Wildlife

Velmi pozoruhodný komorní snímek o postupném a nevyhnutelném rozpadu jedné rodiny, který se může opřít o citlivou režii a herecké výkony. Wildlife Vás již od začátku zaujme svým poklidným tempem, kde nic nenasvědčuje tomu, že se rodinná idyla jedné rodiny v Montaně 60. let rozpadne na prach. Nečekají to ani hlavní postavy, s nimiž se hlavní trio herců v podání skvělé Carey Mulligan, Jakea Gyllenhaalla a Eda Oxenboulda popasovalo více než výborně. Co se zpracování týče, Paul Dano svůj debut na režisérské stoličce zabalil do poklidné, emotivní a velmi osobní režie, u níž jsem měl místy dojem, že obsahuje lehký nádech jeho vlastní autobiografie. Je tudíž velkým zklamáním, že Wildlife občas ztrácí dech a má některá rušivá hluchá místa, což výsledný dojem velmi markantně kazí. Ve finále tedy dostaneme ambiciózní filmový debut, který ovšem dalece přesahuje schopnosti jeho tvůrců. Škoda. „Well, ain't this a wild life, son?“ (30.01.2019)

Paul Dano již všem dokázal, že je bravurní herec, a tak se obul i do režijní a scénáristické činnosti a opět mu to jde na výtečnou. Jsem za to rád, jelikož ho vnímám jako jednoho z nejtalentovanějších mladých herců – a teď už i tvůrců – dnešní doby. Jeho Wildlife považuji za výtečný debut a skvělý start režijní kariéry. Dano dokázal výtečně vyobrazit manželskou krizi řízlou krizí středního věku a trápení teenagera, jenž se ocitne uprostřed toho všeho. Jejich vzájemné vztahy okusí různé zatěžkávací zkoušky, jedna věc se ale za celou dobu nezmění – Joe i přes všechny jejich chyby a přešlapy své rodiče nadevše miluje a dokáže jim mnohé odpustit. Závěrečná scéna je vševypovídající. (30.06.2018)

Paul Dano dává na odiv své nezávislé kořeny a namísto dechberoucího audiovizuálu sází na ústřední trojici herců a jejich komorní příběh. Gyllenhaal i Mulligan dokazují svou kvalitu, zjevením je velmi podařený výkon čerstvě sedmnáctiletého Eda Oxenboulda. Coming-of-age drama tentokrát nesleduje pouze dospívajícího chlapce, ale ukazuje potřebu rituálů a nalezení role ve světě i u jeho rodičů, pětatřicátníků. Což je v tomhle věku (a hlavně s dítětem na krku) přece jen docela problém. Silný námět, který však Dano nerozvedl tak, aby mě emocionálně odboural. Jeho civiliní uchopení netlačí na citečky tak moc, až... ze mě nedostal vlastně vůbec nic. Ale možná jsem jen mrtvý uvnitř. (29.06.2018)

Rozpad manželství a tím pádem i rodiny, očima 14-letého syna, který v ní - milujíc stejně matku i tátu - měl zakotvené jistoty. Film o variantě dospívaní rychlejší, než si mladý člověk přeje. Paul Dano sleduje komorně a pomalu poměrně konvenční zvrat osudu, ale natolik citlivě, jakoby by byl pro něj autobiografický. Výborná Carey Mulligan. [Cannes] (10.05.2018)

Dráma by sa asi v pokoji dala zaradiť medzi tzv. sociálny realizmus, zaznamenávajúci vzdorovaniu sa s turbulenciami, ktoré vyvolá strata zamestnania a obrovská ťarcha prichádzajúca s otázkou: čo bude ďalej? To nevie nikto, však každý pochopiteľne prechádza problémami s rôznou intenzitou. Nikto sa nesnaží nikomu nič vnucovať či dokazovať, v tom tkvie jedno z nesporných kúziel snímky. Pomalým plynutím deja, dlhými zábermi, s tým všetkým sa pracuje, aby sa podčiarkla práve ona tichá zádumčivosť hlavného pozorovateľa. Ten, až na výnimky, do vypätých situácií nevstupuje, len je postupom času vo výraze zmätenejší a vyplašenejší. Neoplýva bohvieako širokým registrom, avšak ani si nemyslím, že by to jeho postava vyžadovala. So cťou sa s rolou popasoval a vlastne určil zásadné kvality filmu, medzi ktoré jednoznačne patrí aj vynikajúca kamera. Nielen vďaka nádhernej krajine, ale aj mnohým dobrým nápadom (hrajúcim sa s diváckym očakávaním), získava rozprávanie punc nevšednosti a pôsobivosti. (18.11.2019)