Bílý šejk

Příjemná podívaná na ještě ne zcela rozvinutý režijní rukopis Felliniho. Již zde můžeme sledovat zjevné náznaky kritiky přežívajícího puritánství italské společnosti, která provází silně další Felliniho tvorbu. Kult osobnosti imaginárního hrdiny Bílého šejka přivede mladou dívku Wandu na scestí. V momentě, kdy prohlédne pravou podstatu věci a pochopí, že je oklamána, nedokáže se již bez následků vrátit k manželovi. Ačkoli se vlastně nic nestalo, společenská dogmata jí místo šťastného návratu donutí až k pokusu o sebevraždu. Její manžel, ač milující a dobrosrdečný slaboch, je ztělesněním právě těch starých hodnot, které dohnaly Wandu k psychickému zhroucení. Vše je podáno s humornou nadsázkou karikatury postav i děje. Film je velmi snadno uchopitelný a proto může být celkovým vyzněním přijatelnější pro širší publikum než pozdější Felliniho filmy. Škoda, že je tento snímek v širším povědomí společnosti poněkud zapomenutý. V nabídce moderních romantických komedií je to velký nadstandard. 70% (16.11.2010)

Trochu kýčovitý příběh o uměleckém kýči, satyra na maloměšťáctví, odlehčený výsměch harlekýnovitým příběhům či obyšejná italská komedie padesátých let? Asi všechno dohromady. Bavil jsem se slušně, oba herci (manželský pár) zvládli své hodně stylizované postavy bezproblémů a pro fanoušky Felliniho roztomilé ženy Giulletty je tam jedna milá, vděčná scéna. Ti z vás, kteří Felliniho nepochopili v 8 1/2 či Sladkém životě, ho tady uvidí úplně jiné, lidovější stránky a třeba si spraví chuť. Nechte si chutnat. (05.10.2006)

ocenenia : MFF Benátky 1952 - súťažný výber ◘◘◘◘ Na tento druh talianskych komédií vlastní u mňa "copyright" síce Pietro Germi (napr. Svedená a opuštěná), ale toto sa Fellinimu vydarilo skvele, na čom má veľkú zásluhu aj herec Leopoldo Trieste, ktorý vo svojej tragikomickej postavičke novomanžela pripomína (aj výzorovo) Chaplinovho tuláka.... Príjemná, zábavná satyrická komédia s už vtedy rozpoznateľným režisérskym rukopisom, a s ohľadom na rok vzniku je film aj sviežou odbočkou zo silného neorealistického prúdu talian. povojnovej kinematografie (08.01.2016)

Takže hneď na úvod:A.Sordi tam toho veľa nenahrá,ale to by nevadilo - postatné je,že to nebolo vtipné.Či časom vypršal humor alebo ozaj ten motív a hlavne prevedenie bolo slabšie neviem....no nič moc.Skôr zaujali exteriery rokov 50-tych ako dej samotný.Malá poznámka:malú úlohu tu hrala i Giulietta Masiny ,režisérova manželka - nemôžem si pomôcť,ale ani v mladom veku to nebola nejaká extra krasavica..... (26.05.2020)

Zámerné prehrávanie vo filme so sebou nesie znak sympatií režiséra k nemej kinematografii, obrazovému ponímaniu filmov a vyjadreniu emócií gestami a mimikou tváre. Presne taký je aj Biely šejk, ukazujúci v zhypnotizovane naivne obdivných výrazoch tváre manželky, kam vedie nekritický obdiv k hrdinom romantických a dobrodružných príbehov. Ich mimoriadne vlastnosti si fanúšičky fabulujú v závislosti na miere nespokojnosti vlastného partnerského života. Vyplašená tvár manžela, držiaceho sa dovtedy starostlivo pripravených plánov a majetníckeho poňatia ženy, odráža nepochopenie situácie. Prehliadal to, čo partnerku trápi. Tá namiesto otvorenej sťažnosti si nespokojnosti uzatvorila do fikčných svetov a dopisovania si s ideálom. Od takto skrývaných tajomstiev k náhlemu úniku za prvým fešným objektom už ďaleko nebýva. Manželka sa utieka k vybájenému hrdinovi. Následne zhreší i manžel, odchádzajúci nočným Rímom v sprievode prítulnej dámy. Peripetie sa zdarne podarí uhrať, rozjatrené emócie sa tíšia. Koniec smeruje k očiste vierou: nech ste zhrešili akokoľvek, po spovedi u sv. Otca bude všetko odpustené. Ironické podtóny, účelné prehrávanie a svižný dej bez feérických prvkov, typických pre neskoršiu Felliniho tvorbu, poskytli príjemný divácky zážitok. (04.04.2014)