Zen

Oproti čínskému filmu o Konfuciovi je tohle mnohem komornější a pokud jde o učení Dógena i Konfucia, tak je to oboje stejně povrchní, ale Konfucius měl hlavně Chow Yun-Fata, kdežto ve filmu Zen moc výrazně sympatických postav není. Všichni jsou tak nějak obyčejní včetně představitele Dógena, který tu má být za velmi oduševnělou a moudrou postavu, a který jakože rozumí tomu pravému "osvícení", ale neznalému člověku to prostě jako "nevysvětlí" :). V tom je podle mě to největší mínus tohoto filmu, že prostě pokud člověk nemá představu o zenu, nečetl si o tom nic a Dógen je pro něj úplně neznámá postava, tak tenhle film mu prakticky nic moc ve své povrchnosti neosvětlí. Taky se to dost vleče, ale přinejmenším je to pořád ještě do určité míry zajímavé, jenže směřuje to tak nějak odnikud nikam a strašně to vychází z předpokladu, že divák je zenu znalý. Konfuciův film byl taky poměrně povrchní, ale takovým tím "populárně naučným" způsobem, kdy z Konfuciova učení představil sice jen trošku, ale ukázal jeho život a postavu za zajímavé a určitě vzbudil u neznalého diváka zájem o jeho postavu bez toho, že by se při sledování filmu o něco ochudili. U Dógena je to ale úplně jinak. Z učení ukáže trošku, ale takovým způsobem, že ten neznalý divák spíš tápe a zájem o zen a postavu Dógena vzbudí možná tak z toho důvodu, že se ten divák prostě bude právem cítit o něco ochuzen a bude se chtít dovědět jak to teda je spíš než, aby tuhle touhu po vzdělávání se autoři filmu povzbudili zábavnou formou. Celé je to navíc hrozně skokovité včetně konce, takže ten dojem z filmu o zenu a Dógenovi je umě silně rozpačitý, protože ke konci, kdy asi čtyři scény po sobě vypadaly jako ta finální, mě to prostě už dost unavovalo a taky mě mrzelo, že to bylo takhle uzavřené do sebe. (25.03.2011)

I když si tu někteří stěžují, že to je strašná kravina, mně se to docela líbilo. Ono je problém v tom, jak chcete vlastně zfilmovat osvícení, no autoři se toho ujali celkem uspokojivě. Filmové tempo je krásně pomalé, což se k filmu velmi hodí, lahodná hudba, která film provazí, velmi dobře sedla a vyzdvihuje snímek ještě výše. I když to možná není úplně to, co někteří od filmu očekávali, já jsem byl některými scénami potěšen a s filmem jsem docela překvapivě spokojen. Za mě 70% s odřenýma ušima. (09.09.2010)

Pozvolně, v téměř meditativním (občas až uspávacím) tempu vyprávěný životní příběh japonského mnicha Dógena, který v 13. století přinesl z Číny do Japonska pravé Buddhovo zenové učení, které se uchytilo i přes nelibost a inzultace jeho konkurentů. Snímek se mnohem více soustředí na fyzické fungování kláštera a mnišský život, než na samotnou zenovou filosofii. Pár mouder tu sice zazní, ale ty neznalým divákům k pochopení motivací, cílů a vnitřního rozpoložení postav moc nepomohou. (16.05.2012)

Jak z hlasu, tak z řeči těla mistra Dógena, kterého stvárnil Kankurô Nakamura, slyším jen sílu a nenávist, jakoby mě bodaly trny do uší, místo toho, abych slyšel mír a zář klidu. Film je na své téma velice dlouhý a to hned z několika důvodů. Tento počin nám totiž o Zenu moc neřekne a bohužel toho neřekne ani moc o Dógenovi. I když je v tomto snímku celkem podmanivá hudba, tak to nezabrání dojmu prázdna z filmu. Čekal jsem asi něco pozoruhodnějšího. (30.05.2015)

Rozhodně jsem se dočkala toho, načež jsem čekala. Vnesla jsem velká očekávání, ale nezklamala jsem se. Jediné, co mi lehce vadilo, tak byl představitel Dogéna, byl mi velmi nesympatický jak výrazem, tak hlasem. Ze všech ostatních mnichů sršel mír, klid a láska, z Dogéna jsem ten pocit prostě neměla a přitom ve skutečnosti by z něho ten pocit měl být i daleko silnější než z ostatních. Poslední čtvrtina filmu byla úžasná. Přestala jsem snad i dýchat a vstřebávala vše, co se vstřebat dalo. A úplný konec s malou holčičkou, která udělala Buddhovi stříšku, byl dokonalým zakončením a vykouzlením úsměvu. Moc pěkné dílo obohacené velice příjemnou hudbou a pohledem na přenádhernou krajinu. (30.06.2013)