Reklama

Reklama

Zamilovaný pár Luna a Amar se ze všech sil snaží překonat překážky, které ohrožují jejich vztah. Poté, co Amara dramaticky změní fundamentalistická komunita, řeší Luna ohromné dilema – snaží se zjistit, jestli pouhá láska dokáže udržet vztah na stezce k životnímu štěstí. Od režisérky filmu Grbavica, oceněného cenou Zlatého medvěda na Berlinale a Velkou cenou poroty AFI. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Recenze (45)

bassator 

všechny recenze uživatele

45th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2010 - HORIZONS - Horizonty (Na putu / ON THE PATH / Na cestě) Pro muslima být muslim je asi to nejdůležitější na světě a to tu suveréně předvedl Amar vůči Luně. Nevěřil bych, že by tak "šťastný" pár, který bych řekl, že je nerozdělitelný, dokáže během kratké doby náboženství takto totálně rozbourat... - 6. 7. 2010 - kino Thermal - Velký sál - Karlovy Vary - 70% ()

Blizzard 

všechny recenze uživatele

Na cestě je dramatickým příběhem postupného odcizení milujícího se a relativně spokojeného páru. Jejich zdánlivě normální vztah však jednoho dne naruší nová práce Amara, který našel svou cestu, cestu tradičního - skoro až ortodoxního islámu, kterým začíná být postupně uchvacován. Luna však toto odmítá a stále žije svým dosavadním moderním životem ve víru zábavy, tance a alkoholu a doufá, že se vše časem urovná. Dostávajíc se však do neustálých konfliktů a vztah se pomalu rozpadá, a to i přesto, že se oba stále milují. Výrazné jsou hlavně herecké výkony a to především hlavní představitelky (Zrinka Cvitesic). Navzdory tomu, že se jedná o drama, objeví se zde i několik scén, které ve mně vyvolaly menší úsměv na rtech. (7/10) [MFFKV 2010] ()

Reklama

Niktorius 

všechny recenze uživatele

Jasmila Žbanić si jistě zaslouží uznání za to, že se ve svém filmu vyhnula mnohým (byť ne všem) klišé a s obdivuhodnou seriózností ukočírovala téma, které až příliš láká k bulvárnímu zpracování. Wahhábovská sekta bývá spojována především s rigidností, přísností, strohostí a zpátečnictvím, v podání Žbanićové je je jí ovšem ještě přisouzena role jakéhosi alternativního společenství vytrženého z moderního "konzumního" světa (v tom táboře u řeky si vůbec není těžké na místo wahhábistů dosadit třeba krišňáky nebo Vesmírné lidi) a nabízejícího útěhu těm, kteří jsou jim zklamaní. Však těm vousatým podívínu ani není upírán nádech jakéhosi spirituálna a třeba zpěvná recitace Koránu v Bahrijově podání má téměř hypnotické účinky. Na cestě ale vlastně mnoho neříká (a IMHO ani nechce říkat) o wahhábismu, ani obecněji o islámu, či ještě obecněji o podlehnutí náboženskému fanatismu (on se koneckonců z Amara ani opravdavý fanatik nestane), zaměřuje se především na dva základní způsoby, jak se lidé v Bosně (ne)vyrovnávají se svými démony, ať už jde o jejich aktuální starosti, či hluboko do paměti zaryté hrůzy balkánského konfliktu. Zatímco Luna se dovede přes hrozivou minulost přenést (byť na ní rozhodně nezapomněla, což se naplno projeví ve scéně u rodného domu) a na zlepšení své situace se sama snaží aktivně pracovat, Amar se na toto rezignuje a pokouší se o únik právě do onoho alternativního světa, v němž stačí dodržovat náboženské předpisy a zbytek se postará Bůh. Nakonec dojde k přesvědčení, jež je jednou z výchozích ideí islamismu, tedy že za všechny tragédie (bosenských) muslimů je zodpovědný právě jejich nedostatek zbožnosti a nedůsledné praktikování víry.... Ač je za však za filmem vidět kus pocitvé práce v oblasti filmařského řemesla i pozorování společenských jevů a jeho postavy působí neobyčejně živě a autenticky, nemohl jsem se zbavit nepříjemného pocitu, že se mu pranic nedaří vykročit za suché pronášení tezí a stát se pro diváka také alespoň trochu podnětným. ()

castor 

všechny recenze uživatele

Každý z nich podnikal svou cestu. Ona za otěhotněním, on za nalezenou vírou. Jejich společná cesta se ale začala drolit, jejich vztah se postupně zašlapával do prachu země. On, docela pijan, se totiž po ztrátě zaměstnání a náhodném setkání se starým známým z války obrací k ortodoxnímu islámu. Vzdaluje se nejen jí, ale i všemu, co ho doposud provázelo – zábava, alkohol, sex, radost a prozápadní styl života. Karty a fakta jsou rozdané, záleží na divákovi. Kam se přikloní, režisérka nijak zvlášť neovlivňuje, i když v závěru přeci jen nahrává jí. Jde však o to, čím si musíme projít, než se závěru dobereme. Čekají nás dialogy, které zaujmou, situace, které působí civilně a uvěřitelně. Nelze se však ubránit prázdným a hluchým místům a režijnímu uchopení, které prostě nevtáhne. Nic hlasité nebo naléhavého mi v hlavě po projekci neznělo. A to je, myslím, docela chyba!! ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Tak nevím, je to už mé druhé setkání s tvorbou Jasmily Žbanić a stejně jako u její oceňované Grbavici mám pocit, že se s jejím filmařským viděním nějak míjím. Zajímavé téma muslimského náboženského radikalismu, který dokáže rozložit partnerský vztah dvou mladých lidí plánujících společný život a potomstvo, je sice podáno přehledně, ale tak nějak sterilně. Klady? Vahhábovské hnutí je pro nás nábožensky vlažné středoevropany stejně exotické jako odpudivé, takže jeho zobrazení ve filmu je divácky přitažlivé. No a Zrinka Cvitesic je slušná herečka a pohledná žena, takže je na co koukat. Film jako celek mi ale přišel nevýrazný, popisný a dokázal ve mě vyvolat jen velmi vlažné emoce. Celkový dojem: 60 %. ()

Galerie (22)

Reklama

Reklama