Une exécution ordinaire
Režie:
Marc DugainScénář:
Marc DugainKamera:
Yves AngeloHrají:
Marina Hands, André Dussollier, Edouard Baer, Denis Podalydès, Grégory Gadebois, Marie Payen, Vincent Ozanon, Miglen Mirtchev, François Raffenaud (více)Obsahy(1)
Podzim 1952. Mladá uroložka a léčitelka z nemocnice na moskevském předměstí se zoufale snaží otěhotnět. Jejího manžela, zatrpklého fyzika, drží při životě jen láska k jeho ženě. Tu k jejímu velkému zděšení tajně povolají k lůžku smrtelně nemocného Stalina, který se právě zbavil svého osobního lékaře. Diktátor se postupně vkrade do jejich vztahu a s mladou ženou naváže vztah, ve kterém se důvěrná sdělení mísí s manipulací. Zrůda je střídavě přátelská a perverzní a ukazuje svůj um teroru, jak jsme ho ještě neviděli. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (17)
Jeden z velice povedených filmů, jenž je vlastně sondou do zrůdnosti myšlení diktátora a anitlidského systému, který vytváří. Po celou dobu trvání je z vyprávění cítit hrůzu, napětí a nevypočitatelnou vyšinutost, která v poměrech patologickéa bezcitné diktatury vládla. Obdivuhodně věrné a autentické - zejména od Francouzů, kteří přímou zkušenost nemají. ()
Nemám výtek. Francouzi jako by do historického dramatu pronikli, jakoby tomu rozuměli. Kdybych si dost podrobně v mládí neprostudoval, co byl stalinismus, označil bych bych tento film za efektní šprým. I problém bytu lze řešit zatčením, či popravou nájemníka, lidí je mnoho. Trochu mě vadila absence ruských herců. Francouzské obličeje byly moc evropské, Rusové vypadají jinak. ()
Zjednodušený pohľad na "veľké dejiny", je tu kompenzovaný osobnými zážitkami jednotlivcov, poznamenanými až hmatateľným strachom, ktorý pociťoval bežný sovietsky človek pri všetkom. Pyramída paranoje, udavačstva a prospechárstva siahajúca od Stalina až k bezvýznamnému domovníkovi. Mrazivé! Koľko času zostáva, než k tomu dôjde znovu? Nikogda ne zabudem! ()
Nefrancouzský sci-fi film z neruského prostředí se dal sledovat pouze, když byl přítomen Dussollier jako Stalin. V hlavní roli by měla být žena s sexappealem a charismatem, nikoliv přesný opak v podání šedé myši Hands. Maskéři odvedli zvláštní práci, takže Dussollier nebyl podobný ani na sebe, ani na Stalina. Film byl nudný, nefungoval ani jako psychologická sonda do duše bezskrupulózního vládce, ani jako drama popisující útrapy určité doby. Zřejmě to bylo tím, že jediný, kdo skutečně hrál, byl Dussollier, což je trochu málo na film, v němž je před kamerou maximálně polovinu času. Jedna hvězdička navíc za povedený vtípek s Putinem, který určil dobu konání na půl roku před smrtí Stalina. ()
Úvod zavádí diváka do poválečného stalinistického Ruska (film zpočátku útržkovitě připomíná knihu "Dítě č.44"). Teprve když se mladá klinická uroložka setká se Stalinem, začne hra "gruzínského kocoura" s myší. Napětí a mrazivá skutečnost se stupňují. André Dussollier hraje dokonale a Marina Hands vlastně také. Francouzi překvapili. ()
Reklama