Režie:
Michelangelo AntonioniKamera:
Gianni Di VenanzoHudba:
Giovanni FuscoHrají:
Alain Delon, Monica Vitti, Francisco Rabal, Rossana Rory, Lilla Brignone, Louis Seigner, Cyrus Elias, Mirella Ricciardi, Theo EnnischObsahy(1)
Vittoria se rozešla s dlouholetým přítelem a navázala známost s mladým a dravým burzovním makléřem. Pozoruje ho, jak se vrhá do obchodování (scény z burzy patří k tomu nejlepšímu, co na dané téma ve filmu vzniklo), tráví s ním chvíle klidu. Ale v průběhu rozvíjejícího se vztahu si uvědomí svou citovou prázdnotu a oboustrannou neschopnost přiblížit se jeden druhému. Nitro hrdinů je prodloužením odcizeného okolí: industrializovaného velkoměsta, chamtivého burzovního prostředí, společenského klimatu, v němž city přestaly hrát roli. Antonioniho zajímá agresivní moderní svět v konfrontaci s nitrem citlivé mladé ženy, která strádá nedostatkem lásky, ale už ji nedokáže brát ani dávat. Bezpříběhový snímek o tom, kam industriální společnost posunula intimní vztahy. (oficiální text distributora)
(více)Zajímavosti (13)
- Film byl v roce 2018 zařazen do seznamu 100 nejlepších cizojazyčných filmů, který sestavilo 209 filmových kritiků ze 43 zemí. (classic)
- „Eclisse twist“, který hraje v pozadí úvodních titulků, zpívá Mina na hudbu Giovanniho Fusca a text „Ammonia“. Za tímto pseudonymem se skrývá režisér Michelangelo Antonioni. (classic)
- V roce 2008 byl film zařazen na seznam 100 italských filmů, které je třeba zachránit, který sestavilo italské ministerstvo kulturního dědictví. Jedná se o 100 filmů, které „změnily kolektivní paměť země v letech 1942–1978“. (classic)
- Šlo o pátou a poslední spolupráci Michelangela Antonioniho s Giannim Di Venanzou, kameramanem, s nímž spolupracoval nejdéle. Spolupracovali také na filmech L'amore in città (1953), Le amiche (1955), Il grido (1957) a La notte (1961). (classic)
- Režisér Michelangelo Antonioni později přiznal, že tento film nepatří k jeho oblíbeným dílům a že se přespříliš zamotal do jeho kontroverzního náznakového konce. (Morien)
- Poslední Antonioniho černobílý film. Také se jedná o závěrečný díl v jeho volné trilogii o absenci komunikace v postmoderní společnosti - předchozími filmy jsou Dobrodružství (1960) a Noc (1961). (Morien)
- Pauline Kael, vlivná americká filmová kritička, filmu udělila přezdívku "Někdo to rád studené" (Some Like It Cold - v narážce na název filmu Někdo to rád horké z roku 1959) kvůli odstupu a chladu, který z režisérovy práce s herci a prostorem čiší. (Morien)
- Některé americké promítače zmátl nonverbální konec filmu natolik, že raději ustřihli posledních sedm minut filmu. Tento závěr je nyní filmovými vědci považován za jeden z hlavních vrcholů/přínosů celého Antonioniho díla. (Morien)
- Film nebyl nijak zvlášť komerčně úspěšný, kromě Japonska, kde se mu kasovně dařilo dobře. (Morien)
- Natáčelo se v Itálii, konkrétně v Římě a Veroně. (Terva)
- Michelangelo Antonioni byl za snímek nominován na Zlatou palmu, avšak cenu získal Anselmo Duarte za film Dané slovo (1962). (Terva)
- Režisér Antonioni dostal nápad na natočení filmu při fotografování slunce ve Florencii. (theSaint)
- Film získal v roce 1962 zvláštní cenu poroty na festivalu v Cannes. (Rosalinda)