Armadillo
Armadillo
Armadillo
Obsahy(1)
V únoru 2009 přijíždí na základnu Armadillo v jihoafghánské provincii Helmand skupina dánských vojáků v doprovodu dokumentaristy Januse Metze. Ten zde společně s kameramanem Larsem Skreem celých šest měsíců sleduje, jak probíhá život mladých vojáků necelý kilometr od tálibánských pozic. Výsledkem jejich práce je strhující a navýsost autentické válečné drama, které bylo na letošním festivalu v Cannes po zásluze odměněno hlavní cenou v Týdnu kritiky. V Dánsku vzbudil snímek bouřlivé reakce ohledně kontroverzního chování některých vojáků během přestřelky s bojovníky Tálibánu. Při natáčení této napínavé, brilantně sestříhané a vizuálně vytříbené sondy do psychiky mladých mužů uprostřed nesmyslné války, jejímiž oběťmi jsou především místní vesničané, tvůrci nejednou riskovali svůj život. Ještě znepokojivější než scény, kdy kulky tálibánců sviští kolem jejich kamery, jsou však záběry mladých vojáků, snažících se každý po svém vyrovnat se situací, při níž jde o holý život. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (99)
Tak takhle si představuju dokument, který jde až na dřeň a dokáže bez jakýchkoli manipulativních praktik zprostředkovat svému divákovi realitu války ve vzdálené zemi, a to tak, že i člověk bez znalosti hlubších souvislostí, kontextu a historie afgánského konfliktu se dokáže dobře orientovat v pozici evropského vojáka, který má napravovat 20 let omylů dvou supervelmocí. Teprve tady si člověk uvědomí, jak absurdní je představa, že se podobný konflikt dá řešit silou. Je to srážka dvou naprosto odlišných civilizací a konflikt, který nemá konce. Při potlačování partyzánské války jsou těžké zbraně a ultramoderní vybavení často naprosto k ničemu. Tanky a automobily ničí pole rolníků, jejichž zájmy chtějí vojáci hájit. Stejně tak jakékoli vojenské akce dopadají na vrub civilního obyvatelstva, které obvykle dá přednost místním bojůvkám, jejichž jazyku a kultuře rozumí, před cizími vetřelci. Dokument ukazuje dánské vojáky jako normální kluky, kteří mají myšlení odpovídající jejich věku a životním zkušenostem. Chtějí zažít nějaké dobrodružství, touží po akci, mají normální lidský strach a projevují běžné emoce. Armadillo je cenné právě tím, že si na nic nehraje, a jestli je něčím šokující, pak spíš tím, jak hystericky reagovala média a veřejnost na chování vojáků v dokumentu. Mně přijde chování vojáků v daných situacích naprosto logické a soudnost schází spíš na té opačné straně. Celkový dojem: 95 %. ()
Jakožto odpůrce těhle věcí jako války apod. absolutně nezáživné a občas i iritující. Jako samotný dokument to není špatné, ale když já tohle nemusím. A ten kdo by chtěl vědět - proč se teda na to koukám? Tak můžu jen říct, že je to něco nového. Jiný pohled na válku než mám já, ale tady mě to nechytlo. 40% ()
Spíše hraný dokument a dánských hravích kloučcích, kteří sem tam rozstřílí na mraky nějakého talibance (granát a 40 kulek) a pak si o tom na základně pěkně povídají. Pokud mrtvola smrdí i se tomu zasmějí. Z vojenského hlediska bylo zajímavé, že kdyby nebyli vybaveni tak perfektním spojením 21. století, tak se tam postříleli navzájem. Průměrný snímek jakých se točí desítky. Rusové to zvládají poněkud lépe. ()
Hodně slabé tři hvězdy. Příběh mne nezasáhl, nevtáhl mě do děje. Záběry nejsou moc zajímavé, stejně jako kamera a vyprávění. K tomu navíc celkem otravní dánština, která se nedá moc dlouho poslouchat. Čekal jsem, že to bude stejné, případně ještě lepší než Restrepo, avšak tomu tento snímek nesahá ani po kotníky (teda za mě). ()
Slabší dojem než Restrepo (x), nicméně i tady to dánský svědectví je zajímavá podívaná, která maluje ten stejný obraz - mylná představa o přestavbě, absence zápalu a víry boje za dobrou věc, nevyhratelný boj proti otrhaný guerillový armádě kdesi v pustý a nehostinný krajině, bez vůle tamních obyvatel. Neříkám nechat vznětlivý region úplně napospas Rusku-Číně, ale vysr*t se na strašáka terorismu a nechat také na svůj osud. ()
Galerie (14)
Photo © TrustNordisk
Reklama