Static

Film si buduje akú takú atmosféru. Postavy sú znepokojené situáciou a tak herecky sú presvedčivý. Tento film hrá hlavne na atmosféru v ktorej nevie moc chodiť, ale tajomno okolo útočníkov je dobre rozvinuté. Masky útočníkov boli premakané. Len spracovanie je nezáživné a aj nudné. Film takmer bez napätia a pointa fúha totálne nepochopiteľná a nezmyselná. Tak sú tu klady, ale vyhrávajú i tak zápory. (19.02.2015)

Jonathan a Addie majú za sebou ťažkú životnú skúsenosť. V jeden nešťastný deň prichádza o život ich malý syn Thomas. S neľahkou situáciou sa obaja vyrovnávajú po svojom. Pokiaľ sa Jonathan snaží dokončiť svoju knihu, Addie stále myslí na tragédiu, ktorá ich postihla. Keď už sa zdá, že sa život začne obracať na dobrú cestu, prekvapí ich nečakaná návšteva. Mladá, žena prichádza v nočných hodinách žiadať o pomoc. Niekto ju totiž prenasleduje a ona je v ohrození života. je ale všetko tak ako sa na prvý pohľad zdá? Static sa síce snaží, ale kvalitu už spomínaného, podobného snímku, The Strangers, v žiadnom prípade nedosahuje. A to takmer ničím. Todd Levin síce taktiež vsadil na atmosféru, ale bolo toho pramálo. Gore - 0, lakačky - 0, napätie 4 z 10. Jediné pozitívum sa tak stáva príbeh, či herci a ich výkony. Záver sto krát obohraní zo španielskej "dielne". Tento horor, respektíve skôr mysteriózna dráma sa tak v mojich očiach stáva len slabšou, priemernou jednohubkou - 50%. (31.05.2013)

Manželé Jonathan a Addie bydí na venkově daleko od ruchu velkoměsta a z dosahu signálu mobilních telefonů. Jen těžce se vyrovnávají s tragédií, která je před nedávnem zasáhla. Jejich malý syn totiž utonul. Do jejich života jedné noci náhle vstoupí mladá žena, která o sobě tvrdí, že měla nehodu na silnici, kde také spatřila podezřele maskované osoby v plynových maskách. Nikdo ani v nejmenším netuší, co se té prokleté noci semele, a komu to vlastně manželé otevřeli dveře. Scénáristé ve svých hororech poslední dobou dávají sadu "spisovatelům". Nevím, co proti této profesi mají, ale faktem je, že nedávno byl divák s tímto konfrontován v "Plivu na váš hrob" nebo "Sinister". Také Jonathan je spisovatelem, a i když jeho žena utápí svůj žal ze ztráty dítěte v alkoholu, tak on je oproti své labilní ženě, přece jen vyrovnanějším. Nedá se to s jistotou tvrdit o tomhle hororu-nehororu. Zřejmě nevědomky, neúmyslně, anebo zkrátka jen z jakési scenáristické nouze došlo ve filmu k pochybení, a to tím, že je hned na začátku vyzrazeno, jak to s manželským párem ve skutečnosti je. Méně zkušený divák čeká jednoznačně "home Invasion" a ono se z toho postupem času vyloupne úplně ale ÚPLNĚ něco jiného. Nápad s rozmístněním kamer po domě a blízkém okolí za účelem sledování manželského páru se ukázal, jako více než dobrý ohledně jitření divácké zvědavosti a dychtivosti, co za tím vším vězí. Film nemá nijak závratné tempo, ale poměrně velmi dobře umí pracovat s napětím a nervozní až těkavou atmosférou vyvolávající blíže nespecifikovanou obavu, ačkoliv ohledně drastických scén je velmi skoupý, když největším hřebem je střep, nikoliv hřeb, v noze. Herecké obsazení ústředního trojlístku není z nejhorších. Milo Ventimiglia si film produkoval a při té příležitosti si zahrál i hlavní roli. Jeho manželku si zahrála Sarah Shahi a tajemná noční návštěvnice připadla Sarah Paxton. Film se pustil do něčeho, co zrovna velkou originalitou nezavání, ale nezastírám, že velmi rychle mně plynul. Svůj záměr zmást diváka měl poměrně dobře rozvržený, ale neustál ho. Předně nadělal množství chyb, které hororový "kriminalista" neomylně odhalí nebo prokoukne, a pokud chtěl stavět na nějaké převratné pointě, tak si měl předtím důkladněji ověřit, zda to ve výsledku bude dávat smysl tak, jak by film býval potřeboval. Nemyslím si, že se tak stalo. Ovšem nepropracovanost v hororech není neodpustitelná, a jsou důležitá i jiná divácká hlediska či kritéria. Mnohé z nich se filmu podařilo naplnit. Počínaje atmosférickým prostředkem, tajemnou skupinkou v maskách, odlehlým venkovem a s tím spojená ztížená komunikace a používáním kamer konče. Nelze se však zbavit dojmu, že film, více než diváka, zmátl sebe a přecenil se také v tom, jak moc si toho na sebe nabral. V tomhle hororu si nemůžete být ničím jistí. 50% A v tom je jeho největší přednost. Mé hodnocení: 60% (20.01.2014)

„Honit jenom jako, může jenom pako.“ Home imbecile's invasion, kdy mé chechtání rušilo Faustce prožitek, aneb blbí honí blbé a „napětí“ se vytváří nekonečně pomalým ohlížení Addie za každým prdem v koutě. IQ OKÉNKO: [][] Pravidla masakru à la Static. †† Honím k nasrání pomalu, tzv. staticky. Hlavně nikoho nechytit! †† Vidím-li manžele vklouznout do ložnice, jdu je honit do kuchyně, to dá rozum. †† Když vím, že se zamkli v komoře, hledám je venku před barákem, slyším-li je šramotit v koupelně, zamířím neomylně... do garáže! †† Dělám si kozy? Já ne, to Todd Levin. [][] Mám dvě otázky. Proč Jonathan furt někam odbíhal a nechával Addie bezchobotům napospas? A opravdu si Levin myslí, že může diváky 80 minut neskutečně srát, protože pointa s trezorem všechno napraví? (02.03.2024)

Tohle je tak mdlý, nudný, slabý a nevýrazný home invasion, až je mi s podivem, že má vůbec 55%. Průběh je drasticky pomalý, kamera má typický béčkový filtr, herci a jejich charaktery se chovají jako kreténi a finální wannabe zvrat v posledních 5 minutách je vyloženě směšný, bez pointy a zanechá v divákovi jen myšlenku ve stylu "a co jako?". Pí*ovina na entou a ztráta 80 minut mého života. (10.12.2022)