Špičák

Aneb co se nestane když laskáte poštěváčky a sledujete VHSky s filmy 'Rocky' a 'Úsvit mrtvých'.... Špičák je jednoduše definicí a esencí sociální satiry, která lukrativně využívá paradigma dominového efektu z hlediska gradace narativu. Pointa zprvu není jasná, a divák tak ani zhola nemá sebemenší ponětí, vo co tady vlastně jde - a nepomůžou vám k tomu ani unáhlený dedukce, natožpak predikce. Snímek totiž na první pohled vzbuzuje dojmy spontánní improvizace či mystifikace, která nectí jakoukoliv pragmatickou zákonitost či hierarchii fikčního mikrosvěta - mnohdy až bizarními dialogy a jejich atektonickou výstavbou počínaje, absurdní hereckou choreografií a expresí protagonistů konče. Ta zvrácená pečlivost, s kterou Yorgos vede své aktéry jako epileptické karikatury, je de facto totální bizár (viz. scénka s tanečkem), ovšem jeho pojetí minimalismu je excelentní - totéž platí pro vztahové peripetie a destrukci rodinných vazeb.... Nakonec se z tohoto prapodivnýho kolotoče vyklubal dechberoucí a zcela atypický milník dystopického subžánru, geniální sociologický experiment, a v neposlední řadě rafinovaná kritika rodičovské diktatury, kterej prostě nemá sebemenší chybu. Je to zvrhlý, klaustrofobický, nesnesitelně provokativní. Pokud tedy existuje originálnější řecká žánrovka s tak kuriózní premisou, zabalte mě do athénského saténu a upalte mě zaživa extra panenským olivovým olejem. Tak ženiálně vypointovanou scenáristickou perličku, která si navíc zaslouží nejedno zhlédnutí, nevidíte každej den - Yorgos má kreativní fištrón jak málokdo! Yorgos je král. (26.07.2020)

Špičák měl být pomyslnou špicou dne. Důvodem byl nevšední námět a fakt, že řecká kinematografie je v poslední době jednou z nejdiskutovanějších. Ani teď, bez mála dvě hodiny po skončení projekce si nejsem jist, co jsem vlastně na plátně divadla Karlových Varů viděl. Po odchodu z budovy mi v hlavě zběsile přeskakovala jediná myšlenka - že Trier je proti Lanthimosovi slabý čajíček. Určitě je to jeden z nejrozporuplnějších filmů, co jsem kdy zhlédnul a vlastní hodnocení si budu muset ještě nechat pořádně projít hlavou. EDIT 9.7.2011: Po vytěsnění některých scén z hlavy nemůžu hodnotit níž - 80%. [MFFKV 2011] (08.07.2011)

Raz som sa na jednom diskusnom fóre celú noc hádal s istým anonymným vysokoškolákom, že rozkladajúce sa žraločie mäso vo vitríne (autora diela si nespomeniem), nie je umenie. Došli sme k tomu, že pravdu má on. Umenie to je, pretože umenie je prakticky všetko, čo zaňho divák považuje. A práve preto týmto druhom artu pohŕdam, pretože rozdiel medzi normálnou a artovou úchyláčinou, spočíva iba v uhle pohľadu. Kynodontas je vlastne taký divný mix Siedmeho kontinentu, Betónovej záhrady a soft porna (v dobrom), pričom vo svojej podstate nič nerieši, iba poukazuje na faktá a ich bezvýslednosť. Zrovnanie so Srbským filmom je prehnané, nejaký ten penis predsa nenahradí znásilnenie novorodenca, a tak to, čo u Spasojeviča beriem ako mínus, Špičáku trochu chýbalo. Najhoršie pocity vyvoláva čo nevidíme a teda to chcelo ešte pritlačiť na pílu. Kladom tohto snímku je predovšetkým fakt, že svoj obsah berie so samozrejmosťou, čím vytvára pekne chorú, zvrátenú atmosféru, ale chýbala mi tam nejaká katarzia, prípadne spoznanie okolitého sveta, alebo záverečný masaker, alebo čokoľvek, čo by mu ako filmu dávalo hlbší zmysel, a nielen hodinu a pol poukazovalo na fakty, ktoré šlo zhrnúť jednou vetou. Ale bavil som sa. "Mami, našiel som dve malé zombie..." (30.04.2013)

"Izolace bez legrace, za zdí kočka vrčí, bratr sestry porovnává, do lampy ho strčí." Guilty pleasure všech propagátorů domácího vzdělávání dětí aneb co všechno jste chtěli vědět o životě, ale báli jste se svých despotických rodičů zeptat. Pár postřehů od rodinného krbu: Proč celá rodinka štěká? Musí, venku za zdí číhají krvelačné kočky! Proč nemá dospívající řecký mladík ustláno na růžích, ale na sestrách? Protože Au-Pich-Pair začala plnit své povinnosti iniciativně, nad rámec smlouvy. Což vedlo k lízání lokte i lampy, poté k výskytu rodinných Čelistí v bazénu a nakonec k boxerskému ringu v dívčím pokojíčku. Btw, Rocky Loli Balboa válel! A co oznámila těhotná máma, čekající dvojčata a psa (:-),  svým dětem? "S novými sourozenci se podělíte o pokojíčky. Ale pokud od teď budete hodné, možná si porod rozmyslím. Jen o psovi diskutovat nebudeme, ten už je na cestě!" Sice nemám vůbec ánung, které žhavé společenské problémy chtěl Yorgos Lanthimos tepat tentokrát (single tepajícího Humra jsem už viděl), ale ten pošahaný tatík, ředitel fabriky, rodiny i zeměkoule a jeho výchovné metody k "dobrému charakteru" mě zaujaly. Vítejte v Řecku, v kolébce civilizace. Napusťte si vanu. A lízejte "klávesnici". Čtyři minuty. (07.01.2023)

Bizarnosť, ktorej sa pomerne bez cenzúry podarilo zachytiť možné dôsledky dôslednej izolácie. Špičák je zmes podivných rozhovorov, ultra nebežných rodinných zvykov, čudných vzťahov a zvláštnych postáv. Je to tak blbé, až je to dobré. U niektorých postáv je tá blbosť či bizarnosť na tak presvedčivej úrovni, že budete mať chuť googliť, či to náhodou neboli "formanovskí" neherci. Ak máte náladu na film, ktorý razí teóriu, že cesta je dôležitejšia ako cieľ, tak ste našli horúceho kandidáta. Nebudete dostávať odpovede. Ujetosti sa budú kopiť. Nevšedný film, ktorý však nie je artovou pič*vinou. (15.07.2019)