poster

Samota (festivalový název)

  • Španělsko

    Soledad, La

  • slovenský

    Samota

    (festivalový název)
  • anglický

    Solitary Fragments

  • český

    Osamění

    (festivalový název)

Drama

Španělsko, 2007, 125 min (Director's cut: 135 min)

Režie:

Jaime Rosales

Producenti:

José María Morales
(další profese)
  • Agoran
    **

    Podle mě zde trochu zvítězila forma nad obsahem. Zatímconápad s rozdělením obrazovky není špatný a při rozhovorech dvou postav je skoro fascinující, tak příběh je docela o ničem. Navíc mi do půlky filmu trvalo zjistit 'co ty dvě skupiny lidí vlastně mají společného'. Aspoň je zde opravdu znázorněno to, co má film v názvu - Osamění. Soutěžní sekce Febiofestu 2008.(30.3.2008)

  • Sarkastic
    *****

    A život jde dál…v souvislosti s tímto nesmírně kvalitním dramatem s velkým „D“ se mi chce až zvolat, že jde o čistou realitu. Krom poněkud extrémního výbuchu jsem totiž nezaznamenal jedinou scénu, situaci, gesto či výraz postavy, které bych nevěřil (jakkoliv je to nanejvýš subjektivní dojem). Přesně takhle si představuju žánrový snímek dle mého gusta. Pravda, někomu nejspíš nesedne docela dlouhá stopáž (vzhledem k tempu filmu), stejně tak dlouhé záběry, které se na první pohled nemusí jevit jako důležité (z čehož je divák zvláště při 1 pasáži snímku tvrdě vytržen). Ale aby přece jenom nenastala sem tam nuda, tvůrci filmu pečlivě dávkují scény s rozděleným obrazem, které někdy působí jakou pouhé ozvláštnění, častěji však (při zaměřování se na dialogy postav) pomůžou divákovi lépe nasát emoce. A konec se mi také líbil, hodnotím proto celkem jasným plným počtem.(4.8.2014)

  • sanikope
    *****

    objavil som klenot- SAMOTA- trpka a krasna ako zivot. Telenovela- kost a krv. Ludsky vykresluje nase ludske slabosti a zranitelnost. Kazdou scenou som sa viacej ponaral do tohto madridskeho pribehu a doslova som precitoval s hrdinkami to peklo okamziku. Pribeh ktory vyzaduje pozornost a otvorenost. KRASA(20.5.2017)

  • Traffic
    *****

    Tvrzení jednoho z předchozích komentátorů, že "forma zde zvítězila nad obsahem", nemůže být dále od pravdy. Naopak, forma v Samotě plně slouží tematickým otázkám, které klade: Co přispívá k mezilidskému odloučení? Co naopak lidi spojuje dohromady? Film pak zapojuje příslušné stylistické prostředky (split-screen, mimozáběrové zvuky, typy záběrů...) vždy v přímé závislosti na tom, co se právě na plátně děje, o čem spolu postavy hovoří nebo v jakém jsou momentálně rozpoložení. Když se například na scéně objeví malé dítě, ke kterému se láskyplně přitočí rozněžnělá matka, ale i další blízké postavy, film všechny najednou snímá v jednom celkovém záběru. Ve chvílích, kdy postavy sice sdílejí společný prostor, ale každá si jde po svém, snímek typicky zapojí rozdělený obraz, v němž sleduje volně pohybující se figury. Pokud dochází k hádkám a vyostřenějším konfrontacím, vidíme buď detaily tváří postav, které sice reálně sedí naproti sobě, ale na plátně každá z nich hledí jiným směrem (jedna směrem do kamery, druhá je z profilu), nebo se kamera přesouvá zcela mimo prostor (místnost), v němž rozhovor probíhá, a dialogy jsou pak mimozáběrové. S čím má pravděpodobně většina "běžných diváků" (nemyslím to pejorativně) problém, je absence jakéhokoli soustředěnějšího dramatického příběhu, od kterého se Samota odklání i v porovnání s většinou umělecké (rozuměj artové) produkce. Dialogy tu totiž opět primárně slouží ústřednímu tématu, nikoli k posouvání děje. Je proto důležité sledovat, jak se k sobě v tu chvíli postavy chovají, v jakém prostředí se tak chovají, jaké zásadní události je k tomu mohou vést, a tak dále. Samota je podle mě fantastická svou důsledností, s jakou zkoumá roli prostoru a okolností na lidské chování. Jedna z postav například může být přátelská a pozitivně naladěná v prostředí svého bytu, kde si se spolubydlícími rozumí (hraje hry = sbližující prvek), ale jakmile navštěvuje svou rodinu, začíná být podrážděná vlivem své konfliktní sestry (řeší se peníze = odcizující prvek). Zdánlivě nepodstatné drobnosti jako krátká scéna jízdy autobusem, v níž postavy vedou pouze zdvořilostní rozhovor, protože je od sebe dělí řady sedadel a ulička, nebo výjev z obchodu, kde prodavačku od zákazníků odděluje pult a regály, pak znovu ilustrují téma filmu a posouvají jej ze soukromé sféry do té veřejné. Jak ostatně prozrazují první a poslední záběry filmu, je to právě město a jeho architektura, která samotě do značné míry přispívá. Rosales tady ale nepředvádí nazlobený pamflet proti civilizaci - na to je jeho film příliš umírněný a distancovaný - pouze tiše, ale velmi přesvědčivě ukazuje, jak nenápadně se lidé žijící ve vyspělé společnosti od sebe odcizují. Ukazuje přitom na zcela základní, univerzálně platné problémy, které dnes pravděpodobně bereme jako zautomatizované a neměnné.(1.8.2014)

  • Anderton
    ****

    Začnem kritikou. Film rozpráva dva paralelné príbehy dvoch žien. Jeden je plný postáv a ich komplikovaných vzťahov, druhý sa naopak sústredí viac menej na postavu jednu. Čiže mi pripadajú mierne disproporčné. Tie vzťahy však fungujú, Rosales občas pripraví nejaký prekvapivý zvrat a Madrid je filmársky príťažlivý. No a dozvieme sa, že ženy chcú príťažlivých chlapov a mali by vyzerať ako jeden futbalista z Realu, na ktorého meno si teraz nespomeniem.(14.9.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace