I tre volti del terrore

Na celovečerný režijný počin Sergia Stivaletti, ktorý ako kapacita na špeciálne hororové efekty a masky svojho času pracoval s talianskymi žánrovými esami ako Argento, Soavi či Lamberto Bava som bol vcelku zvedavý. Tri tváre teroru sú priemerným, občas zaujímavým a občas pokrivkávajúcim poviedkovým hororom, s troma kvalitatívne zhruba vyrovnanými príbehmi. Prekvapilo ma však, že Sergio si tu neustrážil svoju profesionálnu doménu a aký biedny je tento film po trikovej stránke. Lykantrop z prvej poviedky bol v poriadku a aj jeho metamorfóza ušla, čo ma však zarazilo, bola gumená vodná príšera z posledného príbehu, zaváňajúca nejakou rannou, nepríliš drahou filmovou animatronikou, nehodnou roku výroby 2004 a Stivalettiho reputácie. Na druhej strane aspoň do každej z poviedok obsadil sympatické herečky a to sa tiež počíta... (03.11.2017)

Snažím se v tom najít něco pozitivního, ale bohužel se mi to nedaří. S maskama a trikama se sekli minimálně o 20 let, protože tohle bylo otřesný k tomu roztřepaná kamera a hurá do toho. Z povídek byla nejlepší první kdyby se to neslo v tomhle duchu určitě bych přidal hvězdu navíc, ale ty další dvě byly nudné až trapné a nic zajímavého nepřinesly. Vlak byl jenom nachystaný pro hypnotizéra, aby si měl kam sednout a oblbovat trojici mladíků svoji koulí. Dávám 20% (01.11.2017)

Prvá poviedka začala z ostra. Temná hrobka, múmia a všade prítomný strach, no ale po chvíli lapá po dychu, ale zas je obklopená zaujímavým príbehom, gore efektnosťou a hudbou, ktorá sa sem hodila ale zas maska netvora bola veľmi nepodarená a budila lacný dojem, ale najhoršia v tejto časti bola kamera, ktorá bola nepredstaviteľne roztrasená a to zamrzí, lebo ona pokazila ináč sľubný výsledný efekt.Druha poviedka mi vobec nesadla okrem hudby tu nebolo nič čo by ma len troška uspokojilo.Tak ideme na poslednú a tá hrá na monster vizuál, vychádza mu to prostredie, ktoré je prispôsobene na dohady ( čo ich to loví), ale zas neukazuje nič čo by bolo na waw. Finálne rozuzlenie ma sklamalo a dôvod je ten, že tu bola veľká podobnosť z Dr. Terror's House of Horrors a tak ma na tom nemalo čo prekvapiť ani šokovať. Je to z roku 2004 ale vizuál mal na roky 80-te, ale ako kompliment to nieje. (18.04.2015)

Abych se přiznal tak musím říct že film je trošku zklamání. První příběh je parádní, má atmosféru a solidní, leč, nevyuřitou masku. Druhý příběh o závisti je pěkně udělaný ale tak trochu nudný. No a poslední příběh je spíše hodně špatný. Film vypadá dost amatérsky a efekty jsou dost k smíchu, celkový dojem neudělá moc dobrý ani konce příběhů které jsou násilně ukončeny. Hlavně první když se poprvé objevý transformace vlkodlaka tak jsem si blahem usříkl a připoměl i starý dobrý American Werewolf In London. Tak bohužel onen příběh je hodně špatně ukončen. Klíčová příběhová linka s cestujícími je naprosto debilní a i když se snaží kopírovat povídkové filmy od Amicusu tak dopadla hodně špatně. Pro mě čistý průměr. A lehké zklamání po hypu okolo tohohle filmu. (09.05.2015)

Tři povídky - Měsíční prsten, Dokonalá tvář a Strážce jezera jakoby vypadly z italských comicsových sérií Terror, Orror či Splatter, nebo z Creepshow... Na diváka dýchnou 80.léta - hudbou počínaje, přes námět příběhů a triky konče. Tleskám poctivým mechanickým efektům (jasně, strážce jezera působí až moc stařičce, mně ale nevadil), hezkému gore (především v první povídce) a slušivým maskám. Povídky se zdají neukončené, nakonec však divák zjistí, nejen jak končí, ale i jak je to s hlavními protagonisty. K filmu je třeba přistoupit s nadhledem a nečekat současný standard, potom vás pobaví. V první povídce neznají mobily, v poslední už mají i hrající hodinky... Tvůrcům děkuji za připomenutí mého oblíbeného Amerického vlkodlaka v Londýně (jeho oscarovou proměnu už asi nikdo netrumfne) a pepuovi za tip a titulky. (06.04.2015)