Reklama

Reklama

Norské dřevo

  • Japonsko Noruwei no mori (více)
Trailer 3

Filmová podoba knižního bestselleru Haruki Murakamiho vypráví stejně jako kniha příběh o nostalgii lásky, ztrátě a probouzející se sexualitě. Děj se odehrává na konci 60. let v Japonsku na pozadí studentských bouří. Toru Watanabe je tichý a uzavřený vysokoškolák, který se v Tokiu znovu potkává s křehkou Naoko, přítelkyní z dětství. Jejich vztah se postupně prohlubuje, zároveň je ale vystaven rostoucímu tlaku minulosti, kterou poznamenala tragédie jejich společného přítele. Během divokých nočních večírků, na které Torua bere jeho kamarád Nagasawa, potká Toru impulzivní mladou ženou jménem Midori. Ta mu razantně vstoupí do života a Toru Watanabe se ocitá v situaci, kdy si musí vybrat mezi dvěma ženami, mezi vášní a svými principy, mezi budoucností a minulostí. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (3)

Trailer 3

Recenze (223)

Tsuki 

všechny recenze uživatele

V hodnocení filmu mě bohužel neovlivnil jen film samotný, ale i okolnosti sledování. Nejdříve však k filmu: Anh Hung Tran podle mého odvedl hodně dobrou práci, přestože pocit z filmu a pocit z knihy se liší. Ale otázkou je, jestli to vůbec jde, aby kniha i film zanechaly stejný dojem. Přecejen, filmy a knihy jsou odlišné věci, a tak se dá čekat, že scény převedené z knihy do filmové podoby budou působit jinak. Přesto, druhá polovina filmu měla podle mě knize blíže než začátek - ten se mi z nějakého důvodu zdál tak nějak "kostrbatý". Ohledně herců, nemůžu si odpustit "さすが松山さん!" - jak se dalo čekat, Matsuyama byl opět výborný. Kdo ho nezná z jiných rolí, tak to možná nedokáže posoudit, ale on je skutečně chameleon. Člověk nevidí Matsuyamu, ale postavu. Každou roli dokáže hrát jinak a tak by to mělo být. Rinko Kikuchi jsem ve filmu viděla tuším poprvé a zatím nedokážu posoudit její herecké schopnosti. Jedno však vím jistě - když došlo na chvíli, kdy Naoko ruply nervy, herecký výkon Rinko Kikuchi se zdál být sporný. Možná to tak mělo být, ale v každém případě, její řev dělal dojem naprosto přehrávaného jekotu, takže to mé mínění o jejích kvalitách trochu snížilo. Nejspíš by však chtělo ji vidět i v jiném filmu. Když to všechno shrnu, na konci jsem byla celkem spokojená s tím, co jsem viděla, i když kniha je samozřejmě lepší. Pokud můj celkový dojem nějak utrpěl, nebylo to vinou samotného filmu. V kině Lucerna jsem byla poprvé, ale už nikdy více. Troufla bych si říct, že prostory Lucerny nejsou vůbec uzpůsobeny ke sledování filmů. Rušivé byly především zvuky z kavárny pod kinem, ale taky zvuky z nějakého maturitního večírku, co se konal nad kinem. Jak si pak má člověk užít takový poměrně klidný a rozvláčný film, když pořád musí poslouchat zvuky odjinud? A to nemluvě o kouřovém zápachu a sedadlech, které se táhnou v sále neúměrně daleko vzhledem k velikosti plátna (skoro jsem si říkala, že by bylo lepší mít sedadla blízko než skoro vzadu)... Krom prostředí jsem taky byla hodně zklamána kvalitou českých titulků a nemohla jsem uvěřit svým očím, když se úplně na konci objevil titulek "překlad titulků: Tomáš Jurkovič". Zkrátka mi nejde do hlavy, jak překladatel Murakamiho knih, který u nás dělá tak skvělé české překlady, mohl vytvořit tak hrozné titulky. Ať se na to dívám jakkoliv, dělalo to dojem, že je překládal někdo jiný - už jen přehnané užívání výrazů typu "sorry" nebo komolené češtiny, typické pro Prahu a Čechy jako "to je blbÝ", "blbEJ", atd atd (což Jurkovič v překladech knih, pokud vím, do takové míry nepoužívá). Jenže krom toho jsem si všimla i pár nepřesností v samotném překladu z japonštiny. Například, když se Midori ptala Tórua, jestli je někdo, koho má rád, a Tóru odpověděl, že ano, čímž samozřejmě myslel Naoko. V titulcích byla otázka přeložena "A ty s někým chodíš?", což samozřejmě mění dost význam, když pak následuje odpověď ano, protože s Naoko, která byla daleko v psychiatrické léčebně, samozřejmě vůbec nechodil. Zkrátka jsem nevycházela z údivu a říkala jsem si, kdo takové titulky mohl vytvořit, a jestli je snad někdo nedělal den předtím hodně narychlo. Proto byl o to větší šok, vidět na konci jméno pana Jurkoviče. Do teď si musím říkat, že to snad byl nějaký omyl.... Určitě by bylo dobré se na film podívat někdy ještě jednou, v klidu a pokud možno s jinými titulky nebo úplně bez nich.~(4,3)~ () (méně) (více)

Payushka 

všechny recenze uživatele

Na vině mého nijak zvlášť nadšeného hodnocení je z části i fakt, že jsem nečetla knižní předlohu. Spousta obrazů pro takové "nečtenáře" pak nedává smysl. Hlavní problém ale spočívá v absenci citů. Murakami je pro mě autor imaginativní, zvláštní, ale především emotivní, který ve mně něco zanechá. Filmové zpracování Norského dřeva je jenom studeným a neskutečně zdlouhavým pokusem o převedení originálu. Pořád lepší než Stmívání, ale to je trochu smutná obhajoba. ()

Reklama

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Na filmové adaptaci literární předlohy Haruki Murakamiho Norské dřevo je nejpovedenější atmosféra, která se řezavě zavrtává pod kůži a nahlíží do rozbouřených niter nezkušeného mládí. Je to čistokrevná antická tragédie v celé své velikosti a bolesti. Rozpolcenost, ztracenost, beznaděj, tápání, nejednoznačnost, nesmělé volání o pomoc, odevzdanost, tíživý pocit zodpovědnosti, útěk. Veškerá vnitřní pnutí jsou jedinečně zachycena ve svých obrazech. Přes tuto až alegorickou a sugestivní kompozici vdechl filmový tvůrce Anh Hung Tran život bolesti, rozervanosti a strachu lidské duše, která se snaží pochopit složitost a nestálost lidských vztahů a citů a nalézt své vlastní místo a štěstí. Tento film není bezduchá reprodukce knihy, zaměřil se na zobrazení nálady vnitřních světů. Tyto samostatné vnitřní světy jsou ovlivňovány okolím, zejména fenoménem sebevražd, jež je poslední odpovědí jedinců na zmatek duše a na neschopnost nalézt své osobní štěstí. Sebevražda přináší vysvobození pro člověka a mnoho nejasností a rozpolceností všem zbývajícím. Hlavní postavou příběhu je samotářský vysokoškolský student Toru Watanabe (velmi zajímavý Ken'iči Macujama). To on je v centru veškerého dění a v něm se mísí všechny přímé i nepřímé impulsy, touhy a nálady. City a chtíč se perou s pocitem zodpovědnosti a Toruův vnitřní svět je zmítán v křečích protichůdných pocitů, jež berou potřebnou sílu a odhodlání a zalévají duší marností a utrpením. Hlavní ženskou postavou je Toruova kamarádka z dětství Naoko (pozoruhodná Rinko Kikuči) v prohlubujícím se uvěznění pocitu vlastní viny a pochybností, jež postupně a nenávratně uzavírá do šílenství hlasů a strachu. Třetí nejdůležitější postavou je mladá studentka Midori (zajímavá a křehká Kiko Mizuhara), která i přes veškerou rodinnou tragédii touží po životě. Bezelstná upřímnost v rozpolcenosti citů vyvolávají touhu i svazující hlas svědomí. Z dalších rolí: pacientka psychiatrického sanatoria a učitelka hudby se svéráznou metodou léčby Toruova rozháraného vnitřního světa Reiko Ishida (šarmantní Reika Kirišima), Toruův bohémský spolubydlící z kolejí Nagasawa (příjemný Tecudži Tamajama), Nagasawova trpělivá i trpící přítelkyně Hacumi (půvabná Eriko Hacune), Toruův kamarád z mládí Kizuki (Kengo Kóra). Tato antická tragédie má podmanivou sílu ve svém vynalézavém odkývání nahoty lidských duší ve zmatcích citů, viny, zodpovědnosti a chtíče. Ve strachu z podlehnutí, ve strachu z osamělosti, ve strachu neúplnosti. City a sex se prolínají i míjejí. Nálada vnitřních světů..... a já jsem spokojen! ()

Aelita 

všechny recenze uživatele

Vítr vane, norské dřevo je tvrdé a teplé ... Miluji toto nízké zlaté světlo, miluji tento hypnotický déšť, miluji tuto zelenou náruč trávy, miluji toto ticho dechu, miluji toto vzedmutí vln ... Miluji tuto předtuchu i touhu po tom, co možná nikdy nepřijde nebo přijde, ale bude s jiným a jiné, než se snilo ... Kéž by se snilo ... Ale někdy sny nejsou nebo jsou prázdné, nebo jsou tísnivé, nebo jsou černé ... Čím se ta teskná prázdnota zaplní? Když se lidé opravdu pomilují, i když se nemilují, je to energie života, co jim dá novou naději, jenž sice nevymaže ztrátu, ale dá sílu čelit novým možným ztratím ... Jaro, léto, podzim, zima, jaro ... Proč nám není celý život 18-19 let? To je jen nálada ... To je jen vzpomínka. ___ Tento film je podobný mnohým lidským životům - jednotlivé scény a obrazy jsou lepší než celek a sám celek je jen slepeninou střípků-vzpomínek. Kdyby šlo složit mozaiku života výlučně z těch nejkrásnějších snů, které si jen dokážeme představit ... Kdyby jen šlo ... ()

Huntelaar 

všechny recenze uživatele

Podle mě šel ten příběh přepsat do scénáře mnohem srozumitelněji i s cíleným zachováním lyriky Murakamiho bestselleru. Pro neznalce knižní předlohy musí být několik úvodních minut velmi nepochopitelných (jsou odvyprávěny velmi překotně a podle mě nedostatečně vykreslují postavy a jejich motivy), na což se samozřejmě nabaluje zbytek filmu, a pak se ani není čemu divit, že se film nelibí, když onen divák nestihne chytit nit. Mimo to snad jen může existovat malá entita japanofilů, která knihu nezná, ale z vlastního zájmu se jí bude líbit jen samotná atmosféra a kudrlinky okolo, které tady adorují všechny pozitivní ohlasy. Těmi kudrlinkami jsou pro mě hlavně výpravu (nevybavuju si lepší zobrazení retra, výběr lokací téměř dokonalý), tento zážitek podpořený doopravdy výbornou kamerou (v mých očích východoasijský trademark), a to celé v neposlední řadě skvěle zahrané. Knížku se nebojím doporučit okamžitě, film jen po přečtení a to ještě divákům se slabostí pro "Asii". ()

Galerie (54)

Zajímavosti (7)

  • Název „Norské dřevo“ pochází od písně Beatles, která má evokovat atmosféru 60. let. Skladba se objevuje také ve filmu. (neff)
  • Ve filmu to není vysvětleno, píseň „Norské dřevo“ je však oblíbenou skladbou Naoko, která Reiko za její zahrání platí. Citát z knihy: Reiko přinesla z kuchyně pokladničku ve tvaru kývací kočky a Naoko do ní vhodila stojenovou minci vytaženou z peněženky. "Copak se to děje?" zajímal jsem se. "Máme dohodu, že musím zaplatit sto jenů vždycky, když chci slyšet Norwegian Wood," řekla Naoko. "Protože tu písničku mám nejradši. Takže si ji dávám zahrát, jen když doopravdy chci." (Jirka_Šč)
  • Režisér Anh Hung Tran neumí japonsky a ani anglicky nijak zvlášť dobře, proto se při natáčení překládala japonština do angličtiny a angličtina do francouzštiny. (Jirka_Šč)

Reklama

Reklama