Já, Don Giovanni

Vznik Mozartovej opery pohľadom libretistu (autora textu) Lorenza Da Ponteho. Zo známych umelecko- historických postáv tu má popri Wolfim a Salierim čestné miesto aj spisovateľ Giacomo Casanova, dožívajúci na zámku Duchcov (vo filme uvedenom ako zámok Dox), mihne sa i cisár Jozef II. Všetko je podriadené podobnosti príbehu opery Don Giovanni a vášnivého vzplanutia autora predlohy k mladej Talianke. Rokokový príbeh zaujme dobovými zvyklosťami a postrehmi. Na rozdiel od tunajších komentátorov mi nevadia chabé kulisy a kostýmy (naopak zdali sa primeranejšie možnostiam tých, čo tie nekonečné parochne, upäté šaty, napudrované tváre a komplikované ošatenie boli nútení denne znášať). Trpel som skôr nekonečným prúdom prekudrlinkovanej Mozartovej hudby - mainstreamu vo vážnej hudbe. Nenáročné na počúvanie, s nekonečnou fanúšikovskou základňou, nepripúšťajúcou žiadnu kritiku. Ja skôr súhlasím s tým, čo povedal vo filme aj Casanova: "Salieri je skvelý skladateľ!" Pozitívom je, že Saura neoživil formanovský mýtus o Salierim ako závidiacom príštipkárovi, frustrovanom Mozartovou genialitou, založený na kopnutí si do menej známeho a teda automaticky slabšieho a znevýhodneného v rukách širokej diváckej mozarto fanúšikovskej masy. (30.07.2013)

Já, Don Giovanni je především romantickou komedií a Saurovou oblíbenou hříčkou spojující autora s dílem. Film má sice několik styčných životopisných bodů, avšak ubíhá svou vlastní vůlí a po rozvernější škádlivosti. Ostatně, jedno z nejobdivovanějších operních děl, Don Giovanni, si hravost a Saurovo pojení plně zaslouží. Pozoruhodná a obdivuhodná jest estetika obrazů: geometrie, barvy, světlo, rozmístění i pohyb (Saurova již několikerá spolupráce s kameramanem Vittoriem Storarem). Sluší se vzpomenout, že (většinou násilnější) konverze Židů vedly v 17. století k ojedinělé náboženské úchylce, šabatiánství, nejradikálnější revoltě, jež ve své pokračující skrytosti nakonec vedla k vzepětí liberalismu a racionalismu. Já, Don Giovanni je zábavným dílkem, lehce provokativním a lascivně dráždivým, točí se kolem intimních lidských citů, rokokní frivolnosti a Mozartovy operní hudby. Hrdinou filmu je Lorenzo Da Ponte (příjemný Lorenzo Balducci), italský básník a libretista, jehož žádostivé mládí se prolíná s literární tvorbou i s vlastním přesvědčením. Byť je romantickou úlitbou. K výraznějším postavám patří z vášní nezkrotný benátský dobrodruh Giacomo Casanova (Tobias Moretti), salzburský hudební genius Wolfgang Amadeus Mozart (Lino Guanciale), Lorenzův obrat v pojetí lásky Annetta (Emilia Verginelli) a žárlivá a ctižádostivá sopranistka Adriana Ferrarese (Ketevan Kemoklidze). Z dalších rolí: Wolfgangova starostlivá žena Constanza (Francesca Inaudi), na rakouském dvoře úspěšný a vážený hudební skladatel Antonio Salieri (Ennio Fantastichini), hudbě přející rakousko-uherský panovník Josef II. (Roberto Accornero), ctižádostivá sopranistka Caterina Cavalieri (Cristina Giannelli), benátský vrchní inkvizitor Barbarigo (Sebastiano Lo Monaco), Annettin otec a nenapravitelný gambler (Franco Interlenghi), či operní pěvci v rolích Leporella (Sergio Foresti) a Dona Giovanniho (Borja Quiza). Já, Don Giovanni je tedy Saurova podstata (propojení autora s jeho vlastním dílem) v romantickém provedení a v mainstreamovém ukročení. Pobaví, potěší, mnohé snad rovněž nadchne. (19.02.2023)

Trochu jiný pohled na Mozarta, než nám nabízí známý Formanův Amadeus. Více zaměřen na samotnou hudbu a hlavně pak na spisovatele a autora libret Lorenza, který je hlavní postavou. Přesto i tak je zde vliv Formana patrný, především v charakteru Mozartovy postavy. Mozart už asi navždy zůstane v očích veřejnosti veselým, život milujícím chlapíkem, pracovitým, hrdým a poněkud bohémsky nezodpovědným. Překvapením snad může být pouze ústřední melodie, která kupodivu není z pera ruky mistra Mozarta. Nicméně Vivaldiho Čtvero ročních období plní dramatickou gradaci na výbornou a je to též klasika, takže filmu to nijak neublížilo. Je vskutku s podivem, jaký zájem budí Mozartovy opery, když v jeho díle tyto zabírají jen nepatrnou část. (26.02.2012)

Myslím, že ty „levné“ kulisy byly ve filmu použity zcela záměrně, já si na ně ostatně vcelku rychle zvykl a nějak zásadně mi potom ani nevadily, asi proto, že jsem jen nevěřícně zíral s úžasem a nadšením a otevřenou pusou na ty pěvecké party, především samozřejmě ženské – byly prostě nádherné, úplně elektrizující .. samo, že nejenom ony samy, ale i ty jejich pohledné představitelky (jedna byla opravdu šikovná, naprosto okouzlující), byl to krásný umělecký zážitek a pro mě také vítané poučení (konečně vím, o čem ten Don Giovanni vlastně celý je, znal jsem jen jeho úplný závěr .. a navíc, teď vím i to, jak asi vznikal a takovéto informace já vstřebávám vždy velmi ochotně a opravdu rád) .. nejsem zrovna nějaký velký příznivec opery, nikdy jsem vlastně ani nikde žádnou celou neviděl, ale myslím si, že znát (a poznat) ta nejslavnější díla tohoto žánru (nebo alespoň z nich jejich nejslavnější ukázky - árie) tak nějak patří k dobrému vychování (klasickému vzdělání člověka minulého století) a já se vždy snažil toto naplňovat .. jsem velký a oddaný příznivec Formanova Amadea, srovnávat ho s tímto dílem, mě však při sledování Já, Don Giovanni vůbec nenapadlo, tohle je přece trochu (úplně) něco jiného, nejde tu o souboj, pokus vytvořit další velkofilm se stejným námětem – W.A.Mozartem, podle komentářů si myslím, že to spousta lidí nepochopila … (25.02.2012)

Ve filmu je řada zajímavostí, jak asi vznikaly libreta k Mozartovým operám. Co je ještě zajímavější, tak jsou poznámky obou hlavních prodagonistů, které se týkají jejich zázemí, u Mozarta jeho otce, které sedí k povahopisu více lidí, nejen Mozartova otce Leopolda...Osobně se mi taky líbí výtvarná stránka filmu....Pro mě je tenhle film příjemné překvapení. (15.09.2011)