Mitte Ende August
Sometime in August
Režie:
Sebastian SchipperScénář:
Sebastian SchipperKamera:
Frank BlauHudba:
Vic ChesnuttObsahy(1)
Třicátníci Thomas a Hanna, stále zamilovaní jako první den, se rozhodnou koupit starý dům na venkově, kde chtějí společně strávit léto. Pro Hannu je ze všeho nejdůležitější být s Thomasem, ten ale nečekaně pozve svého bratra Friedricha, kdysi úspěšného architekta, kterého právě opustila žena s dítětem. Když krátce poté přijíždí na návštěvu ještě Hannina mladá kmotřenka, zavládne v chemii partnerských vztahů zmatek. Erotikou nabitý příběh milostného čtyřúhelníku tak nabírá spád…A láska Hanny a Thomase je uprostřed tajných objetí, kradmých polibků, tísně a zklamání vystavena těžké zkoušce.
Dvě ženy, dva muži, jeden dům a jedno léto: o tom vypráví film Sebastiana Schippera (Kámoš) Na sklonku srpna volně inspirovaný Goethovým románem Spřízněni volbou. „Vešel jsem do velké vily s názvem Spřízněni volbou a ukradl všechno, co se mi tam líbilo.“, říká o tom sám režisér. Výsledkem je příběh páru, který prožívá svou lásku jako nejkrásnější dar, ale také jako největší výzvu svého života. [Der Film 2009] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
SEBASTIAN SCHIPPER, NA SKLONKU SRPNA (2009) _____ Současná německá kinematografie nepostrádá drive; Tykwerovi & spol. šlapou na paty mladí studenti i studentky. Mitte ende august je variace na Goethovo Spřízěni volbou, která pokrevně převíjí vztahy románové předlohy. Svěží, odlehčená, a přece dramatická. Namísto smrti, vyvržení a opětovné schvácení, neklidný puls vzájemného milostného sevření. _____ "Co máš na mě nejraději, co by ti chybělo, kdybych tu nebyla." Nevázaný, bezstarostný a právě tak i milující Thomas , kterého si nejspíš pro toho "věčně hravého kluka v něm" Hanna i vybrala, není poeta, bezradně hledá, a nenalézá, správnou odpověď. A tak mlčí, mysl mu naprázdno šrotuje, vůbec nic ho nenapadá. Trochu proti své vůli konečně vyhrkne, že: Nejraději má Hannu "celou", a také její "hebké vlasy". Hanna se od něho bezeslova odvrátí na svou půlku postele... Pocit, že, aniž by tušil čím to, řekl něco, co neměl, a že narozdíl od včerejška mu dnes Hanna rozhodně "po vůli" nebude, je pořádně hmatatelný... ___ Trochu mi tohle náhlé rozklížení do sebe zapleteného připomíná, v odlehčené podobě, Bergmanovy neúprosně přesné vztahové variace ve Scénách z manželského života, kdy se ještě dlouho před tím, než vypukne konflikt, začnou projevovat drobná, zatím sotva patrná nedorozumění, nesoulady, míjení se - vlasové praskliny, místa, ze kterých se vztah následně pod zesíleným pnutím rozerve... Zdá se, že Schipper dokáže (nejen) tyhle takřka podprahové pohyby na plátně přesvědčivě rozkrýt a delikátně s nimi zacházet... [napsáno před dvěma lety, tedy 11.ledna 2011, zeditováno] ()
Banální, vyprázdněné postavy, uniformní ve svých všedních strastech a slastech, si ospravedlňují svou existenční oprávněnost jen tím, že něco ničí. I rekonstrukci domu zahajují ničením a den za dnem, vystaveni nesnesitelné volnosti venkova, boří a rozkládají dál – své svazky, své osobnosti, své hodnoty. To vše je ve filmu zahaleno mlhovinou naturistického i civilního lyrismu, podbarvováno záběry na bezduché obličeje předstírající přemýšlení a konvenčním zpřítomňováním rádoby erotických prožitků: za maskami však není snad ani tříšť frází přežvýkaných nad prohýbajícími se stoly a milostně zde nezakouší nikdo nic. Pád do objetí je stejně navyklý jako kterékoliv jiné „životní“ gesto. Manekýni. ()
Nejprve dlouhá sekvence beze slov... Z páru čiší láska a živočišnost až na střechu... Postupem času dojde na slova... K páru přibude hrdinův bratr a hrdinčina "nevlastní dcera"... a vše se začne komplikovat... všichni se hledají... všichni hledají své místo v životě... vřava slov i pocitů... A zase dva. Hádejte kteří... Film mě oslovil svou nevyumělkovaností. A jedna věta z něj mi zůstala v mysli - parafráze: je čas přestat stále hledat nové místo k žití, ale žít... je čas se rozhodnout... ()
Tak nahoře v obsahu se píše, že : Erotikou nabitý příběh milostného čtyřúhelníku nabírá spád...... Tssss, ani omylem, s lupou v ruce abych hledala a nic z toho bych nenašla. Nevím, na sklonku srpna jsem si myslela, že Na sklonku srpna mě dostane do relativní pohody, ale to byl velký přešlap. Měli se rádi nebo se neměli rádi? Jejich muchlování by tomu zkraje napovídalo, ale nakonec jsem vnímala jen zmítající se čtyři osobnosti, kteří se jak duchové bez života pohybují v domě před rekonstrukcí a večerním koupáním v rybníku. Já nepochopila žádnou z těch postav, neviděla jsem do nich, vůbec jsem se neměla čeho pořádně chytnout. Kdyby mě Sebastian dovolil alespoň malinko mrknout do jejich mysli, tak bych mu byla nesmírně vděčná, protože potenciál tam byl dobrý, ale takhle sorry a já tudíž končím slovy z filmu: "Ahoj." ()
nemecka Kinematografia ma zaujima, a je to s nou osemetne - tentokrt to dopadlo dobre, to uznavam. Reziser Sebastian schipper /kamos 2006/ natocil vskutku dobry film. Nemam rad romanticke filmy aby bolo jasne, len hovorim - a budem to opakovat stale, ze prilisne pozeranie hororov lezie na mozog. Taka oddychovka, klud, pohoda, pivo, film ...... 77 % ()
Reklama