Šanghajský expres

Čo môže byť vo filme romantickejšie, ako stretnutie dvoch bývalých milencov, ktorí sa stále milujú, ale nechcú si to priznať a tak musia nanovo k sebe hladať cestu. Aké posolstvo je pravdivejšie, že láska bez vzájomnej dôvery nemá žiadnu cenu. Príbeh lásky na pozadí krutej vojny v Číne, ktorá do nej nečakane zasiahne a občas tak diváka pripraví aj na drastickejšie scény, ako napríklad vraždy vojakov. Podstatnejšia je ale von Sternberova obsesia Dietrichovou tvárou, ktorý tu vytvoril hneď niekoľko jej ikonických záberov. Raz je celá v tieni, raz celá žiari, inokedy je jej tvár zahalená cigaretovým dymom a nakoniec spoza čierneho závoja vidíme iba jej plné pery. Ja si ale nemyslím, žeby zápletka filmu nebola dostatočne výživná, práve naopak a pre dobového diváka musel byť príbeh, zasadený do fiktívnych čínskych interiérov a exteriérov, maximálne exoticky príťažlivý. Aj keď sa zvukový film ešte len rozbiehal, tak Šanghajský expres je už pomerne dosť ukecaný no a ja by som ešte vyzdvihol príjemný exotický zjav Anny May Wong, pretože Marlenine črty mi nikdy príliš nerezali. (10.03.2013)

Film podobně narativní jako prohlídka muzea. Hlavním a v podstatě jediným exponátem je Marlene, která zřejmě cestuje s celým svým šatníkem, neboť před příjezdem do Šanghaje stačí vystřídat šest různých modelů (+ noční košile). Performativní rozměr neustálého převlékání šatů na jednu stranu vyděluje Lily ze světa ostatních postav, které zůstávají po celý film v tomtéž, na stranu druhou se jedná o doplnění důležitého motivu hraní rolí, zaměňování identit, vydávání falešného za pravé. Většina pasažérů něco skrývá, něco předstírá, vydává se za někoho jiného. Šanghajský expres není bezobsažný, jeho jádro pouze tvoří to, co by v klasickém filmu bylo pouze podpůrným prostředkem. Vystavování fetišizovaného těla a hraní rolí. Marlene hraje pouze pro to, aby hrála (jak hraje). Důležité tudíž není, koho hraje, ale že hraje. Sternberg tomu maximálně podřizuje výstavbu příběhu i formální řešení jednotlivých záběrů. Film lze sledovat také jako sérií příkladů, jak efektně vsadit Dietrichovou do prostoru. Záměrná přesycenost mizanscény mnoha překrývajícími se plány (což je obrazový element, který podtrhují taky atypicky pomalé prolínačky) působí nereálně, jako kdyby byla „udělaná“ speciálně pro film. Stejně jako hvězdně nadreálná Marlene. Vypravěčsky sevřenějších a v důsledku toho méně rozvláčných filmů existují stovky, mnoho lepších instruktážních filmů na téma „vytváříme hvězdu“ ovšem neznám. 75% (21.11.2013)

Marlene Dietrich to v mých očích opět dokázala a i když její angličtina ve většině dialogů zní jako kdyby za ní mluvil stroj a její herecký partner vypadá neuvěřitelně strojeně a po celých těch osmdesát minut mi silně vadil, Šanghajský expres je dalším filmem režiséra von Sternberga, který mne nezklamal. A i když příběh v podstatě není nic moc (inspirace Kuličkou je vážně hodně povrchní) a snímek spíše než jako nějaké romantické drama působí jako dokument o tajích obličeje Marlene, nějakým záhadným způsobem funguje a všechno mu lehce uvěříte (včetně pro mne osobně docela překvapivé akce Anny May Wong). Tudíž zasloužené čtyři hvězdičky. :) (14.01.2011)

Podivana z kategorie 1A. Tim myslim na Marlene Dietrich... Zajimavy je take Clive Brook v roli cloveka, ktery se nikdy neusmeje. :-) Hoooodne upovidany dobrodruzny film odehravajici se vetsinou v interierech vlaku nebo nadrazi... Nejvic "akce" tam nakonec zpusobi temer stale mlcici Anna May Wong. :-) Ale obrazky nadherne... (28.09.2008)

Načinčaná nuda. Skupina lidí cestuje vlakem uprostřed občanské války v Číně (proboha co tam dělají?) a jsou pochopitelně chyceni povstalci. Většina postav je absolutně nezajímavých, na skupinu vojáků stačí jeden chlápek s kulometem a celá ta zápletka slouží jen k tomu, aby se On a Ona dali dohromady. Zkrátka melodramatický kýč jak bič. Pokud nejste fanoušci Marlene Dietrich (a já tvrdím, že za první republiky jsme měli lepší i hezčí herečky), nic moc Vám to neřekne. (07.05.2016)