XXY

Úvodný náčrt sľuboval možný zaujímavý vývoj príbehu, žiaľ tvorcom sa ho nepodarilo rozvinúť do podoby, ktorou by vybočoval z priemeru v tejto žánrovej či tématickej kategórii. Formálne aj herecky na úrovni, príbehovo už poslabšie. Čakala som oveľa viac.Videné v rámci projektu 52 films by women a Challange tour marec 2016- 30 dní so svetovou kinematografiou. (20.03.2016)

Myslím, že už na základnej škole sme sa učili o pohlavných chromozómoch. XX predstavuje ženské pohlavie, XY zase mužské. Teraz jedna otázka: akého pohlavia asi bude jedinec, ktorý má chromozómy XXY? Trikrát hádajte... To len na margo názvu filmu, ktorého hlavná postava je charakteristická tým, že disponuje práve spomínanými troma chromozómami. Je teda ženou alebo mužom? Je mužom aj ženou zároveň? Je to normálne? Je to abnormálne? Mala by si vybrať, čím chce byť a prispôsobiť sa? Musí jej záležať na tom, čo si o nej myslí okolie? To sú hlavné otázky, ktoré si film kladie. Medzi nami žijú ľudia, ktorí sú „iní“, ako väčšina. Ako najčastejšie pristupuje väčšinová spoločnosť k tejto inakosti? Bojí sa jej a preto reaguje (väčšinou) negatívne. Rodičia Alex tento fakt rýchlo pochopili a hneď po jej (jeho) narodení radšej dobrovoľne volia relatívnu sociálnu izoláciu. Schovávajú sa pred nástrahami okolia. Alex má však už 15 rokov a začína pomaly, ale iste objavovať (a naplno si uvedomovať) svoje telo a pocity s ním spojené. Začína hľadať samu seba a divák má možnosť naplno prejaviť svoju schopnosť empatie... Téma intersexuality mi prišla originálna a interesantná zároveň. Režisérka odviedla veľmi kvalitnú prácu. Na jej filmový debut tak skoro nezabudnem. Z hercov dominuje Inés Efron v roli Alex (perfektný výkon!), hneď za ňou nasleduje tradične výborný Ricardo Darín. (12.12.2007)

Obsahuje možné spoilery! Tady jsem šel vyloženě naslepo a udělal jsem velice dobře, jedním slovem hodně neotřelé! Patnáctiletá dívka a šestnáctiletý hoch, to jsou dva hlavní hrdinové našeho příběhu. Jejich životní cesty se protnou ( a to doslova) v tomhle bizarním příběhu plném citů, smutku, sexu i bolesti, kdesi na blíže neurčeném místě v Ururguayi. Klasický milostný příběh, tak trošku nebo spíše hodně jinak, než na co jste zvyklí, ve většině podobných filmů. Nejvíc mně v hlavě asi utkvěla jedna věta filmového otce našeho chlapeckého filmového hrdiny : Udělal jsem si velkou radost, už jsem si myslel, že jsi teplouš. Co na to dodat? No přece nic. Rodiče mají vždycky pravdu! (23.01.2015)

Celovečerní debut Lucíe Puenzo dává naději, že existují v současnosti ještě režisérky-ženy, jejichž tvorbě stojí za to věnovat pozornost, přestože XXY trpí typickými chydami debutů. Oceňuji herecké výkony mladistvých a dokumentárnost celého snímku i nedotažený koncept s tematizováním plynutí času, problém mám potom s nevyjasněnou motivací mnoha postav, s klišé neodmyslitelně patřící k filmům o coming-outu a figurkařením. (03.06.2008)

Zajímavé téma o dívce, která je napůl chlapcem, její hledání sama sebe a toho, co vlastně chce, je na můj vkus zpracováno poněkud nejasně a málo působivě. Nepochopila jsem už jen to, proč byla Alex přednostně považována za dívku, když mi přišlo, že je z většiny chlapcem, proč tam vlastně přijela rodina toho doktora, co si udělala Alex se svým nejlepším přítelem... a tak bych mohla pokračovat. Pro mě se ten příběh poněkud vlekl a samotná Alex mi svým chováním spíš lezla na nervy, než abych jí politovala nebo pochopila. (18.06.2008)