Norské dřevo

Ne, tak tohle se opravdu nepovedlo. Nekonečné záběry, které mají být asi "artové", ale jsou nudné, mě doháněly k šílenství. A k tomu věty vytržené z knihy, které ovšem ve filmu zkreslovaly charaktery postav...Moje oblíbenkyně Midory tady působí naprosto nepřesvědčivě a uměle. A chudákovi Toruovi celý film říkají jen Watanabe... (20.04.2011)

Anh Hung Tran si zřejmě myslí, že se film; nota bene adaptace knihy stojící na postavách a melancholii; točí způsobem, že dlouhé minuty nechá postavy potichu sedět/chodit/souložit (opravdu jen pro náročné diváky, pět minut makro detail nehybné tváře, která na závěr vykvíkne), pak je nechá zadeklamovat náhodně vybranou větu z předlohy a do toho horem spodem roubuje nejvíce "jako artové" prvky (např. rozervaná duše = záběry na vlny tříštících se o skaliska, nekonečné záběry vln tříštících se o skaliska) a celý tento postup opakuje tolikrát až vyplní stotřiceti minutovou stopáž. Trpěl jsem jak v kině ještě nikdy. Celou projekci jsem přemýšlel koho tak upřímně nesnáším, že bych ho na to poslal. Odpověď jsem našel záhy - Anh Hung Trana. (28.01.2011)

Asi jsem zabila tátu řetězem!!! Vážně se to snažilo navodit dojem, že to bude dráma věrné a čisté lásky? Mně to spíš přišlo jako americká teen komedoška, kde se banda náctiletých snaží souložit (ono to prostě někdy stojí za prd), když to nejde, tak se sesypou (asi v domnění, že po zbytek života to bude stát přesně za tohle) a když už není úniku, zavři oči brouku a ... Tak to ne, tohle! Bohužel jsem předlohu nečetla (no nevím teda, jestli bohužel), přesto musím říct, že scenář je nudný a vleklý (moc se toho nedozvíte), námět je ještě horší (co byste taky chtěli, věřit ještě puberťakům na téma vážnost života?), záběry jsou sice snahou o detail, který vás má zřejmě posunout v ději, ale já jsem si nepustila National Geographic, abych koukala na lesy pod sněhem a lesy bez sněhu....jednou větou: já jsem snad ještě nezažila film, který by mě ani trochu nebavil ani po hodině...Ta jedna je za statečnost, ta se režisérovi upřít nedá, a zvuk, mám dojem, že ten je skutečně povedený (no a tady je vidět, čeho všeho jsem si stačilo všimnout). Možná ze mě čiší jen obrovské zklamání. (11.04.2011)

Ačkoliv jsem po zhlédnutí filmu Přicházím s deštěm do Tranovy adaptace Murakamiho knihy vkládal nemalé naděje, i tak jsem počítal s tím, že se předloze nevyrovná, neboť se jedná o vrstevnatou a příběhově hutnou knihu s nezaměnitelnou atmosférou, na jejíž poctivé převyprávění stopáž jednoho celovečerního filmu prostě nestačí. Onu pro Murakamiho typickou melancholickou atmosféru se sice podařilo do filmu převést, avšak způsob, jakým je zde nakládáno se samotným příběhem, mi přijde poněkud nešťastný. Vůbec se zde nedá mluvit o souvislém vyprávění, mnoho věcí je opomenuto, přičemž některé z nich jsou pro příběh opravdu zásadní. Knihy neznalý divák si tak může špatně vyložit zásadní vztah mezi Tóruem a Midori, stejně tak nelze dost dobře pochopit postavu Reiko, protože je zde opomenuta její minulost, která v knize představuje velmi působivou příběhovou linii. Norské dřevo nepovažuji za povedenou adaptaci, spíše se jedná o soubor nešťastně pospojovaných fragmentů, které jsou atmosférické, hezky natočené a dobře obsazené, ale v celku nefungují ani z poloviny tak dobře jako kniha. Osudový příběh se tak scvrkl na prosté romantické drama.____Jednoznačné zklamání. Jen ti představitelé jsou vybraní opravdu pečlivě a Kiko Mizuharu jako Midori jsem si okamžitě zamiloval - stejně jako v knížce. (20.06.2011)

Docela chápu že se Anh Hung Tran snažil přenést onu tajemně melancholickou náladu z Murakamiho předlohy i na plátno. Docela i tím pádem chápu jeho dlouhé záběry, detaily - makra a jíne zpomalování. Bohužel pro něj a hlavně pro diváky to prostě nefunguje. Film se sice tváří zhruba tak jak vyznívala kniha, ale nefunguje kompaktně, nefunguje tady děj, ta atmosféra jednoduše nemá do čeho zapadnout. Výslednkem tak jsou možná pěkné a zajímavé obrázky, kterými to ale končí. No a když je takových obrázku na 133 minut tak je jasné, že se diváci budou nudit. Včetně mě. Škoda, hodně jsem se těšil. Nečíst knihu tak jdu možná na tři hvězdy, takhle dvě. Ale když se ke mě vrátíš, vybereš si jen mě, slibuješ? (15.04.2011)