Kdo chce zabít Nancy?

Emočně a psychicky labilní Nancy, trpící sebeubližováním, poznamenaná z dětství zneužíváním od svého strýce vede vyprázdněný život, způsobený netečností jejího manžela Alberta, který žije pouze golfem. Chce tomu učinit přítrž a po netu si najde Louise, vyšinutého týpka se kterým se dohodne, že s ní Louis skoncuje a přivede ji tak do konečného vysvobození od celoživotní prázdnoty a samoty. Docela hodně silné téma, které je v tomto psychologickém dramatu (nebo možná psychothrilleru, whatever) i velice silně zpracováno mimořádně naléhavou fomou. Film má dvě neskutečně silné stránky, a to je naprosto úžasný herecký výkon Marii Bello a dokonalá kamera, spolu s celou vizuální stránkou. To co tady Maria Bello předvedla je mazec, opravdu mi místy přišlo že se snad s rolí zlomené Nancy v ledasčem identifikuje. Kamera a celé zpracování na diváka svojí naléhavostí vyvíjejí mimořádný tlak, vedený trochu podobně jako tomu bylo v Requiem za sen. Kamera ve velkém množství záběrů sleduje děj odkudsi z úkrytu, z vedlejší místnosti, vykukuje schovaná za postelí a diváka tak přímo přivádí do děje a vytváří dojem jeho zúčastněné nezúčastněnosti, kdy všemu co se zde děje přihlíží, ale sám se bojí ze svého úkrytu vystoupit kvůli tomu co vidí. Nechtěl vidět to, k čemu došlo, protože má obavu že nahlédl do něčeho co se děje ve spoustě domácností a ložnic, ale navenek to zůstává klidně i po dlouhý čas skryto. Ale sleduje dál. Na plný počet bodů to ale s tímhle filmem nevidím, protože přece jen mi ve druhé části přišlo až trochu zbytečné přinášet do děje ještě zpětnou konfrontaci s Albertem poté, co jej Nancy opustila, což už zase vytváří další dějovou linii. Ale budiž, toť můj názor, určitě to může spousta dalších vidět jinak. Nejsilnější je film právě ve scénách sledování zvrácených společných chvil Nancy a Louise, tady to místy fakt hraničí s nezapomenutelností (jen třeba krátce po prvním setkání u Louise v bytě u počítače, kdy se Nancy opře o stůl o řekne "Grab my ass" a celá následující scéna, nebo některé rozhovory - "Můžu mít speciální přání?" - "Záleží jaká zvrácenost to bude" - "Políbíš mne?") a je možná škoda že téhle linii nebyl věnován ještě větší prostor na úkor jiných. Každopádně silný filmový zážitek, velice smutný a osamělý, nedodávající téměř žádnou naději, s tím se divák už potom musí poprat sám. 8/10 (28.03.2011)

Minimalistické, depresivní bez špetky čehokoliv pozitivního ale hlavně výborné, občas až strhující drama o ženě, kterou už nebaví život a najme si někoho, aby jí zbavil jejího utrpení. Skoro až divadelní hra o třech hercích, kteří jsou beze zbytku skvělí. Zvláště Maria zde předvádí snad to nejlepší, co jsem od ní kdy viděl. (10.10.2016)

Připomělo mi to ten případ v Německu nebo Rakousku,kdy si nějaký magor dal inzerát na net,že chce aby ho někdo zabil a sežral,což je na stopro ta nejvíc nepochopitelná úchylárna o jaké sem kdy slyšel.Tohle ale není to samé.Úplně souhlasím s kleopatrou,že jednání Nancy se dá pochopit (nebo aspon' mě nepochopitelné nepřišlo) a obrovskou výhrou sou pro tenhle film herci,kteří předvádí absolutně uvěřitelné výkony (a to mám s uvěřitelností poslední dobou problém).Samozřejmě hlavně Maria Bello září,ale i Rufus Sewell byl přesně takový jaký být měl.Hudba byla taky výborná,skoro až hypnotizující.Občas byl film i hezky suše cynicky vtipný-''nebudeš potřebovat tohle?'':-))a hlavně-''bavili ste se s manželem o adopci?-ano,ještě než sme se vzali.-a co vám na to řekl?-že má chut' na čínu.'';-DDDD. (10.10.2010)

Asi jsem to nepochopil. Těžké psycho-drama, ale na mě to nemělo nejmenší účinek. M. Bello je kus krásné ženské a jak vidno v tomto snímku i kus dobré herečky. Ale tím to u mě haslo. O dobré výkony jde samože i u obou jejich hereckých kolegů. Ale zase, to je vše. Film asi hloubku měl, ale já ji nepocítil. Nudil jsem se a jí jsem přál smrt už od půlky. To je asi špatně, ne? (28.01.2011)

Námet kopíruje KAURISMäKIHO klasiku, spracovanie je iné. V nelineárnom príbehu sledujeme ne(u)spokoj(e)nú manželku (v mnohých styčných bodoch podobnú PIANISTKE), ktorá svoje depresie vyrieši načisto nepravdepodobným, ale dosť možno (podľa nej) najjednoduchším spôsobom. Pritom namiesto pokecu so psychologičkou by možno pomohol rozhovor s manželom. Celkom by ma zaujímal postoj feministiek k tejto téme. Za odvážnu a prirodzenú MARIU BELLO udeľujem 3*. Inak je to vykonštruovaný paškvil. A thriller ani omylom. (21.5.2009) (21.05.2009)