Režie:
Martin ProvostKamera:
Laurent BrunetHudba:
Michael GalassoHrají:
Yolande Moreau, Ulrich Tukur, Geneviève Mnich, Nico Rogner, Adélaïde Leroux, Serge Larivière, Léna Breban, Françoise Lebrun, Corentin Lobet, Anne Benoît (více)Obsahy(2)
V nekonečném tichu, samotě a především pokoře k umění a přírodě se odehrává filmové drama režiséra Martina Provosta Séraphine. Vypráví příběh Séraphine Louis, řečené Séraphine de Senlis, naivní malířky, která žila v letech 1864–1942. Chudobná pradlena a uklízečka se vedle své těžké práce věnovala v životě pouze jediné věci – malířství. Za vše, co vydělala, si kupovala malířské náčiní, sama míchala barvy podle svých tajných receptů a celé noci malovala, tak jak to cítila skrze přírodu a Boha. Všemi opovrhovanou Séraphine objevil německý obchodník s uměním Wilhelm Uhde, jeden z prvních, kteří kupovali Picassa, který objevil Celníka Rousseaua a hledal klid právě v Senlis, kde ho bohužel zastihla první světová válka. Ještě před svým útěkem před německou armádou stačil objevit jedinečný talent naivní malířky a koupit její první plátna, takže se Séraphine mohla věnovat pouze svému umění. Film Séraphine je perlou v životopisném žánru, nechává znít malířské umění stejně jako kruté životní osudy umělkyně. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (62)
Přiznávám, že se ve světě malířství nijak zvlášť neorientuji a kdyby jste přede mě postavili dva obrazy, pochybuji, že bych dokázala rozpoznat, který z nich je umělecké dílo a který už ne, pokud by na něm tedy nebyly pozlacené kočičky, ale příběh prosté ženy tíhnoucí k přírodě a silné víře mě zaujal, stejně jako její krásné obrazy. Snímek asi nedocení odpůrci poklidného tempa vyprávění a optimismu tam taky není na rozdávání, ale pokud si jako já nepotrpíte na nějaká velká melodramata a máte zároveň rádi filmy o malířích, tak rozhodně doporučuji. ()
O tejto maliarke som doteraz nevedel nič, no tu sa toho divák okolo nej dozvie naozaj dosť... Výborne zahraná komorná dráma s veľmi pomalým tempom o jednej talentovanej umelkyni, s ktorou sa život nemaznal. To najlepšie na snímku je bezpochyby samotná postava Seraphine (Yolanda Moreau), ktorá tu bola výborná po všetkých stránkach, a to pritom treba uznať, že táto ženská rola teda nebola vôbec jednoduchá. Samotný dej ma však nedokázal udržať po celý čas v stave stopercentnej zaujatosti, niektoré scény ma mierne nudili. Problém vidím hlavne v tom hrozne pomalom tempe. Na druhú stranu ale jednotlivé obrazové výtvory a hlavne zmysel pre farebnú kompozíciu boli pastvou pre oči. Slabší nadpriemer. 70/100 ()
Nutno si připomenout, že malířství začínalo jako záležitost magická a náboženská, uměním v nynějším slova smyslu se stalo až s počátkem renesance, kdy začal být jmenován i tvůrce (samozřejmě tomu tak bylo i v epoše antiky, ale ta upadla v zapomnění). V případě Seraphinině však malířství zůstalo magickým a náboženským stále, ona sama své osobnosti důležitost nepřipisuje, důležité je dílo, k jehož tvorbě ji vyzvali andělé. Jistě takových tvůrců bylo v minulosti více, ale teprve v době Freudově a Jungově je jim věnována pozornost. Yolande Moreau svou hrdinku zahrála skvěle a dojemně. ()
Nehezká Séraphine mi přišla v některých scénách až krásná a mnohý z jejich obrázků bych si ráda doma pověsila. Nejvíc mě ale okouzlila její dílka z doby, kdy její umění prý ještě nebylo tak vyzrálé. Zářila z nich stejná čistota a jednoduchost, jako z malířčiny duše. To, jak se Séraphine začala později měnit a zdála se být mamonem přitahována více než samotným uznáním svých děl, bylo možná způsobeno už její počínající duševní chorobou. ()
Vzácne citlivý intímny portrét maliarky, o ktorej existencii mnoho ľudí nevie dodnes. Martin Provost preniká do postavy Séraphine s takým empatickým vhľadom bez najmenších náznakov pátosu, až film evokuje nie mužský, ale ženský rukopis. Tiež dbá na šetrné zaobchádzanie s výtvarným umením a i keď priamym pohľadom na jej život a prácu umelecký status Séraphine demytizuje, či skôr deštruuje, vyhýba sa priamemu zobrazeniu maľovaných objektov. Nedochádza tak k deformácii pôvodného diela skrz nový výtvarný systém, film sa nestáva, akokoľvek rafinovanou, ale prostou reprodukciou a zmyslové spojenie diváka s originálnym obrazom tak zostáva nenarušené (nevykonáva tak "zradu" pôvodnej maliarovej výtvarnej skutočnosti, o ktorej píše André Bazin). Tým sa líši od vrcholných režisérov filmov o umení, ktorí túto techniku pojali ako konvenciu (filmy Petera Greenawaya, dokument Henri-Georges Clouzota o Pablovi Picassovi, klasické filmy o Van Goghovi atď.). Provost miesto toho ako pravý umelec hľadá a nachádza nové, autonómne vzory krásy v prírode, ktoré súznia s naivnou a silne veriacou hrdinkou. Film je neokázalý a napriek dĺžke a pomalosti neobsahuje takmer jedinú nadbytočnú scénu, postrádateľnú pre rozprávanie. Jednoduchá dramatická výstavba je doplnená o prírodnú poetiku, postavy sú pozorne uvedené a zasadzované do pevných základov. Tlmene realistický herecký prejav Yolande Moreau excelentne dopĺňa vierohodný prerod až po záverečnú etapu života v ústave, ktorá sa napriek svojej vypätosti, kontrastnej k harmonickému plynutiu príbehu v pokojnom vidieckom prostredí, ani zďaleka nepribližuje emocionálnej exploatácii. Význam filmu spočíva tiež v neustálej nutnosti objavovať umelcov, keďže v tejto spoločenskej hierarchii akoby oficiálne neobjavený umelec ani nejestvoval. Nemám argumentovateľné výhrady. V plnom hodnotení mi bráni len neskorý vysielací čas, kvôli ktorému som už nedokázal filmu venovať plnú pozornosť. 85% ()
Galerie (19)
Zajímavosti (1)
- Film získal 7 prestižních ocenění César, a to v kategoriích nejlepší film, nejlepší kamera, nejlepší kostýmy, nejlepší hudba, nejlepší výprava, nejlepší původní scénář nejlepší herečka v hlavní roli, o kterou se zasloužila Yolande Moreau. Neproměnil nominace na cenu za nejlepší režii a zvuk. (Sherlock Holmes)
Reklama