Já, Don Giovanni

Velmi příjemné překvapení! Nebýt absolutně příšerného toporného hlavního představitele (hrál jako kbydy se přitom pořád koukal do zrcadla) a místy tak trochu televizního zpracování, mohl být film o hodně lepší. Ovšem některé scény byly překrásné - gondola se sochou komtura asi utkví v paměti každému, kdo ji viděl. Jako ukázka tvůrčího procesu vůbec a Opery oper zvlášť, velmi kvalitní a poučné, moc se mi líbily projekce, když da Ponte vprávěl Mozartovi svoje představy. Chvilku mi trvalo, než jsem v Casanovovi rozpoznala prvního pánečka komisaře Rexe, byl výborný. Mozart vyložený sympaťák. Vivaldiho hudba se sice do filmu hodila, ale určitě by se našlo něco podobného od Mozarta. V jedné věci ale vítězí tento filmeček dokonce nad Amadeem na celé čáře: všechno je zpívané v originále a ne idiotsky anglicky, jako u Formana, to mě u Amadea hrozně štvalo. Císař sám neví jestli je lepší opera italsky nebo německy a Forman to nakonec rozhodne za něho: anglicky, přece aby tomu američtí vidláci rozuměli:-) (27.02.2012)

Trochu jiný pohled na Mozarta, než nám nabízí známý Formanův Amadeus. Více zaměřen na samotnou hudbu a hlavně pak na spisovatele a autora libret Lorenza, který je hlavní postavou. Přesto i tak je zde vliv Formana patrný, především v charakteru Mozartovy postavy. Mozart už asi navždy zůstane v očích veřejnosti veselým, život milujícím chlapíkem, pracovitým, hrdým a poněkud bohémsky nezodpovědným. Překvapením snad může být pouze ústřední melodie, která kupodivu není z pera ruky mistra Mozarta. Nicméně Vivaldiho Čtvero ročních období plní dramatickou gradaci na výbornou a je to též klasika, takže filmu to nijak neublížilo. Je vskutku s podivem, jaký zájem budí Mozartovy opery, když v jeho díle tyto zabírají jen nepatrnou část. (26.02.2012)

Zvláštní stylizovanost celého filmu by nebyla na škodu, kdyby zároveň, především v "exteriérových" scénách, neznamenala i podivnou vyprázdněnost. Zcela ploché kulisy, budící dojem masivního využití obrovských velkoformátových fotografií, ale možná spíše vytvořené pomocí 3D animace, povětšinou nudí. Zvláštní jsou ostatně i interiéry, byť zde není uvedený rys tak markantní. Ve spojení se specifickou prací se světlem připomíná celý film ze všeho nejvíc počítačovou hru či animované 3D filmy. Velmi stylizovaný, na první pohled efektní, ale s historickými skutečnostmi a reáliemi značně volně pracující, je i samotný děj. To by samozřejmě mohl být zcela regulérní přístup, kdyby ovšem celý příběh nebyl zároveň natolik chuďoučký, že jej lze bez ztráty podstatných informací shrnout do několika holých vět. Co hůř, tento myšlenkově vetchý a značně nepravděpodobně a nelogicky vybudovaný příběh, s naprostou samozřejmostí slučující děj opery s životem jejího libretisty, nelze charakterizovat jinak než jako čistokrevnou červenou knihovnu. Podivný tanec nikoli na samé hraně kýče, ale několik dlouhých kroků za ní. Tak jako v mnoha jiných případech, i zde měla nezvyklá vizuální stylizace patrně zakrýt fakt, že obsahově jde v zásadě o romantický brak. Bohužel, nefunguje ani to. Velmi slušné jsou naopak herecké výkony, ostatně, italština je krásný jazyk a tenhle film herecky stojí téměř výhradně na dialozích. Velmi slušně odvedené herecké a režijní řemeslo, v kombinaci s velmi slabým námětem a scénářem, doplněným navíc podivnou vizuální stylizací, dalo ve výsledku pouze velmi průměrný film, který zachraňuje jediné - Mozartova skvostná a strhující hudba. Pokud by Saura tímto způsobem natočil prostou inscenaci "opery oper", uvažoval bych dost možná o pěti hvězdičkách, ovšem takhle jsou to usmolené tři. Škoda, tohle se vážně nepovedlo... Celkový dojem: 65% (27.11.2011)

Wolfgang Amadeus Mozart napísal operu Don Giovanni a Carlos Saura natočil o tom film. To je asi všetko, čo treba vedieť. Je tam škaredý Casanova, pretože ho hrá Tobias Moretti, nejaké intrigy, najmä v ženskom podaní, alebo Wolfi hrajúci kulečník . Film pôsobí spočiatku televíznym dojmom, aby ste nakoniec pochopili, že má pôsobiť dojmom divadelným. Písať operu je nesporne vzrušujúce, točiť film taktiež, tak je potom trochu škoda, že pozeranie takéhoto filmu až tak vzrušujúce nie je. Niektoré kvázi zastaralé filmárske metódy ako napríklad maľované pozadie pôsobia v Ja, Don Giovanni, celkom primerane výtvarnému štýlu snímky. Mozart je tu na rozdiel od zaužívaných klišé celkom normálny chlapík a na fakt, že hlavné postavy vo filmoch o velikánoch sú častokrát tie akože vedľajšie, sme zvyknutí. (18.03.2014)

Jméno španělského režiséra mám spojeno především s rytmem flamenca. Jeho taneční kreace se často odehrávají v prostých kulisách, nepřekvapily mě ani zde. I když někteří srovánávají s Formanem, myslím si, že to není na místě. Já, Don Giovanni se netváří jako historický film, nezabývá se v prvé řadě postavu Mozarta, ale je příběhem hudebním. Tuto charakteristiku naplňuje do posledního písmene. Hlavní postavou zde není skladatel, nýbrž libretista, výprava je chudší, méně okázalá, zato se nám dosává měrou vyrchovatou skvělé muziky, která je nenásilně zasazena do příběhu. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (02.04.2015)