Stará dáma vstupuje do ordinace a na výzvu „Odložte si!“ lékařce zabořené do papírů odpoví: „Polib si p...!“ Poté se vrací do zchátralé dřevěné vily, kterou právě opouští poslední z úředně dosazených nájemníků. Aniela blaženě vychutnává získané soukromí, v němž je jí věrným společníkem její vše chápající pes. Sní o renovaci rozlehlé vily, v níž by ráda dožila s rodinou syna. Ten má však s rodinným sídlem jiné záměry. Plynou krásné letní dny, stará dáma se kochá výhledem na vzrostlé stromy v zahradě, vede nekonečné monology a přitom se vzmáhá její nechuť k synovi a jeho hloupé, obézní dcerce. Cítí, že svět někdejších hodnot odumírá a že brzy vyhasne i její vůle k životu. Proto se vzepne k možná pošetilému činu – ale jen tak zaručí své vile právo na další existenci. Minimalistický film inklinuje k poetické výpovědi. Černobílá, asketicky věcná kamera Arthura Reinharta se upíná k výrazu teskné samoty Aniely, kterou znamenitě ztvárnila legendární polská herečka – třiadevadesátiletá Danuta Szaflarská.(MFF Karlovy Vary)
Paní Aniela okouzlí už svým prvím výstupem u lékařky. Film je úžasně natočený, kamera se rozostřuje přes tlusté sklo, zabírá inteligentví výraz psa Fili a všechno je černobílé a přitom tak plné barev. S paní Anielou bych se ráda přátelila (i když nás dělí víc jak půl století), ráda bych si popovídala s Filou a hlavně bych nesmírně ráda pila horký čaj na její verandě. Krásný, poetický film o stáří a času umírat.(17.10.2013)
Dorota Kedzierzawska se nepouští do mezigeneračního středu, ale na postavě Aniely ukazuje, jak může být složité vyrovnat se se změnami, které nás pronásledují během celého života. Aniela postupně glosuje svou minulost, nostalgicky se obrací na dobu, kdy byla mladou matkou, a ironicky se zmiňuje o bývalých nájemnících ve svém domě, kteří mu neprokazovali téměř žádnou úctu. Ve svém projevu je občas jízlivá, občas smířlivá, a pokud se cítí ohrožená, rychle vyráží do protiútoku. Snímek je ve svém pohledu poměrně zjednodušující a snaží se ukazovat hlavní postavu v co nejlepším světle, a to i v případě, kdy její jednání není zrovna kouzelné a sympatické. Pomáhá v tom i fakt, že všichni ostatní jsou podlí, a jediné o co jim jde, je získat stařenčin pozemek. Na citovou vlnu brnká Kedzierzawska i kontrastním černobílým vizuálem a druhou nejdůležitější postavou, což je pes, vlastně fena jménem Filadelfia. Ta slouží jen jako prostředek k opodstatnění stařenčina glosování, což však tvůrcům nebrání k neustálým detailům na její roztomilý výraz. Danuta Szaflarska je však ve své roli velmi uvěřitelná, a je třeba uznat, že pokročilý věk a s ním související vrásky jí dodal zvláštní půvab. Její procházení po vile, kdy sní, jak se v ní znovu shledá s celou rodinou a vrátí jí starou krásu má něco málo do sebe.(8.1.2014)
Úžasný film hlavne po vizuálnej a hudobnej stránke, ale takisto ma dojal krásny a sentimentálny príbeh, ktorý je síce postavený len na jednej postave, ale zato tá postava je vskutnu úchvatná!!! Takisto herecký výkon vtedy 92-ročnej Danuty Szaflarskej je niečo neuveriteľné... No proste tento film ma tak dojal, ako už dávno žiaden iný. VRELE ODPORÚČAM!(16.9.2009)
Něco tak krásnýho jsem dlouho neviděl! Na konci sem měl fakt co udržet slzy ale přesto jsem se celou dobu bavil s úsměvem na rtech. Ta babička je prostě super :) a její herecký výkon byl fantastický a soudě podle toho jak mluvila v diskuzi je tak sympatická i osobním životě. Na filmu krom příběhu upoutá i vynikající kamera a hudba. Původně jsme na ten film vůbec nechtěli jít s tím, že to bude nějaká polská slátanina ale byl jedinej na kterej byl ještě volnej lístek :D a nakonec se z toho vyklubal pro mě jeden z nejkrásnějších filmů festivalu. 100% emotivní zážitek, všem vřele doporučuju. p.s.: ten pes byl taky úžasnej :)(11.7.2008)
(Babí léto - Brodského postava) + (Disturbia + 60 let) + (Marley a já - lidi) = Čas umírat. Aneb velmi dojemný, milý příběh o sympatické stařence, která vědomě prožívá své poslední dny v chátrajícím domě, špehuje dalekohledem sousedy a povídá si s nejcharismatičtějším psím společníkem (kdo by to kdy řekl, že psi mohou mít něco takového!) za několik filmových dekád. Ten pejsek dokázal vyjádřit a zahrát tolik emocí, a předvést tolik chápavých výrazů, že mu spousta českých seriálových herců může jen tiše závidět... Polské drama režisérky Kedzierzawské je krásným příkladem filmu, který dokáže zaujmout i tak jednoduchým dějem, jako je posledních několik dní sympatické babičky. Do vzduchu zde nevyletí jediné auto, s kulkou v hrudi neskončí jediný člověk, honičky se dají spočítat na prstech jedné amputované ruky, a stejně to všechno šlape jako hodinky. Veliký kus práce odvedl ve snímku hudební skladatel; hudba je sice skromná, ale utváří perfektní dojem v těch nejkrásnějších scénách. Téměř vždy, když se rozezněla, se mi leskla kukadla. Na pondělní večer báječný filmový dramatický zážitek plný melancholie a smutku.(16.9.2009)
togaf
Paní Aniela okouzlí už svým prvím výstupem u lékařky. Film je úžasně natočený, kamera se rozostřuje přes tlusté sklo, zabírá inteligentví výraz psa Fili a všechno je černobílé a přitom tak plné barev. S paní Anielou bych se ráda přátelila (i když nás dělí víc jak půl století), ráda bych si popovídala s Filou a hlavně bych nesmírně ráda pila horký čaj na její verandě. Krásný, poetický film o stáří a času umírat.(17.10.2013)
Dudek
Dorota Kedzierzawska se nepouští do mezigeneračního středu, ale na postavě Aniely ukazuje, jak může být složité vyrovnat se se změnami, které nás pronásledují během celého života. Aniela postupně glosuje svou minulost, nostalgicky se obrací na dobu, kdy byla mladou matkou, a ironicky se zmiňuje o bývalých nájemnících ve svém domě, kteří mu neprokazovali téměř žádnou úctu. Ve svém projevu je občas jízlivá, občas smířlivá, a pokud se cítí ohrožená, rychle vyráží do protiútoku. Snímek je ve svém pohledu poměrně zjednodušující a snaží se ukazovat hlavní postavu v co nejlepším světle, a to i v případě, kdy její jednání není zrovna kouzelné a sympatické. Pomáhá v tom i fakt, že všichni ostatní jsou podlí, a jediné o co jim jde, je získat stařenčin pozemek. Na citovou vlnu brnká Kedzierzawska i kontrastním černobílým vizuálem a druhou nejdůležitější postavou, což je pes, vlastně fena jménem Filadelfia. Ta slouží jen jako prostředek k opodstatnění stařenčina glosování, což však tvůrcům nebrání k neustálým detailům na její roztomilý výraz. Danuta Szaflarska je však ve své roli velmi uvěřitelná, a je třeba uznat, že pokročilý věk a s ním související vrásky jí dodal zvláštní půvab. Její procházení po vile, kdy sní, jak se v ní znovu shledá s celou rodinou a vrátí jí starou krásu má něco málo do sebe.(8.1.2014)
dANo
Úžasný film hlavne po vizuálnej a hudobnej stránke, ale takisto ma dojal krásny a sentimentálny príbeh, ktorý je síce postavený len na jednej postave, ale zato tá postava je vskutnu úchvatná!!! Takisto herecký výkon vtedy 92-ročnej Danuty Szaflarskej je niečo neuveriteľné... No proste tento film ma tak dojal, ako už dávno žiaden iný. VRELE ODPORÚČAM!(16.9.2009)
exitak
Něco tak krásnýho jsem dlouho neviděl! Na konci sem měl fakt co udržet slzy ale přesto jsem se celou dobu bavil s úsměvem na rtech. Ta babička je prostě super :) a její herecký výkon byl fantastický a soudě podle toho jak mluvila v diskuzi je tak sympatická i osobním životě. Na filmu krom příběhu upoutá i vynikající kamera a hudba. Původně jsme na ten film vůbec nechtěli jít s tím, že to bude nějaká polská slátanina ale byl jedinej na kterej byl ještě volnej lístek :D a nakonec se z toho vyklubal pro mě jeden z nejkrásnějších filmů festivalu. 100% emotivní zážitek, všem vřele doporučuju. p.s.: ten pes byl taky úžasnej :)(11.7.2008)
Davies182
(Babí léto - Brodského postava) + (Disturbia + 60 let) + (Marley a já - lidi) = Čas umírat. Aneb velmi dojemný, milý příběh o sympatické stařence, která vědomě prožívá své poslední dny v chátrajícím domě, špehuje dalekohledem sousedy a povídá si s nejcharismatičtějším psím společníkem (kdo by to kdy řekl, že psi mohou mít něco takového!) za několik filmových dekád. Ten pejsek dokázal vyjádřit a zahrát tolik emocí, a předvést tolik chápavých výrazů, že mu spousta českých seriálových herců může jen tiše závidět... Polské drama režisérky Kedzierzawské je krásným příkladem filmu, který dokáže zaujmout i tak jednoduchým dějem, jako je posledních několik dní sympatické babičky. Do vzduchu zde nevyletí jediné auto, s kulkou v hrudi neskončí jediný člověk, honičky se dají spočítat na prstech jedné amputované ruky, a stejně to všechno šlape jako hodinky. Veliký kus práce odvedl ve snímku hudební skladatel; hudba je sice skromná, ale utváří perfektní dojem v těch nejkrásnějších scénách. Téměř vždy, když se rozezněla, se mi leskla kukadla. Na pondělní večer báječný filmový dramatický zážitek plný melancholie a smutku.(16.9.2009)