Hadewijch - mezi Kristem a Alláhem

Ach ten francouzský art... Nemyslete si, mně nevadí, že se v těchhle filmech nic neděje. Mně vadí, že to nic dělají postavy s naprosto nepochopitelnými charaktery i problémy, a to v nekonečně dlouhých statických záběrech. Dobrala jsem se několika zajímavých momentů (motiv těla a fyzické blízkosti), ale ta zacházka kolem náboženství mě dost unavila. (Je docela možné, že se mi to rozleží a ještě někdy pohnu hodnocením, ale těžko říct kterým směrem.) (15.10.2009)

Ak niekto žije výlučne k Bohu vierou, stretne sa s praktického, každodenného života dierou. Pudovú potrebu sexu tu Kristovo telo dievčine skýta, musulmanom zase laškovanie s pannami mnohými v Alahovom raji sa tu ako odmena za úspešne odpálenú bombu pýta. Zmätenosť desiatok žitých aj debatovaných dogmatických fráz dodáva filmu osobitný, útrpne neradostný (a trochu zdĺhavý) ráz. Takto si žijú fanatici viery duchovne, no ako vidieť, ich život je často iba o hovne. Snáď reakcie hrdinky na muziku by mohli byť pre ňu istým východiskom ako z objatia absurdného smutného odriekania vyjsť do života s istým ziskom. Veď len pri zvukoch hudby sa ona trošku ponatriasa ba i trochu zasmeje, inak sa na jej monotónne presmutne sa tváriacej tvári nič výnimočné nedeje. Ako však byť k takémuto dielu empatický, ak okrem psíka bieleho tu vôbec nikto nie je z postáv sympatický? Kompozícia záberov je jedna vec, no predlhé to je -pst - intelektuálom to nepovedz! Pointa je fasa, no povedzme si - zasa - pár minút konca nezmierni zdĺhavosť deja pred zvukom konečného zvonca. Myšlienok dosť všakovakých dielo ponúka a predsa nepatrí do špičky euroartového oblúka. P. S. Hudobná skupina Nomeansno má takú pieseň, že Oh No, Bruno! a tento názov ladí i s mojou názorovou voči režisérovmu výkonu strunou. (08.08.2016)

Asi bych měl obdivovat Julli Sokolowskou, že byla velice přesvědčivá v takto nesmyslně vystavěné roli. Ani proti podobě, kterou režisér filmu vtiskl, nic nemám. Ale ten jeho scenáristický konstrukt nechápu a předpokládám, že chyba není na mé straně. Netvrdím sice, že znám uvažování fanatických křesťanů, ale tady nefunguje ani nejelementárnější logika. Prostě jen další umění odtržené od života. (02.02.2013)

Nemám nic proti Francii ani artu, ovšem neskutečně dlouhé záběry na hlavní protagonistku s tupým pohledem aka Panna Maria (se slzičkou stékající po tváři) či na koncertující špatnou skupinu u řeky apod. jsou jen zlomkem toho, co je na filmu špatně. Hlavní postava se často chová nesmyslně (nesnese, aby se na ní díval muž, ale v Paříži si přisedne k prvním cizím lidem, kteří na ni promluví), a přestože se Julie Sokolowski snaží, co to dá, se scénářem zkrátka nic neudělá. Šokující nedomyšlený závěr tomu všemu taky moc nepřidá.. (31.05.2010)

To, že to bylo pěkně nasnímané ještě neznamená, že to bylo fajn. Když jsem koukal na Limits of Control, tak mi artovská pomalost a nuda vůbec nevadily, jak to, že u tohoto snímku jsem div nevyletěl z kůže? Jak je možné, že za nejlepší pasáže považuji: psa, co uklouzne na luxusní dřevěné podlaze, babku, která usne při bohoslužbě a zmoklého havrana? Je to tím, že veškerá premisa filmu byla postavena na vybájené logice o vzájemném porozumění dvou náboženských fanatiků, či je to proto, že se mi hlavní postavy bytostně hnusily? Nevím proč, ale tento film ve mne vskutku vyvolal nelibé pocity. Jen pochybuji, že měly být vyvolány. (16.10.2009)