Kdo chce zabít Nancy?

Ženská na dně tak absolutním, že si vybere osud raněných Koní, co se taky střílejí. Zdá se býti plezírem, tohle sebepoškozování, ale Maria Bello předestře svou Nancy tak, že její chování, reakce na případnou náklonnost a nakonec i fatální volbu lze po všem, co jí mrzačilo, pochopit. Story i herecký výkon, že z toho běhá mráz po duši. (13.08.2010)

Asi jsem to nepochopil. Těžké psycho-drama, ale na mě to nemělo nejmenší účinek. M. Bello je kus krásné ženské a jak vidno v tomto snímku i kus dobré herečky. Ale tím to u mě haslo. O dobré výkony jde samože i u obou jejich hereckých kolegů. Ale zase, to je vše. Film asi hloubku měl, ale já ji nepocítil. Nudil jsem se a jí jsem přál smrt už od půlky. To je asi špatně, ne? (28.01.2011)

Emočně a psychicky labilní Nancy, trpící sebeubližováním, poznamenaná z dětství zneužíváním od svého strýce vede vyprázdněný život, způsobený netečností jejího manžela Alberta, který žije pouze golfem. Chce tomu učinit přítrž a po netu si najde Louise, vyšinutého týpka se kterým se dohodne, že s ní Louis skoncuje a přivede ji tak do konečného vysvobození od celoživotní prázdnoty a samoty. Docela hodně silné téma, které je v tomto psychologickém dramatu (nebo možná psychothrilleru, whatever) i velice silně zpracováno mimořádně naléhavou fomou. Film má dvě neskutečně silné stránky, a to je naprosto úžasný herecký výkon Marii Bello a dokonalá kamera, spolu s celou vizuální stránkou. To co tady Maria Bello předvedla je mazec, opravdu mi místy přišlo že se snad s rolí zlomené Nancy v ledasčem identifikuje. Kamera a celé zpracování na diváka svojí naléhavostí vyvíjejí mimořádný tlak, vedený trochu podobně jako tomu bylo v Requiem za sen. Kamera ve velkém množství záběrů sleduje děj odkudsi z úkrytu, z vedlejší místnosti, vykukuje schovaná za postelí a diváka tak přímo přivádí do děje a vytváří dojem jeho zúčastněné nezúčastněnosti, kdy všemu co se zde děje přihlíží, ale sám se bojí ze svého úkrytu vystoupit kvůli tomu co vidí. Nechtěl vidět to, k čemu došlo, protože má obavu že nahlédl do něčeho co se děje ve spoustě domácností a ložnic, ale navenek to zůstává klidně i po dlouhý čas skryto. Ale sleduje dál. Na plný počet bodů to ale s tímhle filmem nevidím, protože přece jen mi ve druhé části přišlo až trochu zbytečné přinášet do děje ještě zpětnou konfrontaci s Albertem poté, co jej Nancy opustila, což už zase vytváří další dějovou linii. Ale budiž, toť můj názor, určitě to může spousta dalších vidět jinak. Nejsilnější je film právě ve scénách sledování zvrácených společných chvil Nancy a Louise, tady to místy fakt hraničí s nezapomenutelností (jen třeba krátce po prvním setkání u Louise v bytě u počítače, kdy se Nancy opře o stůl o řekne "Grab my ass" a celá následující scéna, nebo některé rozhovory - "Můžu mít speciální přání?" - "Záleží jaká zvrácenost to bude" - "Políbíš mne?") a je možná škoda že téhle linii nebyl věnován ještě větší prostor na úkor jiných. Každopádně silný filmový zážitek, velice smutný a osamělý, nedodávající téměř žádnou naději, s tím se divák už potom musí poprat sám. 8/10 (28.03.2011)

Psycholigický film (zde kupodivu označovaný též jako thriller) pracuje s podobným motivem jako Sekretářka, i když tamní důvod k sebepoškozování je poněkud jinde. Na Sekretářce je obdivuhodná lehkost, přístupnost, zkratka a komediální nadsázka, tady něco takového chybí, proto je divácká zkušenost méně příjemná, ba naopak, chvílemi se na to už ani nechce dívat. Ovšem je-li ta zkušenost intenzivnější, o tom lze pochybovat, a nepřesvědčila mě ani "realistická syrovost", či jak to nazvat, kterou se tvůrci snaží sugerovat. To, co pro mě obrazově příliš nefunguje, je "modrošedý filtr" (to ostatně v žádném filmu), programová neútulnost všech prostředí, kde se děj odehrává -- my se přece nedíváme optikou depresivní hrdinky --, a opravdu mám věřit tomu, že světlo v téměř všech interiérech má podobu vražedně agresivních zářivek, jako v nějakém přiblblém seriálu z prostředí soudní patologie? Už jenom z tohohle všudypřítomného nasvícení by si člověk hodil mašli, a to nemusí mít ani žádné sexuální trauma z dětství... Taky tahle prapříčina traumatu (dávné zneužívání strýcem) je příliš daná, příliš jasná, směřující jasně k psychoterapii, ale pak měla být látka zpracována jinak. Žena, která si něčím takovým prošla, by si podle mého názoru nikdy nevzala za muže necitlivého ignoranta. Pokud se ovšem její muž nestal necitlivým ignorantem až v průběhu manželství -- ale to by myslím byl opět námět na další film. Přesto dopopručuji ke zhlédnutí. Aspoň pak člověk těmito problémy nedotčený trochu nahlédne, jakou fušku někdy mají s pacienty psychologové a psychiatři... (11.02.2010)

Veticka na konci filmu: "Inspirovane skutocnymi udalostami" vas zabije z fleku, ako keby ste toho uz nemali za hodinu a pol tohto skveleho filmu dost. Atmosfera, ktora z neho srsi, ta depresia, zufalost, bolest sa vam dostane pod kozu a myslim, ze len tak nepusti. A mimochodom, vie mi niekto vysvetlit, kde maju akademici oci, ked Mariu Bello za tento film minimalne nenominovali? Vsetci traja hlavni herci su absolutne dokonali, bola radost sa pozerat na tento herecky koncert. Kazdopadne, film patri rozhodne medzi to najdepresivnejsie a najpamatnejsie, co som kedy videla. (25.06.2010)