Expres na západ

Nejlepší je, když si k filmu v klidu sednete a přitom budete mít čistou hlavu, nezatíženou nejrůznějšími problémy a ptákovinami. Takhle přesně jsem to udělala já. Tenhle film totiž od svých diváků vyžaduje plnou soustředěnost a to hned od prvních minut. Nebylo pro mě lehké mu přijít na chuť. Přiznám se, že mě velmi zlákaly dvě velké herecké legendy a samozřejmě HBO. To plodí samé kvalitní filmy a pořady, což už je samo o sobě zárukou kvality. (28.05.2012)

Černá a bílá, konec a naděje, nicota a bratrství se sešly v jendom bytě. Cormac McCarthy sepsal skvělý dialog, jen by neškodilo, kdyby film nechal postavy častěji vypadnout z rozjetého a nekončícího proudu slov, které jsou tak těžké a závažné, až je s podivem, že ten "jednoduchej člověk, v jehož hlavě nikdy nevznikla jediná vlastní myšlenka a který čerpá jen z Bible," zvládá držet krok. Lee Jones jako režisér je uměřený, ve většině se film uskromní na klasický záběr a protizáběr, dokáže ale vystihnout, kdy zůstat pohledem na jednom a kdy následovat postavu, která se zvedne a s triumfem přednese poslední eso v celém rozhovoru, což bylo provedeno a zahráno způsobem, že jsem se po nějaké době s ustrnutím pohroužil do filmu. (26.05.2012)

Dvaja herci, jedna miestnost a kopec nepretrzitych filozofickych dialogov a vysledok je strhujucejsi ako kdejaký akcny film. Najviac si cením, ze Samuel L. Jackson hra civilne a nie zase cool motherfuckera. Stvrtu hiezdicku nedavam hlavne kvôli zaveru, ktory mi nesadol. Dufal som, ze to dopadne pozitivnejsie. 7/10. (19.02.2015)

Scenáristický skvost, jehož každou druhou větu byste si mohli zarámovat na zeď. Víc toho z téhle minimalistické divadelní inscenace vytřískat nešlo, kdo čekal napínavý nebo dramatický příběh, je naprosto vedle. The Sunset Limited stojí na herectví a silných životních filosofiích dvou odlišných protipólů, kteří se sešli v jednom pokoji a zamysleli se nad údělem lidského bytí. Filmařsky se sice nejedná o nic výjimečného, i kamerové jízdy se za chvíli okoukají, ale kvůli tomu si film do budoucna pamatovat nebudete. (12.03.2011)

Tak já nevim. Možná tam na mě bylo až moc "faith bullshit"; možná jsem režisérovi, potažmo Beltramimu, neskočil na tak lacinej hudební podklad, řvoucí typicky "ha, teď to přijde, bomba, šílený moudro, bude ti mrazit!". Každopádně ... ono to holt nepřišlo, no. O tom, jak je celej svět hrozně hroznej, jsem se popravdě dozvídat nepotřeboval; určitě ne celých bezmála 90 minut. Kór z úst tak vyklepanýho profesora, kterýmu jsem jeho povolání (přesně jak poznamenala Jacksonova postava) pořádně uvěřil až někdy v půlce. Proto mě ani ten konec tolik neudeřil; on na takovej výstup prostě neměl nebo jsem minimálně necítil, že by na něj měl mít. Ať už po řečnický stránce, nebo tý aktuálně psychický. --- Líbila se mi symbolika na gauč ulehnuvšího Jonese právě v době, kdy kolega nasadil k nejvěrnějšímu napodobování školenýho terapeuta; líbil se mi konečnej záběr na pořádnej "sunset"; líbila se mi myšlenka (bohužel zhruba jen tahle jedna): "Brotherhood, justice, eternal life? Eh, dear god, man! Show me a religion that prepares one for nothingness, death. That's the church I may enter" ... to je ale celý. (31.08.2012)