Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Rok xxx. V zasněžené metropoli nemilosrdně vládne pan Televize. Celé město je bez hlasu a on jediný má monopol na slovo a obraz. Všichni lidé sledují obrazovku a jedí televizní jídla, která také vyrábí on. Pan Televize připravuje nekalý plán, jak prostřednictvím nebezpečného hypnotického stroje, který účinkuje přes televizi, navždy ovládnout všechen život. Aby toho dosáhl, unese jedinou bytost, jež má dosud hlas – nádhernou zpěvačku... Působivý příklad vitality a formálního potenciálu němého filmu. Anténa, inspirovaná snímky Murnaua, Langa, Ejzenštejna a Vertova, je přesto velice moderní film. Pohádková alegorie diváky neustále překvapuje úžasnou výpravou, promyšleným použitím titulků a v neposlední řadě také působivým herectvím. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (107)

hirnlego 

všechny recenze uživatele

Výrazně stylizovaná a nápaditá vizuální stránka na pozadí jednoduchého příběhu s množstvím společenských metafor. Vskutku nevšední a více než důstojná moderní pocta němému filmu se spoustou odkazů, ve kterých i nepříliš zkušený divák pozná minimálně Langův slavný Metropolis či Mélièsovu Cestu na Měsíc. Originál každým coulem. ()

Eodeon 

všechny recenze uživatele

omlouvám se, že komentář bude spíš heslovitý, ale nějak se mi nechce své poznámky komplikovaně upravovat jen pro lepší stylistiku. smysl, doufám, dávají i tak: politické konotace (trefné vystižení některých rysů nacismu, nezkrotné expanzivní tužby sovětů, židovská víra v příchod Mesiáše a mnoho dalších). odkazy na množství konkrétních filmů i směrů celkově, krom toho, že jde samozřejmě o moderní poctu němému filmu vůbec, jakých se nevidí mnoho. silný vliv měl očividně Hollywood a zejména žánry gangsterského filmu a filmu noir. z evropského filmu němé éry je to například Méliès (jeho Měsíc ze slavné Cesty na Měsíc má tady namísto rakety jako dalekohledu v oku, doutník v ústech) a především německý expresionismus. celý film je vůbec velkou poctou zejména Metropolisu. krom naprosto zřejmé inspirace ve scéně oživení ženy-robota můžeme najít nesčíslné množství dalších spojitostí, se kterými se mi vůbec nechce vypisovat. no a jistě i mnohé další, které jsem ani nezachytil. další podobnost s milníkem světového filmu je v množství stěží snesitelného a chtěloby dojemného patosu, na který je i Metropolis bohatým filmem. na rozdíl od Metropolisu ovšem Anténa nestojí na bázi vědecko-fantastického žánru, ale pohybuje se čistě v prostředí fantastična. přispívá do početné oblasti filmů, které svůj děj ukotvují do jediného soběstačného města, které jakoby bylo zároveň celým světem. to má Anténa společné mimo jiné například se Sin City a odtud je, předpokládám, i nápad použít v některých sekvencích bílé siluety na černém pozadí, což jsem přecijen krom Sin City jinde neviděl. film tedy není nijak revoluční ve svém příběhu a v podstatě ani v jeho podání, ale je to právě to druhé, co je na něm pozoruhodné. je to víceméně němý film, ve kterém jen dvě postavy nesou dar hlasu. jde o přiznaný nedostatek, který tím pádem funguje i v rovině příběhu o obyvatelích jednoho města, jimž byl odňat hlas. z některých míst filmu Anténa jsem nabyl dojmu, že krom poct Metropolisu se svému vzoru snaží i vyrovnat množstvím narážek, souvislostí, významů skrytých na každé vteřině pásu, které snad umožní, aby dílo vešlo do historie filmu jako právě tak neurčité a revoluční, jako tomu bylo pro nekonečnost možných interpretací u Metropolisu. já jsem skeptický, ale to bych byl nejspíš i vidět Metropolis ve své době. ukáže čas. ()

Reklama

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: Esteban Sapir .. Očekával jsem výživnější alegorii. Anténa se totiž povětšinou táhne až občas nudí. Ze začátku totiž nemá děj co nabídnout a ani spousta vtipných a originálních výrazových momentů nezachrání nevýrazný výsledek. Radši si pustím klasiky mistrů němé éry než znovu Anténu. Pocta na půli cesty. 50%. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Kouzelná vizuální oslava němého filmu. Film adorující formu, vystavěný na podmanivé hudbě, výrazné stylizaci, magii černobílého obrazu, střihových přechodech (všechny ty nesčíslné zatmívačky, stíračky, prolínačky, vystrkovačky, střihy motivované zvukem, pohybem atd.), klasických filmových tricích (zpětná projekce, prolínačky, stop triky, skládání záběrů...), kulisách a výhradně studiové mizanscéně, osobité a hodně originální práci s titulky, fascinaci symboly i drobnými maličkostmi (čísla, kaligramy, leporelo...). Nelze samozřejmě přehlédnout ani nesčíslné aluze na předválečný němý film, především pak německý expresionismus a film evropský... Možnou slabinou může být z jistého úhlu poněkud slabší příběh - alegorie totalitní společnosti odkazující k legendárnímu Metropolisu Fritze Langa, v podstatě prezentovaná na bázi pohádkového rámce jako soubor dobra a zla, což je nejspíš onou jednoduchostí odkaz k syžetům klasického němého filmu, přičemž dějová zápletka je variací Orwellova 1984, kde se Strana rovněž snaží manipulovat a zcizit občanům myšlení a jeho nástroj jazyk. Celý koncept charakterizuje výrazný synkretismus, mix nejrůznějších a mnohdy nesouvisejících vlivů (nacismus, judaismus, Orwell, moderní urbanismus atd. - formálně moderní animované sekvence, panorama blikajících obrazovek à la MTV, koláže, místy postmoderně pojaté titulky atd.). Tvůrci občas nejsou záměrně historicky přesní a do svého díla dodávají fragmenty, které pocházejí ze zcela jiné historické roviny, což má buď komický efekt (helma sovětského kosmonauta ze 60. let) či slouží jako akcent (drsní muži s automatickými zbraněmi odkazují do éry klasického Hollywoodu 40. a pozdějších let a k filmu noir atd.) nebo příznakový rys (fenomén televize charakterizují symbolické americké snídaně s designem obalu typickým pro éru nástupu televize coby nového média). Veškeré přesahy jsou tu omezeny hranicemi města a město je tu metaforou světa (podobně jak to známe již od pradávna z jiných oblastí umění - viz malířství či literatura - namátkou barokní Komenského Labyrint světa a ráj srdce). Režisér Esteban Sapir nezapře to, že sám je profesí kameraman, jeho filmový přístup je převážně vizuální. Je to však zcela moderní vidění světa vracející se v rámcové kompozici dějin kinematografie na svůj počátek. Podobné filmy: Krvavý román ()

Skejpr 

všechny recenze uživatele

Pseudo retro, které se ale s každou digitální postprodukcí, která marně supluje poetiku němého filmu, rozpadá tvůrcům pod rukama. Příběh banální, jen smutně parafrázující Langovo Metropolis, s pár slušnými nápady a výbornou prací s psaným slovem. Nejmutnější ale je, že film oslavující poetiku němého filmu stejně nejvíc funguje v momentech, kde se mluví... Ten konec nebyl zlej... ()

Galerie (15)

Zajímavosti (4)

  • Samotné natáčení trvalo 11 týdnů, post-produkce přes rok. (zigot7)
  • Clarin Entertainment udělilo v roce 2007 snímku dvě ceny, a to v kategorii nejlepší film (Esteban Sapir) a nejlepší hudba (Leo Sujatovich). (Terva)
  • Na mezinárodním australském filmovém festivalu Noc hrůzy získal snímek cenu za nejlepší zahraniční film. (Terva)

Reklama

Reklama