Paříž

Tak bohužel více z toho nedostanu a to ty tři * jsou ještě s přihmouřením oka. Ano, Paříž je snímkem o normálních lidech a normálním životě ,to vše zdá se býti v pořádku.Ale,..... krom hlavní ústřední dvojice ,jsem si k nikomu nedokázala vytvořit vztah a některé postavy mi přišly naprosto zbytečné.Třeba takový bezdomovec,emigrant,modelka...... Myslím, že Paříži by velmi pomohlo ubrat na stopáži a vypustit tak 1/3 hluchých míst. Takhle se mi zdálo ,že režisér příliš spoléhal na krásné a oblíbené město Paříž ( dle mého názoru nebyla zachycena nějak originálně) ,na výbornou herečku Juliette Binoche (opravdu je v Paříži okouzlující) a na smutný příběh umírajícího sympatického mladého muže (kdo z nás by zůstal chladným). Prostě přišlo mi to prvoplánovité. Ovšem tímto rozhodně nechci nějak odrazovat od jeho shlédnutí. Je pro mne sice průměrným ,ale přesto milým filmem. (05.10.2008)

Paříž je film, kde postavy působí jako skuteční lidé se skutečnými problémy a pronášejí věty, které by mohly padnout i v reálu.To je celkem vzácná vlastnost, proto ji chci vyzdvihnout. Bohužel s sebou tento přístup nese i pomalé tempo, málo zapamatováníhodných scén a příběh/y celkově vyzní do ztracena. Ale nedivím se, natočit film realistický a přitom bohatý na na dramatické, dobře napsané scény, navíc se zapamatováníhodným koncem musí být dost těžké. (22.01.2009)

Pro mě se stává po x zkušenostech filmová mozaika nižším filmovým žánrem, který je dobrý na ukrácení času, často jeho sledování bývá příjemné, ale u toho to taky končí. Paříž má pár dobrých scén, i postav, ale taky spoustu zbytečných scén a střihů (např. havárka, střih, odpadkový koš, ech) a zbytečných postav, které jsou tam jen pro kontrast a tyhle kontrasty režisér podal naprosto hrozně. Měly dojmout nebo já nevím co, ale vyzněly naprosto naprázdno a uměle, nuceně. (20.01.2010)

Potenciál dnes tak populární (nebo už to možná odeznívá?) mozaiky osudů jednotlivých lidí, jejichž životy se tu více, tu méně propojují, zůstal v Klapischově Paříži nevyužit. Možná proto, že se za celé dvě hodiny vlastně tolik nestane a mnoho příběhů zůstane otevřených. Možná proto, že ač jsou některé postavy zajímavé či sympatické, jsou stále příliš ploché. Klapisch totiž nasadil tak pomalé, melancholické tempo, že to nedovoluje rozehrát s jednotlivými osudy nějaké výraznější příběhy. (17.03.2010)

Na světě jsou místa, která mají kouzlo a pak jsou na světě lidé, kteří umí kouzlit. Cédric Klapisch vyčaroval mimořádně citlivý a realistický film místa, které zná každý na světě, ale ukázal nám ho z pohledu, jaký vidí jen pařížan! Pařížan, který má v životě úplně ty stejné problémy jako máme my, a nijak mu v tom nepomůže, že má denně výhled na Mont Martre. Silný emocionální zážitek, ale bez přehánění! Prostě lidské a věrohodné...nádherné! (30.07.2009)