Brendan a tajemství Kellsu

Napodruhé jsem to určitě ocenil víc než kdysi, ale nebudeme si nic nalhávat, zas tak úžasné to není. Není to ještě prostě to, co Moore dokázal potom v Písni moře. Tohle je poněkud nekonzistentní - prvních 15-20 minut se tváří jako normální animák pro děti, včetně tomu dost odpovídajícímu humoru, jenže pak to celé dost zvážní, do toho se pletou fantasy-mytologické prvky a konec se z toho snaží udělat něco poetického, přičemž se mu to moc nedaří a mě osobně ten konec přijde nepovedený. Navíc to, jak to dopadlo s Aisling je zde uzavřeno odbytě a ještě víc odbytá je celá ta mytologie za tím. Občas je něco lehce naznačeno, občas se v ní neprobírá nic - po Písni moře a Vlkochodích bych fakt čekal aspoň trochu promyšlenější svět. Já vím, že tohle je Moorův debut, ale i tak si získal obrovskou oblibu a mělo by v něm něco být, jenže já v něm to něco prostě nevidím. Příběh jakž takž zajímavý, postavy povětšinou sympatické, super hudba, animace originální a s pár skvělými nápady, ale za bůhvíjak úžasnou (jak jí zde každý druhý tituluje) bych ji teda já neoznačil. Pocity z toho mám ale spíš průměrné, takže z těch Moorových animáků bych se k Brendanovi vrátil s nejmenší pravděpodobností. 3* (12.08.2021)

evropský animovaný počin s netradiční, ale místy velmi originální a překrásnou ornamentální kresbou. Historický a mytologický příběh o síle vůle a fantazie mě vtáhnul do své náruče opravdu silně. Má bohatou atmosféru, kterou ještě zdůrazňuje jeho hudební stránka. Český dabing je opravdu hrozný a proto doporučuji titulky. Určitě potěší pokud Vám už krkem lezou všechny ty americké popkornové animáče. Zatím 4hvězdy a časem si to pustím znovu v originále. [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 3 /// CASTING: X (3*MAX) ] (03.05.2013)

Stylizovaná animace silně připomínající samuraje jacka místy vyhnaná až do neuvěřitelně precizních mandaloidních kompozicí ze kterých přechází zrak..Příběh je sice zasazen do křesťanské mythologie ale v tomhle ohledu v žádném případě netlačí na pilu a jakýmkoliv konkrétním náboženským symbolům se vyhýbá jako čet kříží(vlastně v celém filmu uvidíme kříž jednou a to jen na moment)-Skoro by se až chtělo říct, že si zde tvůrci na základní (a upozaděnou) křesťanskou kostru navlékli sobě bližší pohanský a místy jasně psychedelický šat, který ihned rozpozná nejeden požírač hub :D (21.02.2011)

Zpráva o smrti kardinála Vlka přišla ve chvíli, kdy jsme se synovcem Bořivojem hleděli na The Secret of Kells. Animovaný film Tomma Moora je jedním z nemnoha případů, kdy církevní dějiny inspirovaly moderní dílo, které je harmonické, poetické a přitažlivé i pro děti tohoto věku, které církevní dějiny vůbec nezajímají - jako Bořivoj. Film přitom nelíčí harmonickou dobu: zlatý věk mnišského Irska se chýlí k pádu. Vikingové vtrhávají plenit a pálit. Mužové z klášterů řeší, co počít. Opat Cellach věří, že svůj Kells ochrání před Vikingy převysokou hradbou. Mnich Aidan míní, že je lépe připravit se na útěk do lesů a do nejistoty budoucích časů - a vzít do mošny to nejcennější: iluminované rukopisy, světlo moudrosti a krásy. Tak vzniká a tak je zachráněn kodex, známý jako The Book of Kells. Historické situace se nikdy neopakují doslovně; a přece dilemata a volby našich předků předobrazují dilemata a volby naše. Miloslav Vlk se na počátku devadesátých let ocitl v pozici podobné i nepodobné pozici opata Cellacha. Nepodobné, protože zlatý věk se zdál začínat - církve se zbavily komunistické poroby a po svatoanežské revoluci mnozí doufali v rechristianizaci národa. A podobné, protože nadějné vyhlídky se ukázaly iluzemi. Na jedné straně se vrátily anticírkevní předsudky, na druhé se projevilo vnitřní rozštěpení církevního prostředí. Vlastně rozštípání na mnoho frakcí, od mladých a praštěných reformistických radikálů (k nimž jsem sám patříval) až po zavilé a všehoschopné ultrakonzervativní katolikály, kteří mimo jiné ovládli pražskou Katolickou teologickou fakultu. Miloslav Vlk, od roku 1991 pražský arcibiskup, měl stát nad tím vším a vše to držet pohromadě. Nebyl jako opat Cellach v tom, že nechtěl budovat převysokou hradbu. Byl jako opat Cellach v tom, že tu tíhu nesl nesnadno, tápal v nepředvídaných situacích a zápasil se střídavým úspěchem. Ve filmu se opat Cellach tělesně víc a víc ohýbá pod tou tíží. Kardinál Vlk naopak jako by se narovnal v okamžiku, kdy z něj tíže spadla - kdy odešel "do penze". Tehdy začal mluvit jednoznačně, otevřeně a kriticky. Též kriticky na adresu dnešních nenávistných vln, které se falešně odvolávají na "křesťanské hodnoty" a volají po převysokých hradbách. Hlas emeritního kardinála zněl jako hlas rozumu, střízlivosti a milosrdenství - jako hlas skutečné duchovní autority. Když jeho hlas dozněl, nebudiž zapomenuto, v čem se podobal i mnichu Aidanovi: v lásce k iluminovaným rukopisům. Šedesátá léta totiž zčásti strávil bádáním nad Jenským kodexem. Zdánlivě je to paradox: katolík, budoucí kněz a biskup, psal o knize husitské. Ale Jenský kodex je také knihou o tom, co počít v ještě jiné době rozštěpení a rozštípání. Mimochodem, což zkusit příběhem a animací rozhýbat Jenský kodex? Byla by to i svérázná pocta Miloslavu Vlkovi. Napsal Martin C. Putna ve svém fejetonu v LN 21.3.2017 - nadpis zněl Kardinálův kodex (16.03.2012)

Nádherná irská pohádka nebo spíše legenda vyprávějící o zachování dějin a příběhů, které by se měli předávat z generace na generaci. A díky režisérovi Tomm Mooreovi toto poselství můžeme předávat i v animované podobě. Jednoduchý příběh vyprávěný podle pravidel pohádek a vy jako divák tak prožíváte všechny emoce od smíchu po pláč. Odlišná animace oproti novodobým animovaným filmům neškodí. Ba naopak, dává tomu tu správnou atmosféru. A já asi vyhrabu z knihovničky pár zaprášených legend ať můžu prožít více dobrodružství... (24.02.2010)