Lůno

Zpomalený a drásavý děj, který občas lehce vybočí z linearity vyprávění, podporují adekvátně využité filmové prostředky - dlouhé záběry, všeobjímající kompozice záběrů, ruchy, zvuky, hudba a také kvalitní herci. Chladný odstup podporovaný jednoduše až brutálně jednoduše neservírovaným dilematem, které může mít mnohá vyznění - to vše je útrpné pro diváka, náročné vlastně - speciálně ve chvílích, kdy to lehce ujíždí k pedofilnímu vyznění. Hlavní hrdinka a její kontroverzní/unáhlené/úchylné rozhodnutí pálí jako želízko v ohni, divák ví, že tohle je špatně, že je to čirý akt zoufalství, který musí zákonitě následovat osobnostní destrukce. A tak tomu i je, i na konci filmu a ani o píď víc. Eva Green vedená Benedekem Fliegaufem zajisté zaslouží pochvalu. Rozpačitých 70%. (20.11.2012)

Tak tedy podle plakátu jsem čekal, že Eva Green toho ze sebe ukáže podobně či ještě více než ve Snílcích a ač je to smutné, kvůli tomu jsem na ten film vůbec koukal. Když mi pak došlo, že to co tam před ní stojí nahatý je její cca desetiletej syn, moc mě to nenadchlo. Ale budiž, ten příběh je dobrej, rozklad osobnosti kvůli nenaplněné lásce hodně působivej, ale na můj vkus příšerně roztahaný. (04.12.2012)

Chlad, hluboko zasetá, tichá bolest a rozcestí slepých uliček. Statické záběry, volené přepečlivě a s decentními filtry, jsou mrazivě překrásné a budují podstatnou část atmosféry snímku, který pokorně plyne na minimalistické notě. Dialogy smrdí artovou strojeností a film sráží daleko za jinak výjimečný zážitek. Slov je poskrovnu, zazní jen v okamžik křehký a důsledně vybraný, jejich podoba ale nenaplňuje očekávání skromné, až banálně lidsky čiré tragičnosti. ____ Absurdita provází zvrácenost a krásu v mnohých odstínech šedi, kde lidský život plyne na pozadí místa, které čas mění jen pozvolna. Sestává z minulosti, žije v přítomnosti a hledí vstříc postupně stravované anonymní a technikou odosobněné budoucnosti. Lidstvo spěchá vpřed. Běží o život ve jménu pokroku a svých výtvorů. Nějak při tom ale zapomíná, že cesta za uzdravením nemocné duše vede jinudy a je mnohem důležitější. Na co nám bude zrak když hledíme jen před sebe a zapomínáme hledět do sebe. Když stále více přestáváme intuitivně rozumět sami sobě. ____ Hlavní motiv citového paradoxu s nádechem perverze zdaleka nevnímám jako to, na co by se měl divák soustředit v rovině analýzy sexuální. Jde hlavně o kontext možností, které nám blízká budoucnost nabízí, doby, na pomezí cesty ke ztrátě duše, a dilemat, jejichž řešení naše zakrnělé nitro nezvládá ani přes úžasnou tvořivost vnější. Někdy jen neexistuje správné rozhodnutí a to zvolené prodlouží agonii prokvetlou střípky smutného štěstí a prázdné úlevy. Bez odpuštění. Bez vnitřního klidu. Obklopeni chladem, který chvilka u ohně nezažene a často i uhasíná plameny dalších. (29.08.2011)

Kontroverzná myšlienka hodná zamyslenia a analýzy. Príbeh postavený na možnosti klonovania pomocou DNA v kontexte milostných citov, materských pudov a oidipovského kontextu? silná a ťažko uchopiteľná téma, zvlásť ak je okorenená sci-fi prvkami...Aj keď vizuálna stránka chladného prostredia anglického pobrežia je neskutočne krásna, samotný príbeh je ťažko stráviteľné sústo. Priznávam, že v istých momentoch mi nebolo jasné, či ide o symbolizmus alebo čo si mám o niektorých scénach myslieť. Vo všeobecnosti mám rada nejednoznačnosť a voľný priestor pre diváka, no tentokrát dobre mienená meditatívnosť a scény bez slov boli síce štýlové výrazové prostriedky, no mala som dojem, že nik z postáv nevie o čom... (28.05.2012)

Není to nic, co by vás svou imaginací nebo genialitou roztrhalo na kousky. Fliegaufovo Lůno je "pouze" docela nadprůměrný tichý art s originálním nápadem, krásnou kamerou a výtečným Mattem Smithem. Vytýkat by se určitě dalo to, že zde není žádný zajímavý nebo nečekaný, překvapivý vývoj základní nahozené situace. Mám ovšem pocit, že Fliegauf záměrně žádné takové očekávání ve filmu nevytváří a proto ho nechává jen tak (v duchu režisérovy myšlenky ambientního filmu) spíše doznít, než doplynout. (09.06.2013)