Šťastné míle

Mě se to moc líbilo. Mám moc rád velmi dlouhé filmy. Mám tak možnost sledovat každého hrdinu zvlášť. Nic není vynechané nebo oříznuté. Mohu si dokonce vybrat svého hrdinu a sledovat jeho příběh do konce. U některý byl sice konec dost rychlý, ale co zábava to byla. Jak rád bych se potuloval krajinou a byl pronásledován. Jak rád bych měl jen jeden cíl a né sto padesát, ale nejde to. Věčná škoda. (PS: film výrazně doporučuji) (02.06.2013)

Lucky Miles mě zaujaly už krátkým popiskem na plakátu k filmu, což se mi delší dobu nestalo. Těšil jsem se na vzájemné setkání postav z různých světových stran, kultur či náboženství, to vše v atraktivním neutrálním prostředí schopném dohánět postavy k hranicím psychické i fyzické vyčerpanosti. Izolovanost herců v prostoru, byť velkém, se projevuje docela pomalu a místo očekáváného dramatického stupňování jsem si připadal jako na houpačce. To podpořil i závěr, který mě ne zrovna dostatečně uspokojil. Taktéž linie australských rangerů a indonéských rybářů dle mě trochu rušily, otázka zní, zda byly ve filmu opravdu potřebné. Celkově se však jedná o povedenou road-movie s komediálními prvky a absurdními situacemi. I´m going to Perth! (23.01.2008)

Subžánr road-movie u protinožců má svou dlouholetou tradici a bylo mu věnováno mnoho teoreticko-kritických statí, jež se zabývaly jeho proměnou (hlavní znaky australských road-movies je duo anebo trio, které má problémy se sociálním začleněmím a vzájemným porozuměním, podstatná je práce s hloubkou ostrosti, rámováním a rozmístěním jednotlivých věcí a herců v mizanscéně kvůli symboličnosti a taktéž poušť jakožto necivilizované, nedomácké a nepředvídatelné místo má ryze metaforický význam, kdy se projevuje sociální a politická angažovanost tvůrců, hlavně tedy ta politická). Klokaní cestovní filmy se po 11/9/2001 výrazně změnily, jednalo se o diskurz mezi západní a východní rétorikou tak, jak ji podávají média (západní pohled vidí poušť jako blízkovýchodní zemi, kterou je nutné civilizovat, musí být prolita krev, aby zem získala svou integritu a imunitu), ale Šťastné míle na tohle všechno do jisté míry rezignovalo a představují nám mírně zdlouhavý - i když záměrně - humanistický apel o utečenectví a segregaci, kdy se vychází hlavně z amerických děl (Jarmusch a Coeni jsou jasní) a sází na vhodně obsazené herce a humor jako prostředek k přiblížení problematiky divákovi. ani se není čemu divit, že Šťastné míle sklízejí různá ocenění na "západních" festivalech (Zvláštní cena poroty na MFFKV) a domácí kritika, když pomineme slušné divácké přijetí na sydneyském festivalu s dlouhatánským potleskem po skončení a hurónským smíchem při projekci, film ohodnotila jako průměrný. A mají rech, vačnatci, jedná se max. o mírný nadprůměr. (26.11.2007)

Deset malých černoušků na pláž vylezlo, jeden se hned utopil, devět jich zbylo. Devět malých černoušků lezlo na kopec, čtyři z nich se zabili, zbylo jich jen pět... Demolition derby přistěhovalecké směsky, které zaujme především krásnými a propracovanými záběry pouště, moře, suchých stromů a roklí atd. (09.01.2011)

Vskutku neobyčejné, použitými prostředky skromně minimalistické filmové dílo, sice s tématem již dnes skoro všedním, ale rozhodně velmi nevšedně zpracovaným, sledujeme tak trochu tragikomický příběh několika utečenců, kterých se snaží uniknout ilegálně do zahraničí z jejich zoufalé životní beznaděje stále více a více, pak se právě oni snadno stávají obětmi nejrůznějších zprostředkovatelů a jen s vírou v jejich často nesplnitelné sliby podstupují značně riskantní a mnohdy životu nebezpečná dobrodružství, tak jako právě v tomto vyprávěném příběhu, kde je skupinka sice vysazena z rybářské lodi na vytouženém australském pobřeží, ale v tak veliké vzdálenosti od nejbližších hustěji obydlených oblastí, že jejich dosažení přes vyprahlou, nehostinnou pustinu bez nějaké další pomoci je naprosto vyloučené, právě na této počáteční kritické dějové zápletce se začíná celý příběh postupně rozvíjet, všem jde bez výjimky v neznámé krajině o život a jednoduché východisko z takové situace není dostupné, může pomoci pak jen osobní vůle, intuice, odvaha, schopnost chytře improvizovat, spolupracovat a samozřejmě mít k tomu všemu alespoň trochu nezbytného štěstí, i když se v některých, až absurdních událostech jakoby potměšile střídá s nepochopitelnou smůlou, stejně tak jako náhlé pocity naděje a zoufalé beznaděje pronásledovaných běženců, opravdu výborný film, lze ho jen doporučit ke shlédnutí a určitě ne jen jednou. (16.10.2012)