň sa divákovi snažia ukázať, že ono fatálne riešenie v skutočnosti riešením nie je. Mnohé momenty v seriáli sú podané spôsobom, ktorý človeka naozaj prinúti zamyslieť sa nad životom. Hra na emócie tomuto anime ide na jednotku, takže je dobré mať pri sledovaní pripravené vreckovky. Ťažké témy a momenty sú v dobrom pomere vyvážené uvoľňujúcim humorom, ponúkajúcim miesto na "vydýchnutie si". Jedinou výhradou voči príbehu je snáď len zakomponovanie konšpiračného aspektu, ktorý sa nesie celým anime. Hoci na záver možno vysvetliť jeho výskyt a časté spomínanie skrz postavy, tvorcovia si ho mohli odpustiť. NHK ni yōkoso! však táto skutočnosť negatívne neovplyvňuje. Divákovi totiž ponúka pekne animovane spracovaný mimoriadne silný príbeh o životných pádoch, uvedomení si priorít a hodnôt, snahe (či snáď nutnosti) vstať a vôli vytrvať. V skutočnom živote to síce nekončí vždy tak, ako sa to deje tu, ale predstava je to pekná. Rovnako ako aj predstava, že na každého tam niekde čaká jeho Misaki. Na tak neskutočne milú a nevinne pôsobiacu postavu narazí divák málokde. Rovnako má seriál aj výborný hudobný opening a od druhej polovice aj ending. Sčítané a podčiarknuté - anime, ktoré si bez problémov užije aj divák, ktorý bežne anime nesleduje. ()
Zdá se, že já s anime asi nebudu kamarád. Bohužel. Uvědomuji si, že udělovat nižší hodnocení proto, že dílo kladu v nemístná srovnání s jinými žánry, je špatné, ale já si prostě nemohu pomoci. Zvolil jsem si tento seriál jako k seznámení se s fenoménem anime, protože se mi zamlouvalo jeho téma, které se zdálo být hlubší než nějaká pohádka o rytířích se světelnými meči (nebo bůhví čím). Bohužel se mi zdálo, že i tak seriál celou problematiku notně zplošťoval a v podstatě celý komplexní jev hikkikomori zredukoval na lenost a flákačství. Což o to, může jít o názor - budiž. Ale to zpracování, to na mě působilo jak když nehty přejíždějí přes tabuli. Ukrutná afektovanost a nesmírná uječenost (Yamazakiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii) mi prostě strašně lezla na nervy. Proto udělám žánru anime a jeho fanouškům službu a už se na něj nebudu dívat a otravovat podobnými komentáři. :-) ()
NHK ma svojimi prvými dielmi fakt dostalo a až tak, že som sa začínal báť poklesu kvality. Až na pár voľnejších dielov sa tak našťastie nestalo. Kedže bolo skúškové (no a prestupujem) tak som doslova žil životom hikikomoriho, takže som sa do seriálu doslova vžil. Miestami som sa dusil smiechom a naopak miestami si mi vracali vlastné spomienky, až mi sťahovalo žalúdok (hold psychologický oboma smermi :)). Samotný príbeh je až "neznesiteľne" vyspelý a napriek tomu, že som krútil hlavou nad Satóov hlúposťou, predsa tam bolo dosť pravdy z daného pohľadu, nech sa mi akokoľvek priečila. A záver... . No a ako "otaku" som zistil, že nie som v tom až tak po uši (zatiaľ). Kresba je na úrovni a dodáva seriálu šmrnc, hlavne schizofréne úseky. No tým skutočným majstrom je OST, ktoré dotvára perfektne atmosféru, obzvlášť tá gitarovka a ešte stále mi znie v hlave. Myslím, že som po dlhej dobe objavil anime, ktoré zaberie u mňa prvú priečku za 10 bodov. Škoda len, že manga od Tokyopopu je pre študáka ťažšie zohnateľná. ()
Satou je hikikomori. Žije sám, izolovaný od okolního světa, ve svém bytě v Tokiu. Nemá žádné přátele, nechodí do školy ani do práce. Trpí těžkými depresemi. Je přesvědčen, že za to, že je hikikomori může nějaká globální konspirace. Jednoho dne se mu rozhodne pomoci Misaki, která o něm ví velmi mnoho, i když se nikdy předtím nepotkaly... Výborné anime. Škoda jen, že poslední 1/3 seriálu už neudržela nasazené tempo, a závěru, který mě trošku (jak už je u mě celkem zvykem) zklamal. ()
Prvních 12 epizoda naprostá fantazie a pro mne zatím jedno z nejlepších slice of lifie. Všechny hlavní postavy jsou sympatičtí ubožáci a já to žeru i s navijákem. Soundtrack také velice pěkný. edit 1.5. 2020 a po dokoukání celého seriálu je to absolutní špička. Všichni ztroskotanci mi přirostli k srdci Hitomi Kashiwa a její pokus o sebevraždu na ostrově byl jednou z nejsilnějších okamžiků, krásně vykreslené a hořkosladce zakončené přátelství s Yamazakim a finále s Misaki bylo naprosto úžasné. Souhlasím s tím, že když člověk musí, tak bude pracovat, aby se najedl, bohužel to někteří rodiče nedokáží pochopit. Ten kontrakt na konci také skvělý. Samota, bezcennost v životě, utrpení, proč jsme pořád tady to trápí občas každého a tohle anime se s tím popralo výborně. Tatsuhiro Sato byl excelentní protagonistou, který si prošel úžasným vývojem za celé anime. I pro mne dobrá zkušenost. Fantasy a konspirační vložky jsou dobrý bonus ()
Zo začiatku to má nádych komédie, no neskôr je to naozaj dráma. Komické prvky sú našťastie väčšinou v Satovej hlave a v reálnom svete sa dejú veľmi zriedkavo. Trocha ma mrzelo že vo veľa situáciách som sa vedel porovnať z hlavným hrdinom a myslím že pri pozeraní sa s nim ztotožní snaď 90% ľudí. Tych ostatných 10% sú ľudia ktorý majú naozaj bezstarostný život. Mohlo to skončiť inak , ale tak to v jap. anime chodí, človek nedostane to čo čaká ... Je to čistých 5/5. ()
Aj keď sa to tvárilo veselo, aj tak to bolo dosť vážne. A keď sa to prestalo tváriť veselo, tak to už bolo naozaj drsné. Sato by si zaslúžil poriadne prefackať, možno by potom druhá polovica seriálu dávala väčší zmysel. Napriek tomu je sa nad čím zamyslieť. Ale želal by som si, aby vo vzťahu ústrednej dvojice bola po tom všetkom predsa len o čosi silnejšia väzba ako papierová. ()
Myslím, že by sa to dalo nazvať učebnicou, návodom alebo odstrašujúcim príkladom "prečo nebyť hikikomori". Po tom, čo som dopozeral tento kúsok mi svedomie prikázalo ísť von. Úžasný seriál určený skôr pre ľudí, ktorí už čo-to videli a sú pripravení na nával hustoty, krutosti, šialenosti, dezilúzií a detailov zabalený v rúšku humoru, ktorý občas síce môže vo vodopáde depresie vyzerať nemiestne, no v konečnom dôsledku nie rušivo. Čo sa grafiky týka, pripadá mi, že Gonzo išlo troška do Yondo C štýlu, vhodne zvolený jednoduchý štýl. Hudba tiež, akurát si myslím, že by bolo vhodnejšie nechať prvý ending na celý seriál. Odo mňa plný počet. ()
Docela zajímavý kousek. Podle Wiki... se v roce 2010 pohyboval počet Hikikomori - odtrženců - kolem 700 tisíc a zde byl příběh jednoho z nich. Anime bylo hodně depresivní a přimíchávalo zde strasti i ostatních postav(sebevraždy-násilí-podvody-šílenství-život naplánovaný třetí osobou). I přez několik vtipných částí, se jedná o spíše ponurou záležitos. Jedna * dolů, za místy hroznou animaci. ()
Dospelá Anime s témami stihomam, strach z ľudí, pyramídové hry, MMO závislosť a samovražda. Postavy sú sympatické a rozprávanie je občas pomalé, ale nikdy nudné. Hlavná postava nie je našťastie úplný eremit, ale nechutnú závislosť fajčenie do vienka asi dostať musel. ()
po prvych 10 castiach zatial vinikajuce, ak by sa nieco zmenilo tak upravim hodnotenie.. Skoda len ze sa takychto veci netoci viac, ani neviem preco ale naposledy som sa tak dobre citil pri Suzumya haruhi..... *edit* Zasluzi si to absolutorium, 100% a ani trochu menej. Kazdy otaku by si tento serial mal pozriet a nasledne precitat mangu, obe idu inou cestou, no obe su vinikajuce. ()
Supr, začátek utahaný nic neříkající. Děj pak vystřelí a začne se točit kolem několika věcí, kdy jej spojuje hlavní dějová linka tj.zdejší NEET :-D, chvilkama to vypadá na trapnou romantickou srajdu ale tvůrci do toho nezabřednou. Dokonce i konec je lišácky zakončený :) Celkově je to jedno z těch zajímavých nevšedních anime. ()
(*NÁSLEDUJÍCÍ KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY*) Welcome to NHK je zvláštní záležitost. Pro mě osobně z mnoha důvodů. Na jednu stranu se jedná o velmi zajímavou psychologickou studii zabývající se problémy, se kterými se ve většině filmů/seriálů nesetkáte (a když, tak většinou ne takhle do hloubky). Navíc mám s mnohými z nich osobní zkušenosti - taky jsem se zapletl s multi level marketingem, vím, jaké to je utíkat před realitou do světa počítačových her (byť už je tahle kapitola pro mě minulostí a naštěstí jsem narozdíl od hlavního hrdiny tohoto příběhu nikdy nezačal s massive multiplayer on-line hraním, kde si dovedu představit, že je návykovost ještě několikanásobně vyšší oproti "normálním" hrám) a i když na to nejsem nijak hrdý, zažil jsem i období, kdy jsem, podobně jako Sato, bydlel sám, trávil většinu času doma u počítače a ven jsem vycházel v podstatě jen za potravou. Rozdíl je "jen" v tom, že já to takhle vydržel (byť bohužel vícekrát) v kuse třeba 14 dní (což ale docela stačí jako "ochutnávka", co to s člověkem dělá), zatímco Sato takhle "fungoval" téměř 4 roky. Každopádně se dá říct, že Sato je v mnoha ohledem kýmsi, ke komu jsem ve svých nejtemnějších chvilkách měl blíže, než je mi příjemné přiznat. A právě v tom mám paradoxně s tímto seriálem trochu problém. Jelikož znám mnohé z pocitů, které Sato (ale mnohdy i Misaki - poměrně vzdálený mi byl z ústřední trojice pouze Yamazaki) v seriálu prožívá, nebo se do nich minimálně dokážu velmi dobře vcítit, měl jsem občas opravdu problém přenést se přes formu, jakou jsou emoce těmito postavami vyjadřovány. Zde musím bohužel z velké části souhlasit s komentářem uživatele Tanner. Anime jde taky až na výjimky mimo mě a měl jsem i podobné motivy, proč jsem se rozhodl dát šanci právě tomuto seriálu (kromě toho, že mi byl doporučen kamarádem, zde pod přezdívkou -Victor-). Bohužel i mě často doslova iritovala afektovanost a uječenost (ta slova mi vzal Tanner z úst) hlavních postav (jakožto odpůrce jakéhokoli dabingu jsem se na seriál díval v japonštině, což tento fakt nejspíše ještě podtrhlo, nicméně u jakéhokoli filmu/seriálu považuji intonaci hlavních hrdinů za důležitou součást vyznění celku). Vzhledem k výše řečenému nedokážu říct, jestli se jedná o specifikum anime obecně (nicméně z mých několika letmých setkání s tímto žánrem bych řekl, že minimálně do určité míry určitě), jestli se takhle mladí japonci opravdu vyjadřují nebo šlo jen o záměr tvůrců zdůraznit i tímto prostředkem nezpochybnitelnou psychickou labilitu ústředního trojlístku, každopádně jsem však měl chvílemi chuť dát jim všem za jejich výlevy pár facek =D Toto se mimochodem netýkalo jen zvukové stránky, ale přiznám se, že jsem měl (obzvlášť u prvních dílů, než jsem si trochu zvyknul) občas docela problém i se samotnou animací, kdy jsem sice musel obdivovat velmi detailní a atmosféricky výborně zpracované prostředí, ale změny výrazu hlavních postav, kdy byl často použit jediný náhlý střih z neutrálního na naprostou rozšklebenost/pokřivenost celého obličeje (většinou majícího vyjadřovat údiv/úlek) mi občas připadaly jako pěst na oko. To vše, v kombinaci s pro mě stále trochu obtížně pochopitelným japonským přístupem k vyjadřování citů obecně, mělo bohužel za následek, že jsem občas jednání postav příliš nechápal, respektive jsem mu nedokázal plně uvěřit. Stejně tak se musím přidat ke komentáři uživatele smeidler, kdy mi přišlo poněkud úsměvné, že v seriálu, který si například nedělá žádné velké servítky s nahotou, se ve vývoji vztahu Sato/Misaki divák nedočká v podstatě jediného přímého a oboustranného vyznání citů a obě postavy se za celých 24 dílů ani jednou nepolíbí (i když právě to pravděpodobně přesně vystihuje paradoxy současného Japonska, tedy země, kde jsou vášnivější projevy citů na veřejnosti považovány za hrubou nezdvořilost, nicméně zároveň zde v ulicích např. běžně najdete automaty na vše možné i nemožné, včetně použitého dámského prádla). Možná už jsem v tomhle směru zdeformovaný pro změnu hollywoodskou produkcí (respektive západním pojetím filmové romantiky), ale v NHK mi zejména v závěru prostě vadilo, že vztah hlavních hrdinů zůstal i přesto, že se Misaki téměř zabije Satovi před očima (mimochodem, tohle citově vyděračské klišé taky nesnáším), v podstatě stále nedořečený a jen jaksi naznačený. Což mi připomíná, že samotný vývoj vztahu Sata a Misaki mi chvílemi taky pěkně drásal nervy. Neuvěřitelně mě štvala Satova sobeckost a lhostejnost, stejně jako mě vytáčel naprostý nedostatek sebeúcty Misaki, která za ním stále běhala jako pes, přesto, že ji Sato často naprosto ignoroval nebo přímo odmítal. Vím, že tyhle vzorce chování byly v seriálu vysvětleny a v kontextu dávaly smysl, ale stejně mě to štvalo. A závěr, kdy spolu tedy (asi) začínají chodit s tím, že Misaki má konečně uprostřed svých depresí a pocitů naprosté zbytečnosti někoho, kdo ji potřebuje - možná jsem cynik, ale tohle mi případá spíš jako chorobná závislost než jako láska - a mám pocit, že takový vztah by v reálu moc dlouho nevydržel... Stejně tak neberu zjednodušení, dle kterého člověk, který byl 4 roky zmítán svými démony a žil jako "hikikomori", je ve chvíli, kdy ho odříznutí od příjmů donutí najít si práci, de facto spasen. Z vlastní zkušenosti velmi dobře vím, že můžete mít "stálé zaměstnání" a přesto můžete žít většinu času ve své ulitě (navíc u člověka, který v ní strávil tolik času, je velmi pravděpodobné, že bude mít tendence se do ní vracet)... Ale to už nad tím možná moc přemýšlím :o) Abych tedy uzavřel kritické okénko - poslední (nikoli však nepodstatnou) věcí, která mi v NHK vadila, byl v každé epizodě přibližně uprostřed krátký animovaný prostřih s logem seriálu, personifikovanými spotřebiči a bezpohlavní modrou postavičkou ze Satových představ. Chápu, že se asi jednalo o předěl, kdy v tomto místě byl v rámci televizního vysílání nasazen blok reklam a tato kratičká znělka tedy měla diváka vrátit zpátky do seriálu. Nicméně při sledování na počítači to opravdu rušilo a často přetrhávalo atmosféru v nejnevhodnější možný okamžik... Navzdory všem těmto výtkám však v žádném případě nelituji, že jsem NHK shlédnul. Faktem je, že mě dokázal slušně pohltit a opravdu mě na konci každého dílu zajímalo, jak bude příběh Sata, Misaki a Yamazakiho pokračovat. I přes výše zmíněné nedostatky má pro mě NHK stále spoustu silných momentů a je to velmi zajímavě zpracované varování, kam až můžou zpočátku nenápadné zlozvyky dospět... 80% () (méně) (více)