Pokušení svatého Antonína
Püha Tõnu kiusamine
Pyhän Tonin kiusaus
The Temptation of St. Tony
The Temptation of St. Tony
Pokušenie svätého Tonyho
Režie:
Veiko ÕunpuuScénář:
Veiko ÕunpuuKamera:
Mart TanielHudba:
Ülo KrigulHrají:
Taavi Eelmaa, Ravšana Kurkova, Denis Lavant, Rain Tolk, Andres Puustusmaa, Katariina Unt, Evald Aavik, Hannes Kaljujärv, Raivo E. Tamm, Juhan Ulfsak (více)Obsahy(1)
„V čase, kdy život je vpolou své pouti, jsem zabloudil, kolem byl hustý les, já z pravé cesty zabředl v houšť proutí.“ Citát z Dantova Pekla přesně uvozuje stav hrdiny filmu, manažera, stiženého krizí středního věku, jehož existence uprostřed materialisticky vyprázdněného, dekadentního světa novodobého estonského kapitalismu se krok za krokem začíná rozpadat. Na počátku byl pes, omylem přejetý cestou z otcova pohřbu, a útěk do lesa, kde ho chtěl Toník ukrýt. Desítky uťatých rukou, které tu našel, byly ale jen začátkem jeho cesty ke kořenům vlastní morálky, začátkem fantaskní, halucinogenní odysey, během níž se ubohý Toník postupně vzdaluje konkrétním osobám a vztahům svého života a noří se hlouběji a hlouběji do (sur)reality symbolů a alegorií. Režisérova obrazově fascinující černobílá úvaha o skutečné povaze dobra je stejně intelektuálně stimulující jako hravě úsměvná a peklo, do nějž ústí, je nevyhnutelné. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (50)
Černobílá tragédie z dílny Veiko Õunpuu je surrealistickou mozaikou. Je noční můrou plnou symboliky. Je těžko stravitelnou náboženskou alegorií. Je černou road movie. Je cestou, ze které není návratu. Je šílenstvím, existenciálním dramatem, osudem vykořeněného člověka. Je místem, kde „stromy nejsou stromy a domy nejsou domy“. ()
Ja som ten film videl ešte pred tým ako som ho videl. ()
Jakýkoliv smysl postrádající film, který na mě působí dojmem umění pro umění ( a to pouze v tom špatném slova smyslu). ()
-"Přišli jsme vám postavit ten plot." -"Jakej plot?" -"Jakej plot..." -"Ale já si žádný plot neobjednal." -"Ale my tu jsme, že? Nebo se nám snad snažíte naznačit, že tu nejsme?" -"Ne, to ne." -"Možná se snažíte naznačit, že neexistujeme? A tohle auto taky neexistuje." -"Já se nesnažím naznačit vůbec nic." -"Možná, že podle vás neexistuje ani země a nebe." -"S čím má tohle co společného?" -"Všechno se vším." -"To musí být nějaké nedorozumění..." -"Vypadá to, že on fakt žádnej plot nechce..." -"Ne, to nechci." -"Aha, aha. ...Asi si myslíte, že my nejsme lidi, co?"...(načež montéři odjíždějí)......Občas momenty jako tento - absurdní a útrpně vtipné. Zbytek filmu ale vůbec vtipný není. Bažina posetá usekanýma lidskýma rukama. Černý pes. Rozpadlý kostel. Jakýsi odporný zábavní podnik. Hnusná odlidštěná venkovní krajina. Lidská jatka... neodvažuji se pokoušet popsat slovy to, co je potřeba vidět. ()
Věty tohoto komentáře jsou směřovány k těm, kdo film zhlédli a hledají k němu přístup. Konfrontace odlišných vnímání může být prospěšná. Nabízím své… Pokouším se srovnat spatřené a uchovat si esenci toho, jak to na mě zapůsobilo. Nemohu jinak. // Bílé titulky na černém pozadí / Prvních pár minut mě hodně štvalo: Pohřební průvod s tak rozladěnou dechovkou, jakou byste nenašli nikde na světě, fádní krajina, ovšem s troskami (výtvarně zakomponovatelného) domu, elegantně oděný muž v popředí nesoucí kříž, žigulík, který se kousek odtamtud naprosto nepochopitelně rozfláká, ale oni jdou dál… Při trachtě přijde přeživší z havárky k baráku pozůstalých a chce si (samozřejmě zakrvácený a v nevábném oděvu) sednout do auta za miliony, které má čirou náhodou potahy z bílé usně (předtím ještě samozřejmě také „náhodou“ projde louží, která je v koleji vyjeté v bahně)… Zase další artistní jelimanina…!!! / Pak jsem tomu dal šanci. Tedy spíš film mně. Začal jsem vnímat kontrasty, které v dokonalých obrazech kamera přinášela. Stejně tak i precizně zpracovanou zvukovou stránku. Ošklivost často spjatou s chudobou (a zejména člověkem) a bezprostředně sousedící protikladnou dokonalost − materiální dokonalost. Boj o duši? Je možno dojít ke spáse, když se podílím na existenci zla? Je možné odčinit vinu? Návrat psa možnost nápravy nabízí. Za její nevyužití ovšem následuje odplata. Ani neposkvrněná čistota sněhu běh věcí nezvrátí − vinu nesejme (tato scéna je vskutku skvostným středobodem díla). Kvetoucí kočičky ale mohou stále ještě nechávat na pochybách − co když přece jen tato symbolická očista vykoupení přinesla? Nebo pouze vítají Krista přijíždějícího do Jeruzaléma a to nejhorší teprve přijde? Temná parafráze Poslední večeře je přesvědčivým stvrzením pádu. Není ochoten sdílet své tělo a ani nemá s kým. Nemá odvahu k oběti… Onen pohřeb z počátku je tedy pohřbem jeho vlastní duše. / Černé titulky na bílém pozadí ()
Nebudu předstírat, že jsem to pochopila .. nepochopila. Představitel hlavní role na otázku: "O čem to vlastně je?" nechtěl odpovídat. A já mám trochu pocit, že na tu otázku ani nelze odpovědět. Každý, ať si to vysvětlí po svém. Nikomu neberu, když si v takových bizarnostech libuje, můj styl to však není. Byla jsem v té menšině diváků v Karlových Varech, kteří vydrželi až do konce. Jsem ráda, že jsem to viděla celé, ale doufala jsem, že alespoň závěr mi něco řekne, přinese nějaké poselství ... nestalo se. Pokušení svatého Toníka je jedním z nejpodivnějších filmů, které jsem kdy zhlédla. V Estonsku prý lidé ten film nenáviděli, nedivím se jim ... já k němu necítím nenávist, jen se mi nelíbí, tedy až na scénu s novým plotem, ta je výborná, bohužel trvá jen několik desítek vteřin. ()
Co vše se musí jednomu hodnému člověku přihodit, aby se zbláznil. Velmi zvláštní, poutavý, hluboký, temně vtipný film. Zabývá se rozpory bohatství a chudoby, snobství a přirozenosti... ()
Tady Brufen nezabere. ()
___Karikatura na současnost a Toník jako třetí osoba, která (ne)zasahuje. Kdo zná malířské dílo Hieronyma Bosche, bude překvapen, stejně jako já, kolik toho tento film s dílem onoho umělce má společného, samozřejmně vztáhnuto k dnešní době. Jestli to bylo záměrem nevím, ale působilo to tak na mě. Každopádně jsem byl velmi mile překvapen! Kdo má rád bizarní apokalyptické agitky s nádechem deprese a pocit vyždímání a opětovného namočení, tak můžu tento film jedině doporučit. Běžnému diváku se zakazuje pro jeho vlastní zdraví :-) ()
Rád bych dal lepší hodnocení, ale přes snahu o vstřícnost k uměleckému záměru a potěšení z několika vizuálně působivých momentů se mi tenhle kafkovský příběh nenápadného manažera ztrácel v množství významů a symbolů. Přiznávám, že chyba bude asi ve mně a tím že jak jsem starší, tak také línější přemýšlet... ()
B&W prevedenie je jediným plusom. ()
Kam směřuje lidstvo? Toník je jistě idealista a svět kolem něho se boří. Možná to tak se světem dopadne, ale já jsem se v tomhle filmu postupně přestával orientovat a děj jsem nakonec absolutně nepochopil. Trochu na mě dýchly některé snímky z České nové vlny 60. let... Začínal jsem u čtyř hvězdiček a když jsem viděl, jak Toník požírá vnitřností krásné Naděždy, tak jsem skončil u hvězdičky jediné. Od realismu přes expresionismus až po surrealismus, ale absolutně neuchopitelný. ()
tak nějak... nehodnotitelné :) ()
Jednoznačně nejlepší film, co jsem na festivalu měl tu možnost shlédnout. Po prvním promítání jsem prohlásil, že je tento snímjek pouhou manýristickou exhibicí, postradající obsah, který by mě někam vedl, kromě toho, že šokuje lépe vnímajícího diváka.. Nicméně po další projekci mi došlo, že toto Dílo má opravdu mnoho sdělných hlubin. Paráda. Kapitola 3 je pak pro mě nejlepší částí filmu. Silný a geniální zážitek. Doporučuji všemi prsty i na nohách. ()
Začalo to velmi slibně - Toník bojuje s krizí středního věku a materialismem, skvělá černobílá kamera, vůbec celkový pojetí je výtvarný, užijí si ti z vás, kteří si na podobnou formu potrpíte. Jenomže děj - neděj se stává postupně až příliš nezřetelným, symboliky je víc a víc, až je jí dílko nechutně přecpáno a byt' zkraje stačí trocha senzitivity a schopnosti číst mezi řádky, v poslední třetině už máte přehuštěnýho umění plný zuby a těšíte se na konec. Proto bez hodnocení - první polovina filmu se mi opravdu líbila, druhá se mi jeví být nestravitelnou. ()
První polovina filmu je rozvolněná natolik, že může netrpělivého diváka odradit, pak však výpověď nabývá na síle. Vrcholem díla je mysteriózní, hypnoticky omamná část 4.kapitoly Das goldene Zeitalter - a pak krátká poslední část filmu. ()
Během sledování jsem zjistil, že stejná symbolická a dramaturgická klišé se dají používat za všech režimů (společenských systémů) a stejně dobře i v uměleckých filmech. Rejža jakoby si toho byl vědom a proto příběh čím dál častěji prokládá těžko interpretovatelnými "sny" hlavního hrdiny. Nebo to jsou všechno jen citace? V obou případech dobrý tah! ()
Nejvíce znepokojivý a nejvíce nepochopitelný a taky patrně nejvíce opouštěný film v mém programu na MFF KV. ()
Tak fajn... chápu, že režisér a hlavní herec mají rádi klasiky světové kinematografie, krev a LSD. Proč nás na to ale nutí koukat a při vchodu do sálu nám žádný trip nedají? Nebo proč nás po prvních patnácti minutách nebodnou nožem? Dobře, teď vážně. Film je to zajímavý, dost fantaskní, sám o sobě schizofrenní a není úplně špatný. Je zvláštní, to především. Je v něm trochu Felliniho a trochu Lynche. Trochu severských dramat a trochu laciných hororů. Ale stejně si myslím, že porota sekce Na Východ od Západu 45. KVIFF mu dala zvláštní cenu jen proto, že se bála, že na ni režisér s démonickým hercem uvrhnou nějakou kletbu! ()
Úvodní scéna? Na břehu moře se poblíž průvodu lidí rozseká auto na hadry, lidi na to koukaj' a s nikým to ani nehne… Tak takhle teda ne!!! ()