Nothing Personal

keby ta zenska mala aspon kozy a zadok poriadny, sak bola plocha jak doska. A kvalitne jej jebalo /jo, jebalo, vo Vasom mirekdusinovskom katolicko -evanjelickom svete plnom volovani a sakrovani Martin nevoluje a nesakruje, Martin kurvuje a picuje jak chora vrana. A na vela veci sa nevykasle, ale rovno vyjebe/ : 40 % (26.01.2021)

Nic osobního, ale i introvence má své meze a za jejich překročení můžeme zaplatit až zjištěním, že se tulíme k mrtvole... Začalo to jako příběh o Mášence a medvědovi, pokračovalo jako ostrovní kuchařka a irský zahradníkův rok a eskalovalo jako ujetá agitka alternativního způsobu života. Ještě jednou - nic osobního, jen doufám, že až tý zrzavý čúze dojde kreditka, nakráčí do zalesněných oblastí severu, aniž by si pročetla manuál pro setkání s medvědem... A že taktéž zdravím porotu v Locarnu. (04.10.2014)

Nic osobního. Snímek, který si mě pomalu, ale jistě omotal kolem prstu. Nenápadně, skoro nepozorovaně, ale každým okamžikem jsem to cítil mnohem jasněji a zřetelněji. Komorní příběh dvou lidí, jejichž cesty spojila náhoda. Jejich samoty, jejich pečlivě budovaná území se postupně bortí, jako domeček z karet. Je hrozně těžké být sám, někdy ještě těžší s někým ve vztahu, sami uvidíte, jak to dopadne. Malá nápověda, je to drama, rozhodně ne žádná komedie. (25.06.2015)

Na opuštěném pobřeží někde v Irsku se náhodně potkávají dvě ztracené duše – krásná rusovláska (a nenechte se zmást, ona je fakt krásná) prchající před svou minulostí a postarší intelektuál (můj oblíbenec Stephen Rea). Jaké byly jejich životy a co je trápí, to není vůbec důležité (i když se leccos dá vytušit), důležitý je ten čas, který prožívají spolu, postupné sbližování, pomalu se rodící důvěra a náklonnost. Velice silně na mě zapůsobil citlivý příběh s minimem dialogů, kde stačí se jen dívat, poslouchat muziku a nechat se uhranout drsnou uplakanou krajinou. Project 52 Films by Woman. (15.06.2016)

Poklidný lehce artový snímek. S hodně povedenou kamerou a všudypřítomným zvukem větru (a místy podivným šumem) místo hudby. Motiv samoty, touhy po ní a taky touhy po uzavření se (myšleno jak psychicky, tak fyzicky- ono opuštěné místo) mi přišel zajímavý a celkové pojetí i atmosféra rozhodně nejsou špatné. Líbilo se mi i rozdělení na kapitoly, které dává velmi pozvolně plynoucímu filmu trochu struktury. Jiná věc je, že názvy těch kapitol mi úplně neseděly k tomu co se dělo. Nebo spíš to co se dělo podle mě ani zdaleka nevystihovalo ony názvy kapitol. (Možná proto, že se toho ve výsledku zas tolik nedělo.) Částečně souhlasím s tím co tady někdo píše o "pseudointeligenci" filmu, protože to vážně trochu působí jen jako taková nafouklá bublina- veliká a prázdná. Na druhou stranu nesouhlasím s tím, že by film neměl žádnou myšlenku. Tu podle mě má, ale pořád to nebylo to dost k tomu, aby si film udržel celou dobu mou pozornost a aby jsem se u toho bavila. Jak jsem psala líbí se mi syrovost pojetí, protože se k tématu hodí, ale to samo o sobě nestačí (alespoň mě ne) pokud za tím není schované ještě něco, nebo spíš, pokud ta myšlenka je to jediné, co film vlastně divákovi předkládá. To co pro mě byl myslím breaking point a teď to bohužel nemyslím pozitivně, byly postavy, nebo spíše postava. Už dlouho se mi nestalo, že by mi u filmu kde se vše točí okolo jednoho člověka byla ona postava takhle nesympatická a že by mě takhle moc iritovala. To byl podle mě ten hlavní důvod proč jsem si sledování neužila. A na závěr jen dobrá rada- pokud jste fanda svižných dialogů, nebo konverzačních snímků, doporučuji se tomuhle "dílu" vyhnout. Za mě to jsou silnější dvě hvězdičky. (07.09.2015)