Na sever

Stařec na zamrzlém jezeře připoutaný řetězem na noze ke svému sněžnému skútru .. to je ten nejstylovější odchod z tohoto světa co jsem doposud viděl, a že jsem toho ve filmu už viděl opravdu dost .. kéž by každý při svém odchodu po sobě takto dokázal uklidit .. kéž bych to dokázal alespoň já, až si budu myslet, že nastal ten správný čas … (10.02.2012)

Chladné, jako prostředí, ve kterém se příběh odehrává. O antidepresivních účincích filmu, zmíněných jako motto, nemůže být ani reč a opravdu jediným štěstím snímku je, že ho režisér nenatáhl do absurdních rozměrů, protože pak by to byla k uzoufání. Stopáž necelých 80 minut bych povinně ordinoval i jiným klubovým kladinám, takže v tomto směru lze brát podobnou střízlivost za velký úspěch, v jehož stínu divákův zájem o probíhající události nestačí spadnout na bod mrazu. Hudba: Ola Kvernberg. 50% (16.12.2009)

Ve spoustě komentářích se střídají slova jako "nezajímavé", "nudné", "nevtipné." Nedokážu souhlasit ani s jedním. Mě se tato mlčenlivá, avšak svým způsobem velmi výmluvná cesta "Na sever" velmi líbila. Pokud se mluví o komedii v souvislosti se severskými filmy, nemůžete od nich očekávat klasický a výrazný humor, na jaký jsme zvyklí. Severský vtip je specifický v tom, že se v melancholicky posmutnělém příběhu na pozadí drsné, zimní krajiny snaží ve vší té vnitřní bolesti, pocitu odloučení, osamění a citového strádání vykrojit nějaký kousek a "posypat" ho trochou, zcela sotva viditelného, či vnímatelného vtipu. Já zde pár takových momentů objevila, a vykouzlily mi lehký úsměv na tváři, pod kterým se však i tak skrývala ona melancholie. Milá dívka s deníčkem, mladý bagrista a jeho fígl s tamponem na hlavě a starý muž čekající ve stanu s řetězem na noze. A samozřejmě nádherná, mrazivá příroda bez hluku, davů spěchajících lidí a stísněnosti urbanizovaných metropolí a velkoměst. Bez všech těch banálních a plytkých hovorů okolního světa, které se nám v mysli slévají do jednoho nesmyslného bzukotu. Bez pocitu nepříjemných pohledů, které nás sledují, když projdeme kolem zástupu lidí. Bez prostor zastavěných moderními nákupními komplexy a lidí, kteří se jako šílení ženou, aby kupovali "nezbytné" "super značkové" výrobky a oblečení, aby byli "in". Bez všech těch skupinek povrchních dívek řešících "nehty, vlasy, krásu, módu" a podobné banality, kupujících si sračkoidní ženské časopisy. Bez skupinek mladistvých smradů a vygumovaných kreténů, jejichž jedinou slovní zásobou jsou slova jako "chlastat, vole, debile, p*čo" doprovázené hýkavým primitivním smíchem. Bez mládeže s nezájmem o jakékoliv skutečné hodnoty, na níž je prováděn brainwashing pomocí současné přetechnizovanosti a vyumělkovanosti světa. Bez doby, v níž se často city a tolerance ztrácejí v sociálních sítích, drahých mobilech a značkových hadrech. Bez vší té povrchnosti, bezohlednosti, nezájmu, lží, odsuzování, předsudků a svazujících konvencí. Na sever je chladivým pohlazením proti všem těm místům, kde máme pocit, že na nás vše padá, lidí je příliš, hluk moc výrazný a kde bychom se radši schovali na místo, jako je v tomto filmu. (08.02.2012)

Osobně bych tu komedii vyškrtla, protože ten úsměv na rtech bych mohla spočítat na prstech jedný ruky. Zvláštní road snow movie Jomara za svým synem a možná i za pomalým poznáváním sebe sama. Po cestě se střetává s pár pitoreskníma postavičkama, jak se píše v obsahu nahoře, ale celkově mám pocit, že si Rune Denstad Lango opravdu hodně zasoukromničil a nám toho předal dost málo. Nádherné záběry na krajinu a ani ten modrý filtr nepomohli k lepšímu dojmu. (27.02.2013)

Tyhle severské filmy jsou prostě....jiné. A Nord je jejich dokonalým zástupcem. Nalákal mě na zajímavý příběh, podivně úsměvný trailer i krásu severské přírody v pozadí - a nakonec vlastně splnil očekávání.... Sledování zasněžené cesty za najítím vlastního syna a potažmo vlastní identity je doprovázeno několika podivnými a úsměvnými setkáními a finišuje v jednom z nejpřímočarejších filmových vyvrcholení posledních let (fakt super závěrečná scéna:). Nord je ale také hodně pozvolný a nepříliš divácky vděčný film - přece jen, nebaví kontinuálně, vykresluje pomalu a jeho poselství je ne až tak jednoduše čitelné... Nicméně jako vzorek norské kinematografie vás upoutá stylem, hudbou i hereckými výkony - což rozhodně není málo... (21.10.2009)