Svět je velký a záchrana kyne odevšad

(Viděno na LFM 2011 ve Vsetíně) Velmi zvláštní film, který je bolestný a optimistický zároveň, obsahuje vtip a sem tam nějakou kýčovitou scénu, která někoho možná znechutí, ale mě potěšila. Film jakoby stál mezi tvorbou Balkánu a západní Evropy, ale daří se mu to velmi dobře a ani na okamžik mě nenudil. Myslím, že by tady mohl mít docela úspěch, kdyby byl známější. (12.06.2011)

Nevím kolik jsem viděl bulharských filmů (jestli jsem vůbec nějaký doposud viděl), ale tenhle je absolutní TOP. Naprosto jednoduchý příběh rozvinutý na téměř dvě hodiny filmového pásu, který je tvořený z krátkých příběhů z minulosti a současnosti. Tyto střípky ze života slepené dohromady dají ten největší diamant bulharské kinematografie, za který by se nemusel stydět žádný režisér evropské scény. A vy si v klidu vychutnejte radostné i smutné okamžiky, které vám připomenou místy i komunistický režim u nás. A je čas naučit se hru vrhcáby. (02.04.2009)

Mám z toho hodně rozporuplné pocity. Vedle sebe tu leží skvělé filmové nápady a provařené kejkle hodné mexické telenovely. Nepůsobí to však jako takový ten balkánský guláš , kde najdete úplně cokoliv a v celku je to neopakovatelně přitažlivé a originální (Kusturica), spíš je z toho cítit promarněná šance. (10.08.2012)

Není to s tím kolem trošku přehnané? Táhnout se z Německa do Bulharska na kole, jako takový očistec, aby se hlavní hrdina vrátil do svého života? Ale tak proč by ne, zažije tím takových super chvilek, že za to stojí tento film vidět. A děda Miki Manojlovic? Takovýho jsem taky měl. Nesere se s Váma, ale vy ho stejně máte rádi, protože ho nejde mít nerad. Pokud to člověk má v sobě a Vy to takhle cítíte, tak vlastně víte, že kolem sebe máte člověka, na kterém Vám skutečně záleží. Pak když máte problém a on je kolem Vás, řekne: "Svět je velký a záchrana kyne odevšad" a Vy hnedka víte, že i přes veškeré smutnosti ve Vašem životě je pořád ten život neuvěřitelně nádherný. Stačí jen otevřít oči. (26.06.2011)

Tak tohle naprosto splnilo moje očekávání. V podstatě velmi jednoduchý příběh, ze kterého ovšem, podobně jako u dalších balkánských filmů, vyzařuje cosi nespecifikovaného, obrovská energie, životní optimismus a pocit, že každý z nás má svoje místečko, kam se může kdykoliv vrátit, i kdyby to bylo přes půlku Evropy na tandemu. No a Miki opět ve své životní formě, pokud ho vůbec někdy opustí. (27.05.2010)