Anténa

Hodně těžký filmík na pochopení zvláště do hodiny španělštiny ve škole bez titulků.... Určitě to má něco do sebe, ale někdy je to opravdu nudné, jak se ten děj strašně pomalinku táhne, než dojde k tomu či onomu... Jinak docela povedené surrealistické či spíše absurdní...nevím do kterého žánru to přesně je, dílo. (20.10.2009)

"Vzali nám hlas, ale zůstala nám slova." Argentinská kinematografie je vedle francouzské a španělské mému srdci tak nějak nejblíže. A stále umí překvapovat. Třeba tahle "La antena". Fantasmagorické dílko s jazykovým kursem v jednom. Zároveň mi z toho nebylo moc dobře. Smutně fascinující, strhující a navzdory nerealitě tak nějak reálné. Důmyslně propracovaný, znepokojující a nezapomenutelný film po stránce vizuální a hudební brilantně vytvořený. Sice trochu nuda, ale nezapomenutelná nuda. A nezapomenutelně jsem se ještě nikdy nenudila. (12.09.2011)

Jen dvěma filmům jsem schopen zcela odpustit, že se soustředí na geniální audiovizuální stránku před obsahem. Prvním je Barbar Conan, druhou La Antena. Na La Anteně je však zajímavé to, že ten obsah je geniální také. Kouzelný film, jehož němota není jen vyumělkovanou novodobou pózou, ale logicky zapadá do samotného příběhu. Odkazy na němé snímky místy potěší, místy trochu rozmrzí. Každopádně tenhle film byl jedinečný zážitek. Jo a ještě něco...Danny Elfman, Phillip Glass, Robert Prince, Bernard Herrmann a dejmetomu...Rachmaninov začali spolupracovat spolu pod pseudonymem Leo Sujatovich? Pak to gratuluju, stvořili svoje nejlepší dílo. (06.07.2007)

Někdo ukradl hlasy všem obyvatelům. Krásný snímek, tak jen heslovitě: Calle Eclipse 166 (9), Ticho je dědičné, Představivost zachránila lidi, Pardóón, Ring volný!!! Co je lepší: Nevidět, neslyšet nebo nemluvit? A co hvězdy: Čtyři, pět nebo šest cípů? Ďábelsky politický film a co vy, jakou máte rádi hvězdu? Ratatatat Ratata Ratata Ratatatata Ratt. Mami, jsi tam. Váš Mr. T.V. (02.03.2009)

Anténa nabízí mnoho filmových i mimofilmových odkazů, obecně je vnímaná jako pocta němému filmu. Inspirace německým expresionismem (např. Metropolis) či ruskou montážní školou (střídání černé a bílé obrazovky při střelbě ze samopalu kromě Sin city připomíná také Ejzenštejnovu rapid montáž, zpomalené záběry na holčičku, jak poskakuje na posteli zase evokuje zpomalené záběry sportovců v Muži s kinoaparátem apod.) je evidentní, ale určitě nelze celý film okleštit jen na takovýto výklad. Spojením prvků němého a zvukového filmu vznikají nové kvality - lidé slyší ale nemají co slyšet. Slova neexistují ve formě zvuku, zato jsou viditelná a hmatatelná. Stávají se věcmi, rekvizitami - zprostorovění slov - lidé mohou svá slova např. ukrýt do dlaně. Film splácává dohromady nejrůznější postupy, typy postav, způsobů vyprávění a celkové komunikace (vnitřní i vnější - s divákem), přesto velice dobře funguje jako celek, žije vlastním životem. Mimo tohle všechno je Anténa tak neskutečně fotogenický film, že by tam vypadal dobře snad i Paroubek. Možná mi učarovala ta točící se spirála, každopádně jsem tomuhle snímku podlehl, a rád. (09.02.2009)