Adama Meshuga'at
Sweet Mud - Im Himmel gefangen
Sweet Mud
Režie:
Dror ShaulScénář:
Dror ShaulKamera:
Sebastian EdschmidHrají:
Tomer Steinhof, Ronit Yudkevitz, Pini Tavger, Gal Zaid, Henri Garcin, Daniel Kitsis, Shai Avivi, Omer Berger, Sharon Zuckerman, Rivka Neuman, Yosef CarmonObsahy(1)
"Scénář tohoto filmu jsem psal mnoho let. Příběh není přesná autobiografie, ale pochází ze stejného prostoru, v němž jsou pohřbeny mé dětské vzpomínky. Narodil jsem se a byl jsem vychován v kibucu a tento film mne stál mnoho sil. Chtěl jsem zachytit atmosféru kibucu v sedmdesátých letech a konfrontovat idealistickou představu o kolektivním bydlení a zúrodňování nehostinné země s mými vlastními vzpomínkami." To řekl ke svému filmu izraelský režisér Dror Shaul, jehož jméno se naučily skloňovat poroty a diváci filmových festivalů po celém světě. Za příběh dvanáctiletého Dvira a jeho matky Miri, která se snažila, ale pravidla kibucu byla silnější než ona, získal nejen čtyři výroční ceny izraelské filmové akademie, ale i řadu mezinárodních ocenění a to jak od kritiků, tak od diváků. A právem. Shaul, který se úspěšně živí jako reklamní scenárista a režisér (i na tomto poli získal již řadu cen) natočil příběh tak pravdivý a poctivý, že nejenže přidal jeden sugestivní obraz k mozaice diskuzí o izraelských kibucech, a film se zařadil mezi nejvýznamnější izraelské filmy posledních let, ale natočil i hluboké poselství o věčné lidské touze po citech a vřelosti, touze po iluzi, že ve skutečnosti nejsme na tomto světě sami, kterou žádná svěrací kazajka nedokáže potlačit. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
silný psychologicko -dramatický príbeh. Zdalo by sa že hlavnú úlohu v celom filme hr kibuc. Požierajúci individualitu a slobodu človeka , presadzujúci kolektivizmus vo všetkom, ešte aj v "odchovni malých batoliat" odlúčených od svojich rodičov. Brrrr. Domnievam sa, že takéto príbehy sú príbehmi mnohých ustanovizní presadzujúcich prvidla kolektívu nad individualitiu, rovnako sa ten príbeh mohol odohrávať v komunite Mormonov, anemitov, či v klštornej reholi Augustianok , či v kmeni afrických krovákov. Kto sa nepodriadi, trpí. Krásne herecké výkony hlavnej predstaviteľky a mladého chlapca. Zaujímava harmóniova hudba. film ma u mňa spoľahlivé 4 bodiky. ()
Nám asi hodně málo známá etapa budování nového židovského státu .. tvrdé .. drsné .. otřesné .. a jen těžko pochopitelné – musel to být život „na hlavu“ (bráno samozřejmě dle našich měřítek) … příběh viděný očima dospívajícího chlapce, který je nucen sledovat devastující vliv kasárenské komunity v kibucu na psychický stav své opuštěné, pronásledované, oslabené matky, která nemá sílu vzdorovat řádu a podmínkám, ve kterých tam spolu žijí .. bez adekvátní pomoci dospělých ztratí i sílu na případný včasný odchod a tak zbavena vůle, nezbytné síly a vlastní důstojnosti požádá syna, aby ji dovolil a vlastně i pomohl „odejít“ a sám potom tábor na vždy opustil … ()
Silný příběh. Ronit Yudkevitz v roli depresivní matky Miri je velmi přesvědčivá. Film představuje kibucy v trochu jiném světle, než jsme byli dosud zvyklí je nahlížet. Vlastně rozpor ráj versus peklo zazní už v samotném filmu. To, co se jejímu švýcarskému příteli jeví jako ráj na zemi, je pro Miri peklo, z něhož se ale nedokáže vymanit a cesta k vysvobození zbývá jen jedna... Celkově film vyznívá velmi civilně a všichni účinkující se zhostili svých rolí na výbornou. ()
Setkání s drsnou realitou života v jednom z kibuců mě docela šokovalo. Přece jen byl pobyt v nich dobrovolný, proto jsem si to celé představovala jinak než nějaké společenství komunistického typu, známého z našich končin. Nadšená jsem ale byla z výkonů herců v rolích malého Dvira a jeho nešťastné maminky Miry. Viděno v rámci Challenge Tour 2017:30 dní se světovou kinematografií. ()
Psychologické drama s pomalejším tempem, navíc v nezvyklé mezinárodní koprodukci, vypráví příběh z izraelského kibucu 70. let, kde jde o konflikt mezi jedincem, který touží uniknout z omezujícího prostředí, a kolektivem, který s ním manipuluje a snaží se mu vnutit svou představu štěstí a životního stylu. Film vyznívá jako příliš tvrdá obžaloba kibuců, které ve skutečnosti byly organizované na bázi dobrovolnosti a tvoří nejfunkčnější pokus o rovnostářské společenství vybudované na myšlenkách nacionalismu a sociálního programu. Kibucy pochopitelně nemohly obstát v prostředí bohatnoucí a individualistické společnosti, ale to, že existují dosud, svědčí o tom, že to byl a je zatím nejlépe organizovaný projekt svého druhu, který nemá nic společného s reálným socialismem, jak jsme ho poznali u nás. Podobný příběh o nekonformním jedinci nemusí být jenom z prostředí náboženských sekt nebo ideologicky vyhraněných komunit, může jít o vzpouru dětí proti svým rodičům, kteří jim chtějí diktovat svůj životní styl, a může to mít spoustu dalších verzí. Celkový dojem: 60 % ()
Reklama