Ironija suďby, ili S ljogkim parom!
The Irony of Fate, or Enjoy Your Bath!
Irónia osudu
Obsahy(2)
Tak ako každý rok, aj tentokrát sa Žeňa stretáva koncom roka v kúpeľoch so svojimi priateľmi, aby sa očistili od všetkého zlého a privítali nový rok s čistým štítom. Vypijú však trošku viac, ako by im prospelo a tak priatelia Moskovčana Žeňu omylom naložia na lietadlo do Leningradu. Ten, ešte stále nie celkom triezvy, vystúpi a nechá sa odviezť na svoju adresu. Iróniou osudu je aj v Leningrade ulica s rovnakým názvom a na nej stojí presne rovnaký dom. Jeho štandardizovaný kľúč pasuje do štandardizovaného zámku štandardizovaných dverí, za ktorými je byt, zariadený rovnakým nábytkom, ako ten Žeňov v Moskve. A ten byt patrí nádhernej žene... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Veľmi dlho som sa odhodlával na tento film, hlavne kvôli dlhej stopáži, no oplatilo sa. Síce to celkom pekne odsýpalo, no aj tak by som prijal, keby to bolo trošku kratšie. Vcelku milé a vtipné, hlavne Žeňovo prebudenie. Romantické časti boli pre mňa príliš zdĺhavé, no ostatní to možno vnímajú inak. Príjemné prekvapenie. ()
Skutečnost, že i v sovětizované části Evropy, ba dokonce uvnitř samotného impéria vznikala velká díla, není nic překvapivého. Víc než o jednotlivé díly se tu přitom jedná o výrazná jména vyzrálých a pro nezasvěcené až překvapivě tvořivých silných osobností. Komedie, která ve své druhé části prakticky zcela ztrácí své původní žánrové určení, vypráví filmově výrazným, nenapodobitelně osobitým filmovým jazykem příběh rodící se velké lásky. Tato nanejvýš pravděpodobná nepravděpodobnost se vztahuje k lidem, jimž přímo "bijí" jejich biologické hodiny. Víc než poutavý námět sám si přitom naši pozornost podmaňuje téměř mikroskopická autorská, scénáristická i režijní pozornost, se kterou je tento proces, v němž hodiny nahrazují týdny a měsíce, sledován. Vyzrálým uměním světové úrovně překvapuje nejen polská krasavice Barbara Brylska (účinkovala i v české kinematografii zpravidla ve filmech spíše problematické kvality), ale i pro nás prakticky neznámí ruští herci (Andrej Mjagkov jako Žeňa-Jevgenlj-Evžen, Ljubov Dobržanskaja jako Žeňova matka nebo Olga Naumenko v roli žeňovy moskevské snoubenky). Opomenout nelze ani zpěv tehdy mladé Ally Pugačovy (1949) i víc než šťastné užití veršů mladší i klasické ruské moderní poezie (Marinu Cvětájevu vyvažuje vedle jiných neméně zdatná a tvořivá Bella Achmadulina /1937/). A tak nevadí, že ve více než tři hodiny trvajícím filmu ani jednou nezazní slovo "sex", věrohodně působí přelety mezi oběma největšími ruskými městy, a ani to, že touha po štěstí, vůle porvat se o ně s dosud nepříznivým osudem, tuto skutečnost zejména divácky víc než vyváží. LÁZEŇ je nesporně hluboké dílo, nevšední zážitek, klasika, která bere, zdá se, dech i mladší české a slovenské divácké generaci. Toho, čím národní umělec SSSR (v soudobém Rusku se tyto tituly běžně používají a společensky ctí) Rjazanov oslovuje i naši současnost, je zkrátka víc než dost. ()
Mezi Moskvou a Leningradem je jen jedna pořádná kalba v lázních, kde se pije vodka z půllitrů na pivo (pravda, to jsem ještě nikde neviděla) a pak se jede vyprovodit Pavel na letiště... Barbara Brylska je tu kouzelná, moc hezky se mi na ni dívalo. Celkově spokojenost, mám jen dvě malé připomínky, tou první je skutečnost, že tu není mužský v charismatické kvalitě A+ (jako je právě Barbara za něžné pohlaví) a tou druhou je délka filmu. ()
Není to typická romantická komedie, ty jsou vtipné a oddechové; tady člověk tři hodiny zírá jako přikovaný do zasněženého sovětského sídliště a pomalu se seznamuje se dvěma nenápadnými třicátníky. Film má vypracovanou kompozici plnou různých paralel: na minimalistickém a realistickém základě staví mírně výstřední příběh plný absurdních motivů, podobně jako se v šedých sídlištích a šedých životech dvou třicátníků objevují různé nečekané a absurdní situace. Některé scény se několikrát opakují - jedny v nezměněné podobě (Žeňa musí pořád vysvětlovat, jak se octnul v Leningradě) a jiné s novými verzemi získávají nový, skoro symbolický význam (schovávání Ipolytovy fotografie; Žeňovo vystupování v roli Ipolyta; nejprve lázeň Žeňova, potom Ipolytova). Hudba jemná, herecké výkony výborné, zvláště Andrej Mjagkov si mě okamžitě získal. Nejvíc mně utkvěla scéna, kdy se snaží vecpat do dveří zároveň s Ipolytem. Tu jsem si zapamatovala z prvního zhlédnutí filmu, což bylo až od druhé poloviny, zdálky a bez titulků v dálkovém autobuse. Tehdy mě fascinovala jeho mladická sveřepost, s níž se dral do dveří. Když jsem film zhlédla s titulky a zjistiila, že jde o 36letého chirurga, nemohla jsem než obdivovat bravuru, s jakou zahrál to, jak vlastními slovy "se teď cítí docela jinak, drzý a odvážný". ()
nostalgické -3* kdysi jsem si tuto ruskou klasiku pustil ze zvědavosti, protože mě zajímalo jaký mají rusové nejoblíbenější novoroční film ... stejně jako u nás je "S tebou mě baví svět". Nemůžu říct, že to je špatný film a věřím, že je v Rusku populární. Docela jsem se chvilkami bavil i já, ale spíš poznáváním ruských reálií, než tím jejím humorem. Prostě nenáročný a oddechový snímek, u kterého neuškodí si dát pár skleniček vodek a přikusovat cibuli ;-) [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Zajímavosti (2)
- Naďu (Barbara Brylska), ktorá bola poľská herečka a neovládala ruštinu, nahovorila Alla Pugačovová, ktorá ale nebola ani uvedená v titulkoch aj napriek tomu, že vo filme navyše zazneli až 4 jej piesne. (Raccoon.city)
Reklama