poster

Norské dřevo

  • Japonsko

    Noruwei no mori

  • Japonsko

    ノルウェイの森

  • Slovensko

    Nórske drevo

  • Velká Británie

    Norwegian Wood

Drama / Romantický

Japonsko, 2010, 133 min

Režie:

Anh Hung Tran

Předloha:

Haruki Murakami (kniha)

Scénář:

Anh Hung Tran

Kamera:

Ping Bin Lee

Producenti:

Šindži Ogawa

Střih:

Mario Battistel

Scénografie:

Norifumi Ataka
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • ScarPoul
    ***

    Film norské drevo trpí jednou jedinou vecou a tou je úspešná knižná predloha. Horšie je to práve u tých, ktorý knihu čítali skôr ako videli film. Vedia v čom si ich kniha a príbeh získali natoľko, že sa rozhodli dokúpiť si aj iné Murakamiho knihy. Tran ale nie je režisér, ktorý by bol fušer. Jeho intímne a minimalistické príbehy si ma dokázali získať svojou pomalosťou a charakterovou vypracovanosťou. Jeho práca z postavami a prostredím je natoľko premyslená, že vytvára jeho filmom isté osobité čaro. Norské drevo je jeden z tých príbehov. Krásne prostredie, dômyselne prepracované charaktery, pospájané do príbehu o láske a túžbe a o bolesti. Film nám ponúka krásne obrazy, dômyselne koncipované scény – ranný rozhovor na lúke, alebo zoznámenie s Midori, a pritom neskĺzava do samoúčelnosti. Vtipné je, že film a kniha vytvárajú úplne rozdielne pocity. Aspoň v mojom prípade to tak bolo. Film na mňa pôsobil viacej poeticky, ako kniha, ktorá zase dokázala zanechať silný dojem práve tým s akou ľahkosťou rozprávala o ťažkých veciach. Film nie je zlou ukážkou filmárstva. V rámci Tranovho štýlu je to znova posun iným smerom. Ale pre tých, ktorý knihu zbožňujú, je to zbytočný film, hlavne preto, pretože niektoré príbehy naozaj nie je nutno sfilmovávať.(12.6.2011)

  • pm
    ***

    Vím, jaký to je kult, ale nejsem čtenářka knih Harukiho Murakamiho. Nemám přehled přes současná japonská vztahová nebo romantická dramata. Neposlouchám Radiohead. Zato skutečně hodně obdivuji tvorbu Ahn Hung Trana, jeho myšlenkově pronikavý styl: vedení herců, střihovu skladbu a geniální využití hudby Johnyho Greenwooda. Někdy si říkám, že právě Tran dodal písním od Radiohead nový rozměr. Jen málokterý současný tvůrce dosahuje na pozadí audiovizuální estetiky tak vysoce realistického účinku, aby divákům navrch nabídl katarzi. A v tom je ten problém: Tran zpracoval zřejmě nezfilmovatelný, na pocitech založený román...já nechápu proč, čím ho natolik zaujal, vždyť jeho původní autorské práce byly mnohem silnější. I tady používá své oblíbené prvky postupů spirituálních filmů, ale přestože popisuje témata obecně platná, já zde postrádám (pro jeho dřívější filmy typický) otisk vlastní osobnosti a životní zkušenosti. Nebyla jsem zklamaná, prostě "Norské dřevo" je první Tranův film, který jsem nechtěla vidět co nejdříve, pokud možno okamžitě, znovu. Proč taky. A chyběla mi v něm Tran Nu Yên-Khê.(1.3.2011)

  • Lord.Jim
    ***

    Tak jsem se jednou kamarádky zeptala, jak se jí libilo to Norský dřevo. A ona mi řekla: "ty vole, bylo to ňáky divný, já ti nevím..." Takže jsem se na film podívala a musím říct: bylo to ňáký divný. Neříkám že blbý, to vůbec ne, ale úplně jsem se ztrácela v ději a ta sexualita mě tam nějak štvala a vlastně to na mě působilo nějak neuvěřitelně staticky. Hlavní hrdina všem vždy vyhověl, jakoby neměl žádný názor, těm jeho pocitům a citům jsem moc nerozumněla. Inu Japonsko. Nicméně: překrásná kamera.(13.3.2011)

  • Jirka_Šč
    ****

    Režisér udělal zajímavou věc: Některé části knihy musel samozřejmě vynechat, přeskočit nebo "vzít zkratkou", to, co se však do filmu dostalo, jsou ve většině případů docela přesné pasáže z knihy, při kterých jsem viděl a cítil, co jsem očekával vidět a cítit. Na základě více kritických recenzí na ČSFD jsem čekal, že to bude horší a jsem příjemně překvapen. Fascinuje mě zobrazení scén sexu, které neobsahuje ani jedno odhalené ženské ňadro (nebo cokoli jiného podobného), přesto je však extrémně erotické, intimní a odhalující. Líbilo se mi vyobrazení deště v mnoha scénách, líbila se mi kamera. Některými lidmi kritizované pomalé tempo mi vůbec nevadilo. Důvod proč nedávám maximální hodnocení spočívá (a teď to může být můj subjektivní dojem, protože manželka nic takového necítila) v hudbě. Zhruba v polovině filmu mi začala být hudba svojí hlasitostí nepříjemná a až do konce jsem si to uvědomoval. Nemohu si pomoci. Současně mě maličko nesedla scéna s Hacumi a Nagasawou v restauraci. Do té doby se Hacumi a Nagasawa příliš nerozebírali. Rozumím režisérovi, že tam dotyčnou scénu chtěl mít, ale připadlo mi to trochu násilné a maličko mě to rozhodilo ve sledování příběhu, který mi až to té doby připadal logicky plynoucí (žena opět nic takového necítila - asi proto, že nečetla knihu). ■ Moje recenze knihy: http://scobak.blog.sme.sk/c/260302/Recenze-knihy-Norske-drevo.html 85%(28.3.2011)

  • Huntelaar
    ****

    Podle mě šel ten příběh přepsat do scénáře mnohem srozumitelněji i s cíleným zachováním lyriky Murakamiho bestselleru. Pro neznalce knižní předlohy musí být několik úvodních minut velmi nepochopitelných (jsou odvyprávěny velmi překotně a podle mě nedostatečně vykreslují postavy a jejich motivy), na což se samozřejmě nabaluje zbytek filmu, a pak se ani není čemu divit, že se film nelibí, když onen divák nestihne chytit nit. Mimo to snad jen může existovat malá entita japanofilů, která knihu nezná, ale z vlastního zájmu se jí bude líbit jen samotná atmosféra a kudrlinky okolo, které tady adorují všechny pozitivní ohlasy. Těmi kudrlinkami jsou pro mě hlavně výpravu (nevybavuju si lepší zobrazení retra, výběr lokací téměř dokonalý), tento zážitek podpořený doopravdy výbornou kamerou (v mých očích východoasijský trademark), a to celé v neposlední řadě skvěle zahrané. Knížku se nebojím doporučit okamžitě, film jen po přečtení a to ještě divákům se slabostí pro "Asii".(15.3.2011)

  • - Přesvědčit Murakamiho, aby dal souhlas s natáčením Norského dřeva prý trvalo čtyři roky. (neff)

  • - Název „Norské dřevo“ pochází od písně Beatles, která má evokovat atmosféru 60. let. Skladba se objevuje také ve filmu. (neff)

  • - Ve filmu to není vysvětleno, píseň „Norské dřevo“ je však oblíbenou skladbou Naoko, která Reiko za její zahrání platí. Citát z knihy: Reiko přinesla z kuchyně pokladničku ve tvaru kývací kočky a Naoko do ní vhodila stojenovou minci vytaženou z peněženky. "Copak se to děje?" zajímal jsem se. "Máme dohodu, že musím zaplatit sto jenů vždycky, když chci slyšet Norwegian Wood," řekla Naoko. "Protože tu písničku mám nejradši. Takže si ji dávám zahrát, jen když doopravdy chci." (Jirka_Šč)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace