Půlnoční polibek

In Search of a Midnight Kiss je často srovnávaný s dokonalým Befores Sunset/Sunrise. I když v mých očích jeho kvalit nedosahuje, jde o velmi příjemnou nazávislou? romanťárnu. A co je hlavní, funguje v něm to, co ve správném romantickém filmu fungovat musí - přitažlivost obou hlavních protagonistů. Krásně stupňované s potěšujícím koncem. Mám rád filmy, které ve vás na konci zanechají jakýsi pocit, že jste právě viděli něco, na co jen tak nezapomenete a v jistých momentech vám připomíná vámi prožité chvilky radosti. (11.01.2013)

Co na to říct... Nejvcí se mi na tom líbí ta absolutně nulová naivita.. Realita bývá vždycky krutá, a proto je celkem drsný se koukat na film, ve kterém se vidí asi každý z nás. A myslím, že opravdu všichni diváci se najdou v jedné z těch postav. Jenom chci říct, že výběr z těch osob není nijak velký....a tak mě napadá..co, že ste to vlastně dělali na Nový rok ? ... (27.03.2011)

Vynikajúca klubovka, kde sa nikto na nič nehrá a z celého filmu cítiť srdce a človečinu. Krásna čiernobiela kompozícia funguje v prospech celej veci.a ja som si tento film užil ako už dlho žiadny. Tento film "musí" v určitých momentoch evokovať dva geniálne skvosty a moje srdcové záležitosti - má to len jednu "chybu": Holdridge nie je Linklater, Jacob nie je Jesse a Vivian nie je Celine a celé to nemá v sebe tú silu a fatalizmus Before Sunset/Sunrise. (10.08.2012)

Jeden z filmov so zápletkou (ne)všedného dňa, ktorý sa vydarí len vtedy ak človek nič neplánuje. Dôraz je kladený najmä na konverzácii medzi hlavnými hrdinami, ktorých pocity postupne odhaľuje nepriamo. Scénár nám však ponúka rôzne detialy, ktoré si málo kto všimne a navyše sú tak osobné, napríklad www.lostshoeproject.com. Štýl akým je film natočený, čiernobiela ručná kamera, pridáva na pocite osobne prežitého zážitku... (16.08.2013)

Mám zvláštní pocit, že jsem viděla konverzační klasiku dnešní doby. To, že jsem ani Saru a Scoota neznala, přidalo určitě na uvěřitelnosti (kromě černobílého provedení) a to považuju za velký klad tohoto jednodenního smutně romantického příběhu. Skoro třicetiletý Wilson a jeho první rande po šesti letech s rozporuplnou Vivian, kde mně chvilku trvalo než jsem jí přišla na chuť a vy najednou za chvíli zjistíte, že to ani nejde jim nefandit. A když k tomu přidáte skvělý soundtrack, tak to nemělo chybu. A osobně mě ještě zaujalo focení osamělých bot, což je originální a dobrá inspirace i pro mě, protože taky ráda fotím. (18.11.2012)