Poslední noc v Římě

Apartmá v roztoužení. Dvě ženy v záři intimního osvětlení. Jen pár polibků…na ústa, do klína, na chodidla. Jen tak toulat se, proplétat, vzrušovat, vstřebávat. Sladký vpád nočních paprsků Šeherezád. V jedné místnosti ženské scenérie propouští své silice předností. Smyslností unášeny, osaměly, zkameněly. Hranu studu přepadly, (p)otupily. Vzájemná přitažlivost rozlila se po pokoji. Odzbrojím tvé tělo, každý střípek něhy i vášně zasadím do něho. Rozkoš proudí, vyprávění bloudí. Pravda, nebo lež? Nabídni si, představ se mi…Vnímavý módní poetický oheň otevřeně plaché ženskosti, brilantnost nitra emocí, neovladatelná oddanost příležitosti, zaslíbení nahoty v orgastickém obřadu třinácté komnaty. Čarovná slast. Teď a tady. Zavoní, zaroní. Poprvé, naposledy. Už svítá. Opouštíme hotelové končiny. Děkuji Ti za tvůj čas. Letní slunovrat rozhrnul dotek kouzel, zanechal onu identickou múzu meditace v nás. (13.03.2016)

S cizí ženou v cizím pokoji. ___V životě se stávají zvláštní věci. Stačí hádka se sestrou, předčasný odchod z restaurace, rozhovor s neznámou cizinkou, která zapíjí smutek... a máme tady hergot problém! ___Krásná atmosféra filmu podbarvená jemnou hudbou. Bohužel čas zakonzervovat nejde. (20.04.2011)

Náhodné setkání dvou žen, jdou spolu na pokoj, povídají si, vyspí se spolu, plkají o ničem, vyspí se spolu, vykládají zhovadilosti ze svých životů, vyspí se spolu..... A takhle je to tak nějak celý film, který je prostě obrovsky nudný a špatný. Nepovedlo se na něm nic, ale kardinální průšvih je především herečka Natasha Yarovenko, která absolutně nezvládá cokoliv uhrát a to je ve filmu, který má být ideálně postaven primárně na dialozích, dost problém, tahle herečka by nezvládla zahrát ani roli rozbité rychlovarné konvice, natož tajemné ženy, která si hraje s pravdou a lží a má evidentně přemítat nad celým svým životem. Bohužel, hrozně slabej je tu i vizuál, kamera absolutně nedokáže zachytit detaily krásného hotelového pokoje a hrát si s prostředím (nikde jinde se film v podstatě neodehrává) a to je prostě další velké mínus. Nezapomenutelně zapomenutelné. (15.06.2018)

Kolik je takových filmů, kde forma zcela zastiňuje obsah? Medem dokázal z banálního námětu vytěžit hodně. Pravda, trochu se snad spolehnul na maskulinní náklonnost diváků a ženskou blahosklonost divaček, nicméně hudba, kamera, střih a zejména výběr dvou hlavních představitelek vykonaly své. Na "místnost v Římě" se dobře dívá, a dobře se u toho sní o podobném dobrodružství, v první letní den, v krásném jižním městě, ať už jako protagonistka (žena) či jako dobře ukrytý pozorovatel (muž). Medem je totiž voyaer! (17.11.2010)

Krásné, vzrušující, erotické, smyslné, něžné a hluboké. Snímek odehrávající se skoro celé dvě hodiny pouze na prostoru hotelového pokoje. V něm dvě ženy, které se poznaly. I na tak malém a obyčejném prostoru, jakým se zdi pokoje zdají být, dokázali tvůrci díky hlavním aktérkám, zpracování a scénáři vytvořit silné scény a emoce. Touha, vášeň, láska, cit, strach, bolest. Tyto všechny pocity naplnily ten večer celý pokoj. Dýchal jimi. A ony dýchaly jedna pro druhou. Elena Anaya a Natasha Yarovenko byly naprosto fenomenální a zcela se odevzdaly svým postavám. Jedni budou Room in Rome brát jako pouze ten film, kde "jsou herečky po celou dobu nahé a dělají to spolu" a jiní v něm spatří něco víc, podobající se až jisté formě umění. Je to odvážně, odhaleně, možná provokativně, ale také velmi citlivě, prokresleně a bravurně zpracovaný portrét o setkání, citech a okamžicích, které často přijdou jen jednou. V tu magickou chvíli, kdy neexistuje nic jiného a na níž je nejbolestnější to, že prostě skončí... (11.07.2011)