Pražské jaro 1968

Pohľady zvonka, pokiaľ nepapagájujú predžuté verzie historických udalostí majú šancu ukázať niečo, čo zvnútra nevidíme. Igi B. správne pripomína, že dokument stráca hranými scénkami na autenticite, to ale nebrzdí možnosť dozvedieť sa niečo o tom, ako udalosti v 68 vnímali a vnímajú Rakúšania (toto nebolo dohrávané). Mimochodom úcta k Dubčekovmu postoju a k atmosfére prebudenej slobody, ktorá prebehla celou česko-slovenskou spoločnosťou, je vo svete oveľa väčššia ako doma. Zväčša sa tu píše len o skrachovanom komunistovi, ktorý veril falošnej idei a o neúspešnom pokuse reformovať nereformovateľné. Opýtajte sa ale svojich rodičov, ako sa v tých časoch cítili, čo prežívali. Ja mám z týchto spomienok, kombinovaných čítaním vtedajšej dobovej tlače pocit, že Euforion, aký trval nielen v 1968 ale cca od druhej polovice 60. rokov až do obsadenia ČSSR vojskami Varšavskej zmluvy (s čestnou výnimkou Rumunska) tu nebol ani v roku 1989. A už vôbec nie po. (08.10.2008)

Docela zajímavý dokument. Jenom je trochu škoda, že to bylo dělaný ze zahraničního pohledu a tolik tam byla zdůrazňovaná úloha rakouské televize ORF, ale na druhou stranu hodně věcí bylo zjednodušeno. (např. Kde by padla nějaká zmínka o Indrovi, Bilľakovi a dalších stalinistických zvatelích a kolaborantech? Ani slovo. A díky tomu potom působí věta toho estébáka, co přišel na ÚV "zatýkám vás jménem revolučního tribunálu" poměrně nelogicky. Naprosto stranou jsou tedy ponechány všechny snahy kolaborantů o ustanovení rolnicko-dělnické vlády, brutálně stručné je to jednání v Moskvě, zcela přehlédnutá je postava Ludvíka Svobody a takto bych mohl vyjmenovávat do nekonečna. Dokument se prostě zaměřuje pouze na Dubčeka a zcela opomíjí stalinisty na jedné straně a upozaďuje reformisty na straně druhé, což je škoda). ___ No ale když odhlédnu od těchto bodů, tak je dokument jako celek velice působivým svědectvím o Pražském jaru a o srpnové tragédii. __ ty hrané pasáže byly docela dobře udělaný, ale zase strašně zjednodušený, ti herci se mi většinou na role příliš nehodili (Brežněv např. vypadal jako docela hodnej a férovej chlap a rozhodně ne jako ta svině prvního formátu, jakou ve skutečnosti byl), no a o tom, že Dubček mluvil česky a ne slovensky ani nemluvě. __ Škoda, že podobný hraný dokument anebo rovnou film zabývající se srpnovými událostmi z pohledu reformních komunistů nevznikl i u nás. (08.11.2010)

Moc dobrá spolupráce Rakušanů a Čechů. Profesionálně odvedený dokument, se spoustou zajímavých záběrů a informací, pozoruhodný hlavně tím pohledem za strany našeho jižního souseda. Povedly se i hrané pasáže s našimi herci, které přibližují okamžiky jednání československých politiků se Sověty. Jan Hrušínský předváděl dost věrohodně Dubčekovu postupující únavu a bezmocnost, s jakou se potýkal se stále tvrdšími výpady spřáteleného imperátora, tedy soudruha Brežněva. Na archivních záběrech jsem si znovu připomněla Dubčekův naivní a dobrosrdečný úsměv, který jsem od té doby u žádného politika neviděla, a který určitě hodně přispěl k tomu, že ho tehdy většina národa milovala. (14.02.2017)

Hodně moderně vyhlížející rakouský dokument složený z autentických dobových materiálů a hraných pasáží. Hrané rekonstrukce jsou silnou devizou tohoto dokumentárního snímku - Jan Hrušínský v roli Alexandra Dubčeka je přesvědčivý (i když jeho ruština je divná...ale kdo ví, třeba taková skutečně byla...) a zvláště ke konci filmu mají i potřebný dramatický náboj (silné scény např. z jednání v Čierné nad Tisou či při zajímání ústředního výboru jednotkou sovětských výsadkářů a jeho následné internaci...). ORF tak jde cestou, jakou už před lety prošlapalo třeba HBO ve svých vynikajících hraných dokumentech (nebo stačí připomenout výborné hrané francouzské Mýty a fakta historie). Autentické materiály zase přinášejí řadu cenných svědectví - záznam posledního vysílání ČST z brněnského studia podpořený apelem, aby po jejich odmlčení zařazovala rakouská veřejnoprávní televize zprávy v češtině, interní příkaz Vídně neudělovat československým státním občanům žádná rakouská víza a s tím spojený hrdinný postoj rakouského velvyslance Rudolfa Kirschlägra oznamující Vídni, že jeho svědomí mu asi neumožní se nařízením řídit...). Trochu alibisticky vyzněly jen doušky o nezastupitelné úloze rakouské veřejnoprávní televize a o její výjimečnosti, bylo pikantní slyšet to z úst zaměstnanců ORF:-) Každopádně obava Rakušanů, že budou sami obsazeni, a s tím spojené přesuny vojsk, to je pro mne nóvum. Stejně jako Orwellovský newspeak při uzavřených rozhovorech v Moskvě, kdy vojenská invaze do ČSSR byla i v politickém soukromí stále posílením svobody československého lidu... Podobné filmy: Spřízněni volbou, Československé jaro 1968, Zmatek (07.10.2008)

Rozumím tomu, na co poukazuje a co kritizuje igi B.Sračka se z tohoto tématu dá vyrobit snadno.Ono to bylo takové téma.Ale takové i jiné byly i pohledy a jednání.Je-li na počátku dobrý pokud o cosi, co je z gruntu nemožné, tedy reformovat komunismus, muselo nutně dojít k tomu, k čemu došlo.Tahle skutečnost nijak nesnižuje odpornost jednání bratrských států s výjimkou Rumunska.Jak se od 68.roku vzdalujeme, tak se to pomalu rozplývá do obrysů, které dobře ukazuje tenhle film.Nejnebezpečnější pro hodnocení historie je čas.Bizarní, není-liž pravda. (24.08.2010)