순정만화
Hello, Schoolgirl
Režie:
Jang-ha RyooObsahy(1)
Kwon Yeon-woo pracuje jako úředník na obecním úřadě a ačkoliv je mu už 30 let, žije sám, je tichý a neschopen najít si vhodnou partnerku. Po přestěhování do nového bytu ale často potkává Han Soo-yeong, maturantku zdejší školy, která žije o patro pod ním. Ta je typickou potrhlou středoškolačkou.
Kang Sook začal po vystudování vysoké školy také pracovat na obecním úřadě a během cest domů si začíná v metru všímat melancholické Kwon Ha-kyeong. Tu potkává, když ona kouří vždy na stejném místě, a pořád má před očima její úsměv. Po čase ale zjistí, že Kwon Ha-kyeong jezdí po stejných trasách, dělá stejné činnosti jako kdysi se svou životní láskou…a ačkoliv se Kang Sook snaží ji dát další impuls k životu, nezdá se, že by byl úspěšný.
Čtyři osoby, dva příběhy a na první pohled nestejnorodé páry, které začnou mít více společného, než se zpočátku zdá.
(jorgus)
Recenze (65)
Na mě působila tato romance spíše mimózně rozervaně. Odkazy na moji modlu My Sassy Girl jsou evidentní, ale narozdíl od této korejské klasiky nedostaneme pointu hodnou zapomenutí logických lapsů z průběhu stopáže, ani diváka plně odzbrojující hrdiny, ale spoustu nedořečených scénáristických uliček. Herci jsou sympatičtí, herečky krásné, ale ta příjemná lehkost, tak vlastní korejským rom-kom o pár let starším, je pryč. Je zde přetavena v nepříjemnou křeč, až snad nucený gimmick. Já na to neskočil. Ale můžete to zkusit. 60 % ()
Dva milostné příběhy v jednom z dalších milých korejských filmů. No, ano ano, byl to příjemný film, to sice jo, ale řadí se k dalším z korejských snímků, které mě nezasáhly tak, jak bych očekávala. Možná je to tím, že si vážně na korejskou tvorbu začínám zvykat, takže už mezi nimi vidím i ty průměrnější nebo prostě horší filmy a nedokážu už každý vidět jako úžasný... Něco na tom určitě bude. Přesto si myslím, že se pořád skrývá dost korejských nebo i jiných asijských skvostů, které jsem zatím neviděla a které na mě pořád čekají. Jen cestou zkrátka sem tam narazím na ty průměrnější. Hello Schoolgirl rozhodně nebyl špatný, ale bohužel ani nijak nenadchnul. Pár pěkných scén, jinak však žádná novinka. U mě tedy skončil na lepších třech hvězdičkách. ~(3,4★)~ ()
Největším kladem této něžné korejské romance je velice příjemné a sympatické herecké obsazení. Ústřední páry si zde doslova zamilujete. Jediná záporně laděná myšlenka v mé hlavě směřuje k faktu, že film neměl o hodinu díl, tak jsem si hrdiny snímku zamiloval, že mě skutečnost konce nepříjemně ranila=) ()
Romantické, klidné, nevzrušující, příjemně emotivní, nedeprimující, žádná katastrofa, žádné slzy × obyčejné. Možná proto 4*. A jde to, aniž by tam musel někdo z hlavních hrdinů umřít. Dva páry, dva příběhy. Jak jednoduché. Starší muž - mladší dívka, starší žena - mladší muž. Hrdinům držíte palce, konec je hezký a pozitivní. Film na každý klidný den. "Kdo by chtěl umělý sníh v létě?" ()
Napadá mě spousta adjektiv vystihujících tento snímek a chtělo by se říct, že by všechny byly synonymem pro slovo nuda... Ale to je to poslední co tento film je... Neskutečně citlivě podaný příběh o „zakázané“ lásce a to ve dvou případech, které jsou nenásilně propojené a dotváří perfektní atmosféru a ladění celého snímku, který považuji za jeden z nejlepších romantických, co jsem měl možnost vidět… Krásně zde vyniknou rozdíly mezi asijskou romantikou a tou naší, dovolím si tvrdit americko-západoevropskou… Ta asijská vyhrává na plné čáře… Z našeho pohledu na svět zdánlivě malicherné a nicotné překážky, bránící naplnění té lásky, jsou v jihokorejských filmech alfou a omegou a tvarují příběh do té nejkoukatelnější podoby… ()
Reklama