Půlnoční polibek

I jednoduché, navíc tisíckrát odvyprávěné příběhy se dají zpracovat originálně a Půlnoční polibek patří k té menšině snímků, která umí pozitivním způsobem překvapovat. Dokáže být nekonvenční a provokativní jako rané filmy Kevina Smithe, volí černobílou kameru a umí s ní vykreslit zajímavou atmosféru, je schopný nabídnout neokoukané herce, co dokážou zaujmout. A co je nejdůležitější, není umělohmotný a mělký. Těm postavám jejich myšlenkové pochody a rozhodnutí věřím, jakkoliv Sara Simmonds v prvních minutách překypuje takovou dominancí a sebestřednou arogancí, že bych na Wilsonově místě záhy odešel středem. Půlnoční polibek je hořkosladká romantika o citovém zrání ve stínu hollywoodských studií natočená v duchu těch nejlepších tradic americké nezávislé scény. Celkový dojem: 80 %. (10.04.2015)

Správných "poctivých" indie až za humna není nikdy dost. Námětově se vracíme k Linklaterově božské dvojici nebo k teen provedení Rande na jednu noc, ale vše dostáváme v mnohem nezávislejším podání (digitální kamera mi pila krev) se skvěle padnoucími herci a trochu větším dramatem než od podobných filmů očekávám. Ale funguje to překvapivě i po té romantické stránce. 75 % (21.02.2010)

Tenhle film si jde svou vlastní cestou, která je tolik odlišná od drtivé většiny, podobných snímků. Takže nečekejte nějakou hloupou komedii typu One day, ale úplně pravý opak. Dva ztroskotance, jejich schůzku, která je spíš výstřelem od pasu a pak už jen konverzačku, která se z večera lehce mění až do rána. Moc milou, nenucenou a hlavně uvěřitelnou. Poslední den v roce, v černobílém provedení. Půlnoční polibek mě přesvědčil o tom, že i v záplavě romantických komedií se dá najít kus, který stojí za to. Chce to jen pořádně hledat. (03.02.2015)

Co na to říct... Nejvcí se mi na tom líbí ta absolutně nulová naivita.. Realita bývá vždycky krutá, a proto je celkem drsný se koukat na film, ve kterém se vidí asi každý z nás. A myslím, že opravdu všichni diváci se najdou v jedné z těch postav. Jenom chci říct, že výběr z těch osob není nijak velký....a tak mě napadá..co, že ste to vlastně dělali na Nový rok ? ... (27.03.2011)

Velmi netradiční romantická komedie. Jak tématem, tak kamerou. A jde to překvapivě dobře dohromady. Viděl jsem černobílou verzi (ona existuje i barevná?) a ta s tématem internetového inzerátu krásně korespondovala. Souhlasím s názorem, že způsob, jakým se dali dohromady, není nic moc, nicméně každý začátek je těžký a nějak se holt začít musí. Hlavně, že v sobě našli tu odvahu a potkali se. Tady třeba říct, že první věc, která mě neuvěřitelně rozpalovala, byla Sara Simmonds. A teď to myslím v negativním slova smyslu. Nechci se v žádném případě stavět do role "pana dokonalého", každý máme chyby a těžko se domnívat, jak bych v tak vyhrocené situaci reagoval já. Nicméně jedna věc je jistá. Trocha respektu, pokory, vzájemné empatie a porozumění by jí neškodila. Způsob, jakým se ona projevovala, její chování, no děsná fúrie. Upřímně si nedovedu představit, že bych se s takovou holkou dal někdy dohromady. Určitá dávka vzájemného respektu a porozumění by ve vztahu prostě měla fungovat - a to oboustranně (u mě je to automaticky, nikdy bych si nedovolil chovat se ke své dívce tak, jak se ona chovala k němu… no jak vidím, pro každého to automatické není). Ty jo, to bylo fakt silné kafe. O to silnější byl kontrast, který vyplul na povrch v řádech několika minut a to fakt, že Sara Simmonds je vlastně ve své podstatě něžná a citlivá dívka. Zajímavé, každý asi nosíme ve společnosti nějakou masku, její ale byla obzvláště silná (v kontrastu s jejím pravým já). Příběh plynul, konverzace v plném proudu, jiskřilo to neskutečně, úplně šílená romantika. Jojo, všechno je o komunikaci. Tady vše jelo jako po másle, úplně mě to vtáhlo do děje. Možná to bude i prostředím. Vidět Los Angeles v trochu jiném kabátku taky nebylo k zahození. A je to tady zase. Srdeční záležitost. Kombinace Ameriky a romantiky, hmm, to zní jako sen. A že mě to taky chytlo! Taková příjemná romantická procházka v pohodové a přátelské atmosféře večerním městem, povídat si se svou milou, no stress, co víc si od života přát. Dokonalost. A závěr byl hodně dobrý aneb důkaz toho, jak moc reálný tento film ve skutečnosti je. Mírná podoba s (500) Days of Summer se nedala přehlédnout (pozn. první film, který jsem tady ohodnotil), nicméně In Search of a Midnight Kiss se mi líbil více. A že se vám kamera zdála amatérská? Pche, haters gonna hate. Kdyby to bylo natočeno na mobil, můžeme se o něčem bavit. Já jsem viděl pouze pěknou nekonveční kameru a luxusním romantický příběh dvou lidí, co víc si přát. Prostě film, který mě dneska ráno cvrnknul do nosu, dostal jsem šílenou chuť se na něj podívat (už podruhé) a s největší radostí potvrzuji své předchozí hodnocení a uděluji mu pět hvězdiček. Zaslouženě. Super! :) (30.01.2012)