My Darling is a Foreigner
ダーリンは外国人
Obsahy(1)
Příběh o tom kterak si Japonka cizince našla. Saori se živí kreslením mangy. Tony je blázen do japonštiny, a tak přijíždí do Tokia. Tito dva se setkají, zamilují se do sebe, žijí spolu. Tony klade Saori pro ni zvláštní otázky ohledně jazyka či mentality Japonců. Ale dokáže pár, u kterého se střetává západní a východní způsob myšlení, spolu vydržet? Dostane Saori požehnání od rodičů? A co Tony? (Zíza)
(více)Videa (1)
Recenze (15)
film sa snazi vyzerat realne, avsak na nom asi nie prirodzene nie je. ona je z rodiny modeliek, on je zzenstily neschopny clovek na pohladanie a obaja hraju uplne nerealisticky. ich spravanie ma byt spociatku miestami komedialne, avsak casto nie je. naopak je vynutene detinske (how Japanese). on riesi same divne veci a v mnohych veciach vidno ze nohavice nosi doma ona. ich vztah je dost neuveritelny a ich neskorise nedorozumenia uplne vykonstruovane, nemam pocit ze by mohlo ist niekedy o skutocny pribeh. najlepsiu rolu mal Saorin otec. vadilo mi napr aj ze anglicke repliky boli tazko zrozumitelne koli hudobnemu podmazu a/alebo tichemu hlasu. vyzadovalo by si to titulky aj na anglictinu :p ()
Ale jo, příjemná oddychovka pro dlouhé zimní večery, i když děj je hodně předvídatelný. Přeci jen už se ledy hýbou i v Japonsku plném předsudků vůči cizincům, i když ... Asi jsem udělala chybu, když jsem si film pustila po seriálu Sumairu, který japonský vztah k neJaponcům ukazoval IMHO bez růžových brýlí. Ale jak jsem psala na začátku vidět se to dá a klidně i v dalších reprízách. Občas jsem se uchechtla, Mao mě nezklamala a upevnila si pozici mezi mými nejoblíbenějšími herečkami. ()
Celkem příjemné a pohodové podívání na sympatickou, impulsivní, neboli také takové třeštidlo Saori, kterou ztvárnila Mao Inoue moc hezky a jejího amerického přítele Tonyho, který byl přece jen trochu umírněnější s jejich trampotami vzhledem k jejich rozdílným kulturám a mentalitě. Nenáročné a s krásnými náušničkami, které měla Saori na uších při svatbě své sestry. ()
Dārin wa Gaikokujin není klasickou romantickou komedií, jak už tady pár lidí zmínilo. Nejspíš se nebudete nahlas smát, ale jen usmívat, a co se týče romantiky, ta je zobrazena spíše jemně a nenásilně. Dārin wa Gaikokujin je především hrozně příjemný a osvěžující film o soužití Japonky a Američana a vzájemných rozdílech. A jako takový film se mi hodně líbil. Krom toho, Jonathan Sherr (Tony) je sympaťák, který na cizince umí překvapivě dobře japonsky (včetně přízvuku), a tak se i dobře poslouchal a v japonském filmu nepůsobil vůbec rušivě. No a Inoue Mao, k té snad ani není třeba nic dodávat. :) Zbývá mi jen říct, že bych si ráda někdy přečetla původní mangu, která je založena na skutečném příběhu autorky, o jejím životě s cizincem. ~(4,2★)~ ()
Samotný námět je možná v dnešní době klišé, ale zároveň nabízí nesčetně potenciálních humorných situací. Nebo taky průšvihů. Nebo prostě něčeho. V našem případě jsme bohužel dostali obyčejný romantický film, z padesátiodstínové šedi vyčnívající jen díky Tonyho růžovému tričku. Zkrátka a dobře, námět měl jistý potenciál, který byl nicméně zazděn neschopností tvůrců, či jejich neochotou - to samozřejmě nevím, ale asi mi to může být jedno. Takhle jsem se smál jen zvukovým projevům hlavní hrdinky (mimochodem, jinak kouzelné..), což pochybuji, že by měl být hlavní komediální pilíř. Rozhodně to mělo své světlé i silné momenty, závěrečný pocit samozřejmě příjemný, ale tajně jsem doufal, že se u komedie zasměji. ()
Reklama