Noruwei no mori
Nórske drevo
Norwegian Wood
Režie:
Anh Hung TranScénář:
Anh Hung TranKamera:
Mark LeeHudba:
Jonny GreenwoodHrají:
Ken'iči Macujama, Rinko Kikuči, Kiko Mizuhara, Tecudži Tamajama, Kengo Kóra, Eriko Hacune, Tokio Emoto, Reika Kirišima, Kentaró Tamura, Haruomi Hosono (více)Obsahy(2)
Filmová podoba knižního bestselleru Haruki Murakamiho vypráví stejně jako kniha příběh o nostalgii lásky, ztrátě a probouzející se sexualitě. Děj se odehrává na konci 60. let v Japonsku na pozadí studentských bouří. Toru Watanabe je tichý a uzavřený vysokoškolák, který se v Tokiu znovu potkává s křehkou Naoko, přítelkyní z dětství. Jejich vztah se postupně prohlubuje, zároveň je ale vystaven rostoucímu tlaku minulosti, kterou poznamenala tragédie jejich společného přítele. Během divokých nočních večírků, na které Torua bere jeho kamarád Nagasawa, potká Toru impulzivní mladou ženou jménem Midori. Ta mu razantně vstoupí do života a Toru Watanabe se ocitá v situaci, kdy si musí vybrat mezi dvěma ženami, mezi vášní a svými principy, mezi budoucností a minulostí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (223)
S knižní předlohou téměř nesrovnatelné. Je to dobré po přečtení knihy pro takové dokreslení, ale jinak z knihy jsem měla mnohem větší zážitek a přišla mi zajímavější!:) ()
Instantní dvě hodiny deset dlouhá depka o třech nýmandech. Japonci jsou fakt magoři. Ten má rád ji, ta ho nechce (a jako bonus je psychicky vyšinutá), ta má ráda jeho, ale on jí nechce. Pak se to prohodí. Jak to skončí jsem tušil už od doby, kdy se poprvé objevila Mizuri. Sice dobře napsaná hudba, dobře sestříháno, hezké kamera a nejspíš i dobrá režie. Ale k čemu to, když námět nedává smysl a prokreslení psychiky postav dělá spíš víc škody než užitku. ()
Moc krásná věc! Knihu neznám, ale po zhlédnutí si ji určitě pořídím. Zážitek umocněn tím, že jsme film viděli v nádherném kině Lucerna v rámci Festivalu japonského filmu... ()
Knihu jsem četl, takže mohu posuzovat, obě varianty. Murakami je můj oblíbenec a byl jsem moc rád, když se rozhodli zfilmovat ND. Ale přes to jsem měl obavy, aby film neořezali až moc. Nevím zda jsem náročný divák, ale film měl na mě neuvěřitelný dojem. Po celou dobu jsem si vybavoval texty z knihy a Tran mi do nich dotvořil obraz. I když byl film trochu náročnější, vím, že je to chyba má, a ne režiséra. ZA mě 5* Když se pokusím podívat na film z pohledu člověka, který nečetl adaptaci. Dal bych asi jenom 4* nebo 3*. ....I přes všechno byl snímek opravdu v Murakamiho duchu. Tzv. že Murakami ve svých knihách "neodpovídá na otázky". A to zde bylo dokonale splněno. ()
Vlastně jsem se snažila od toho filmu moc neočekávat, což pochopitelně nešlo moc dobře, když jsem četla knihu. A ze začátku se mi vážně líbil. Ale ke konci už mě to nebavilo. Většinou mám u filmů pocit, že by radši měli přestat kecat, než aby říkali takové hlouposti. Tady by se mohlo mluvit víc. Spoustu věcí nebylo vysvětleno (například životní osudy Reiko) a místo toho jsme se mohli dívat na několikaminutové záběry tříštících se vln. Myslím, že film sice skvěle vystihnul melancholii Murakamiho knihy, ale chyběla mi tam ta optimističtější stránka - láska k Beatles, bezstarostnost Midori,... Takže bohužel jen tři z pěti... ()
S vyjímečnou dívkou po boku se dá zvládnout ledacos, včetně promítání tohoto filmu. Malinko kratší to mohlo být a dal bych třeba i 3 hvězdy. 133 min je u takového filmu opravdu moc. Ale je to pouze můj názor, Anh Hung Tran to asi vidí jinak. ()
Uf… po zhlédnutí filmu jsem byla v duševním rozpoložení alá Naoko – zralá na rychlý převoz do léčebny v horách, aby se mi nohy visící kolmo od stropu nehýbaly do rytmu závěrečné melodie filmu. Knihu hodnotím na 10 *, film je pro mě zklamáním… přes všechny dojemné lidské příběhy v knize jsem při čtení neměla nutkání proskočit oknem. Celý příběh je původně vzpomínkou, což poměrně slušně navozují útržkové střihy a člověku tak nějak nevadí ani jinak dlouhé bezobsažné scény, protože má pocit, že si tu konkrétní vzpomínku vypravěč pamatuje z nějakého důvodu více a podrobněji. Může to tak vnímat ale člověk neznalý knižní předlohy? Oceňuji krásnou přírodu, která se podle mého nejvíce povedla převézt z knižního popisu. Naoko jsem si představovala výrazněji hezčí než Midori a je mi líto, že film jen mizivě nastínil Midori zábavnou osobnost – její vtipné, překvapující a někdy šokující otázky a následné vtipné dialogy. Místo toho se muselo vejít do filmu vše skličující a smutné, co v knize šlo najít (a hyperrealistická sebevražda Kidzukiho tam rozhodně nebyla) a vznikl tak depresivní pokus o vizuálně atraktivní film. Milostné pasáže ve filmu byly silně asexuální, až odpuzující… ani bych se nedivila, kdyby film někdo po chvíli vypnul, domnívaje se, že si stáhl ujeté japonské péčko. ()
Tak tohle bude tak trochu oříšek. S napětím, očekáváním a obavami jsem vyhlížela premiéru bezmála rok. Po slibně vypadajícím traileru se má nedočkavost stupňovala a nedokážu říci co se tedy v průběhu sledování filmu zvrtlo, že jsem to jen tak se zíváním dokoukala. Po projekci jsem se stále nemohla rozhodnout jak hodnotit. Chtěla bych vyzdvihnout režiséra, že film obsáhl vše důležité z mé milované knihy. Možná až moc věcí bylo převedeno na plátno.. Kizukiho sebevražda byla scéna, kterou jsem tedy vidět nechtěla, stačilo by slyšet o ní z vyprávění hlavního hrdiny, ale budiž. Dále mi nepřišla zrovna podstatná scény s rozbitou deskou a rozříznutou rukou. Dalším mým problémem přes který se mi při projekci nepodařilo dostat byla představitelka Naoko, která působila neuvěřitelně staře a otravně. Naproti tomu Reiko na mne ve filmu působila velmi elegantně a svižně a Midori s Hatsumi byly rovněž ozdobou tohoto dramatu. Ještě bych chtěla vytknou sexuání scény.. byly pro mne až příliš osobní, na to abych si jejich sledování mohla vychutnat. Tady palec nahoru pro režiséra, že mne takto uvedl do rozpaků, což se moc často nestává. Na závěr bych se ráda pozastavila u hudby, nemohla jsem se dočkát až filmovou atmosférou prostoupí Norwegian Wood a myslím, že tvůrci si tady s tímto hudebním motivem nádherně pohráli. Zároveň jsem se pokochala i vizuání stránkou filmu, pohledem na nádhernou zelenou přírodu.. kterou mi ovšem trochu zkazil záběr na bezvládně visící Naočino tělo. Tento snímek bych hodnotila jedním slovem: syrový. ()
Vždycky jsem ráda zabrousila do jiných kultur a poznávala jejich vnímání. U filmu tohle platí dvojnásob. Jinak totiž dělají filmy v Americe, jinak v Británii, jinak u nás a natož pak v Japonsku. Výborný film. Dlouhý, nicméně zrovna v tomto případě oprávněně dlouhý. Ani na vteřnu jsem během jeho sledování nezaznamenala, že bych se nudila. Silné téma, silná literární předloha a skvělé zpracování. Nostalgické, lyrické, trošku fantastické. Inspirativní film. ()
Urcite zaujimavy romanticky film, hlavne pre priaznivcov knih Haruki Murakamiho. Film je natoceny naozaj dobre a vdaka jemnemu sarkazmu neunudi, ale ani nesklzava do trapne paskvilu. Co sa tyka kamery, tak tam bola naozaj odvedena fantasticka praca, nakolko je to nasnimane naozaj dobre, ale nesklzlo to do americkeho prelensflerovaneho gycu (pre studentov fotky a kamery jednoznacne povinna jazda). Taktiez zaujimave ponatie soundtracku na japonsky film. Co by som film vytkol je, ze sa divak nedozvie, preco prave "Norske drevo" ()
Hvězda za opravdu dobrou a deprimující hudbu, druhá za ohromně okouzlující krajinu, ale ten zbytek.... Věřím, že by se to dalo natočit přinejmenším stokrát lépe, s jinými herci a co hlavně - s jiným scénářem. Jednotlivé scény skoro nenavazují, pasáže, co by tam naopak nemusely být, protože neovlivňují děj, tam byly vloženy zbytečně. Jednání postav je tím pádem nelogické až podivné. Kdo četl předlohu, musí se zděsit, kdo nečetl, zděsí se taky. ()
Tak tento film podle románové předlohy Harukiho Murakamiho není běžná romantická podívaná pro každého, ale spíše velmi kvalitním dramatem o tom, jestli může muž milovat dvě ženy. I když jsem románovou předlohu nečetla, vůbec to v žádném ohledu nevadilo. Sice to není perfektně zpracovaný film, přesto je velmi zajímavý, čemuž pomáhají herecké výkony ústřední dvojice. Přestože obecně filmy z Japonska moc nemusím, tak tento film mne velmi bavil, ať už zmíněnými hereckými výkony či skvěle vybranou hudbou, tak i kamerou. A pro doplnění - určitě si někde musím sehnat tuto románovou předlohu. ()
pardon, ale ja som ho nevladal dopozerat...japoske filmy su divo-komicke, aj ked su to dramy... ()
Jakožto Murakamiho fanoušek, byla pro mě nutnost kouknout na tenhle film. Avšak na konci sem byl malinko zklamán. "Utahanost" mi nevadila, jen ty "zničehonic" scény bez byť malého udání doby nemám rád. Vše z knihy se do něj vlézt nemohlo, tudíž je v něm mnoho věcí nejasných. Ale nebudu ho srovnávat s knížkou. Film mohl být opravdu o několik minut kratší, jenže to by mu velice ubralo na kráse, btw někdo takovéhle filmy má rád :-) Kiko Mizuhara se parádně hodila do role Midori :-) Osobně raději doporučuju přečíst knížku a potom film. ()
Po přečtení Norského dřeva jsem se dlouho rozhodovala, zda se na film vůbec podívám, protože jsem si nechtěla kazit dojem z tak skvělé knížky. Bohužel se toto proroctví naplnilo a film se vůbec nedá s knihou srovnávat. Nejsem si přesně jistá, proč to nefunguje. Melancholická nálada celého filmu mi nevadila, naopak jsem se přesně takto cítila u četby Norského dřeva. Jenže kdybych knihu nečetla, pochybuji, že bych vůbec film pochopila. Hodně důležitých scén chybí na to, že má film stopáž 133 minut, je to na mě prostě nějak málo, jednotlivé scény jsou utahané a unuděné, stejně jako divák po shlédnutí filmu. To, že se scénář drží knihy, mě zase tak moc nenadchlo, vzhledem k tomu, že za celý film řeknou dohromady tak 20 vět, které většinou ani nedávají smysl, pokud neznáte děj knihy. Pro mě byl film dost japonský, přestože Haruki Murakami se vyznačuje tím, že jeho styl psaní je značně ovlivněn americkými autory. Když už zde musely být tiché depresivní scény, tak bych to podložila nějakým soudobým melancholickým soundtrackem a ne jen funěním herců. Moc mě to zklamalo. Plus jen za krásnou přírodu a za typově dobře vybrané herce. ()
Knížní předlohu Murakamiho považuju za geniální dílo a jednu z mých nejoblíbenějších knih od asijských autorů. Film je však napojení několika náhodných scén poskládaných za sebou, které nemůžou dávat tomu co knihu nečetl žádný smysl. Přál bych si daleko lepší filmovou adaptaci. I když vlastně ne, nepřál. Norské dřevo je hlavně o pocitech a nemyslím si, že by se dalo zfilmovat tak, jak by si zasloužilo. ()