O bozích a lidech

[6/10] Jednotlivé časti filmu, ako zobrazenie krestanstva, vojny a podobne - výborne natočené. Skvelý výber prostredia, melodická hudba, réžia a kamera - všetko OK. Dokonca to ani nenudí.. Ale v konečnôm dôsledku to bolo iba pekne spracované video ktoré viedlo od ničoho nikam. Preto nedám vyššie hodnotenie. Nuž ale aj tak je to dosť zaujímavý film. (03.01.2013)

Rozhodne-li se člověk pro nějaký závazek, ví proč. Rozhodne-li se být příslušníkem minority uprostřed společnosti, jež smýšlí jinak, ví proč. Ostatek si musí vyřešit sám se sebou, případně s tím, co (nebo kdo) jej přesahuje.------------- Čili: Snaha fimařů veliká; křeč rovněž. Rozhodnutí znamená rozhodnutí. A film je film.-------- Ostatně Des hommes et des dieux není (imho) meditativní, leč především utvrzující počin (nikoli v negativním smyslu). Víte, co uvidíte a proč. Osobně mi takový diskurz nestačí, nicméně zcela chápu nadšené komentáře a vysoká hodnocení. P.S. Z úcty k mrtvým by se slušelo přidat třetí hvězdičku. Neudělám to. Protože doufám, že Xavier Beauvois není vyděrač. (08.02.2013)

ocenenia : MFF Cannes 2010 - Veľká cena poroty ◘◘◘◘ Zaujímavé poňatie snahy pochopiť (alebo vytvoriť) určitú syntézu medzi kresťanstvom a islamom. Neviem však, či som príliš citlivý, ale od okamžiku, kedy otec Christian citátom z Koránu (súra 5, verš 82-85) obmäkčuje vodcu teroristov pri prvom prepadnutí kláštora, som tam zacítil pre mňa nepríjemnú pachuť antižidovstva. Ten istý verš Koránu totiž začína veľmi nepekným útokom na židov (to samozrejme vo filme neodznie) (03.06.2013)

Místy brilantní a jindy zas poněkud nudné. Filosofické spirituální "drama" o víře, násilí, islámských extremistech a v neposlední řadě hlavně film o nezodpověditelných otázkách, které si kladou sami mniši. Ať už trpí misionáři či divák sledováním tohoto snímku, jednu scéna je nezapomenutelná. Jedná se o jakýsi předzávěr, kde kamera zabírá každého člena při "hostině" za doprovodu Labutího jezera, při které už jen čekáte, kdy to přijde… (6/10) [MFFKV 2010] (12.07.2010)

Komentář Tannera podepisuji. Jen bych snad ještě přidal, že do toho rádoby dokumentárního stylu jsem se nemohl nějak dostat. Přitom témata jsou ohromná, ale co naplat, když je tu jakákoliv rezignace na základní filmové prostředky, jimiž si tvůrci získávají diváka. Přitom stačilo vybrat jednu postavu a vyprávět to z jejího pohledu, hned by to dostalo určité vnitřní emoce navíc. A celé téma by vyznělo daleko silněji. Při tomto rádoby dokumentárním stylu chybí i možnost využít jako emotivního prvku hudbu - a přitom by jen mohla podtrhnout celkové vyznění. Naopak, když je použito Labutí jezero, tak by zase lépe vyznělo ticho... Je zde až moc soustředění na vnější detaily, nikoliv onu vnitřní hloubku. Takhle i přes naléhavost tématu a ony otřesné věci, co se staly, mne to tak nějak často nechávalo chladným. Velkou roli hrálo i to, že jsem nedávno předtím viděl ruský Ostrov, kde je ona duchovní tematika skutečně podána i pro diváka a filmově. (06.04.2011)