Zemřít je snadné

„Poznám tú miestnosť. Je to skúšobňa. Určite ste tam pred koncertom nacvičovali.“ – „My nenacvičujeme. Len hráme.“ Mohol by som kritizovať blbý scenár, aj to, že akčné scény mohli byť lepšie. Alebo, že Dolph sa (opäť) neprekonal. Ale nebudem. Pretože všetci vieme, že veľký blondín natočil už aj horšie skvosty, takže Command Performance vlastne môžeme považovať za taký jeho nadštandard. Aspoň nemuseli šetriť nábojmi a dočkali sme sa aj jedného reálne vyzerajúceho výbuchu, čo pri súčasnej nízkorozpočtovej produkcii (Castle Falls) nehrozí. A bolo to o niečo lepšie než Dolphova prvá Smrtonosná pasca. 30 % (07.01.2022)

Na filmy z Dolphem Lundgrenem jsem se dobrých posledních deset let nedíval, protože mi přišly jako strašný sračky. Nicméně po Postradaletných jsem si řekl, že se na něco od něho podívám. A jsem celkem rád, že jsem si vybral právě tento film. Není to nic moc extra, jen klasická bouchačka, kterých jsme viděli už požehnaně, ale líbilo se mi to víc, než nějaký Dolphovy filmy, co jsem viděl před několika lety. Co mě upoutalo, byl cover, kde má Dolph cool výraz. A začátek tomu i napovídal, byl skvěle rozjetej a rozhodně zajímavý bylo ho pozorovat jak to buší do bubnů. Prostě stará dobrá zábavička jako v devadesátých letech. (24.02.2011)

Kožená držka Lundgren ve věku pětadevadesát, napíchaný botoxem, v jak jinak než roli drsňáka, cool rockera, bývalého mariňáka. Sám si to napsal, sám si to i režíroval, a podle toho to taky vypadá. Nejspíš si psal sám i dialogy ( "zemřít je snadný, rokenrol je fuška", "...ta svině Výnas!"). Český dabing (Soukup) hází film do ještě absurdnější roviny. Je to poměrně zábavná záležitost, bohužel má více hluchých míst, než bych si představovala, abych mohla pět hvězd (ale zasmála jsem se vydatně). (30.09.2014)

Je to úplne priemerný akčný film s Dolphom Lundgrenom, ktorý patrí medzi jeho horšie filmy. Má dosť dobrý a často používaný príbeh o hrdinovi v uzavretom priestore, ktorý obsadia teroristi, v tomto prípade je to muzikant na koncerte, ale nie som spokojný s jeho spracovaním. Zo začiatku si ešte drží dobrú úroveń, celý priebeh koncertu je celkom zaujímavý a následný útok teroristov so zabíjaním ochrankárov, civilistov a s braním rukojemníkov je dosť dobrý, ale nanešťastie je to asi aj najlepšia časť filmu. Aj potom je film dobrý, ale určite nie tak, ako by som chcel. Hlavne je tu až moc priestoru venované teroristom a veliteľstvu pred obsadenou budovou, ktoré má na starosti vyjednávanie. Akcie tu moc nie je a nie je zlá, ale aj ma skôr sklamala. Prakticky tu nie je jediná výraznejšia a dlhšia akčná scéna, ktorá by stála za pozornosť. Lundgren niekoľkokrát za film narazí na teroristu, pričom ale nedôjde k súboju, ale ho pomerne rýchlo zneškodní nejakým drsnejším spôsobom a najzaujímavejšie je asi použitie gitary. Asi hlavným negatívom tohto filmu je podľa mňa takmer bezvýznamnosť hlavného hrdinu. Zatiaľ čo v ostatných podobných filmoch spôsobuje škodenie hlavného hrdinu teroristom veľké problémy a tak sa to snažia riešiť, ale tu s výnimkou konca si to teroristi takmer ani nevšimnú. Po technickej stránke je vzhľadom na rozpočet film na tom celkom dobre, efekty sú slušné, ale opäť sklame réžia a pomerne amatérska kamera. S hercami som celkom spokojný, hlavne teroristi sú dôveryhodní. Tento film ma určite sklamal. Nie je zlý, dá sa naň bez problémov pozerať, ale potenciál bol určite väčší. Všetko naznačovalo k tomu, že to bude Lundgrenov najlepší film posledných rokov, ale je to skôr jeden z tých horších. Objektívna kvalita filmu- 52%, film sa páči mne na 57%. (31.12.2009)

Je až s podivem, co už Lundgren nenatočí. Tentokrát si vzal tak trochu z Willisovy Smrtonosné pasti, trochu z Harrisonova Air Force One, přidal k tomu popovou hvězdičku a bubeníkův odér a natočil akční film o pomstě vojáka, kterému se při nepodařeném převratu v Rusku roku 1991 zastřelil tatínek generál a s sebou do hrobu vzal i jeho matku. Teď se soudruh voják rozhodl pomstít tak, že na rockovém koncertu zajme a posléze bude chtít zastřelit ruského prezidenta, jen tak náhodou bývalého právníka, který chtěl tatíka sebevraha odsoudit za velezradu. A jak se k tomu všemu nachomýtl náš Dolphík? Prostě je to bubeník předskokanské kapely a navíc po něm zcela nepochopitelně jede mladá popová zpěvačka, která je ozdobou a pravým tahákem onoho koncertu. Následuje zcela tradiční děj, kdy si Lundgren vzpomene na své „zabijácké“ mládí, kdy se pomstil mexickému gangu za vraždu svého bráchy a s pomocí jediného přeživšího člena prezidentské ochranky se vydávají vstříc záchraně zajatců a likvidaci teroristů. Lundgren se tak trochu vydává ve stopách Míši Dudikoffa a hraje zcela obyčejného chlapa, který občas dostane do držky, sem tam má průstřel či pořádné řezné rány, ale na konci vždy čestně vítězí. Ačkoliv to vše může vypadat jako totální salát, je třeba přiznat, že tentokrát Lundgren režisér diváka baví a i jako herec hraje zcela standardně to, na co jsme zvyklí a co asi jeho fanoušek očekává. Takže Dolphe díky za solidní další béčko a těšíme se na další filmově bohaté roky. Hudba: Adam Nordén (02.07.2011)