Trabantem napříč Afrikou

Moje první setkání s Danem Přibáňěm nastalo u jeho rozhovoru pro DVTV, kde mě překvapil svými smysluplnými a pohotovými reakcemi a vcelku rozumnými názory, rozhodl jsem se tedy prozkoumat jeho tvorbu. Hedvábnou stezku vynechávám a seznamuji se s Afrikou z pohledu z trabantu a jsem opět mile překvapen. V tomto barvitém cestopisu navštívíme pravděpodobně jedny z nejchudších koutů světa a jedním očkem mrkneme na život tamních domorodců, kteří jsou "sto let za opicema". Má to určitou poetiku, ale co oceňuji více, je vykreslení obtíží, které výpravu neustále potkávají. Dokolečka opravovat starou herku v nesnesitelných podmínkách, tak to klobouk dolů. Díky tomu se nám divákům daří cestu prožívat a doražení do cíle vnímat jako opravdové vítězství... 8/10 (28.10.2016)

Prejsť trabantom afrikou je látka aj na cestopisný seriál, a preto som sa bál, že bude dokument príliž povrchný a "rýchlikový". Avšak to čo som videl, bolo svižné, milé a vtipné a aj keď cestovatelia možno neukázali všetky turisticky najznámejšie atrakcie, tak ako je to vo videách z týchto krajím skoro "povinnosťou", ukázali pravú afriku, ktorá sa nachádza niekde za všetkými tými turistickými atrakciami. Neoddelitelnou súčasťou dokumentu, na ktorú som sa tešil tiež, boli neustále opravy trabantov a z toho vyplívajúce zúfanie, stredajúce absolútne víťazstvá. Príjemný dokument, ktorý by ma určite bavil aj v prípade, že by bol o niečo dlhší. 90 % (09.10.2011)

90%. Špičkový cestopis, kde kultury jsou tak trochu spíš vedlejším produktem, přičemž tím hlavním faktorem jsou zážitky a dobrodružství samotných cestovatelů. Sympatická parta lidí, kteří se prostě rozhodli, že dokáží něco, "co nejde". Pravdou je, že o jednotlivých zemích, jejich kulturních specifikách a památkách se tu nedozvíte příliš mnoho, ale energie a síla, kterými je tento cestovatelský klenot nabitý, nemají ve filmovém cestopiseckém světě konkurenci. (13.04.2014)

Dlouho se mi na cestopis nekoukalo tak hezky, jako tady na tenhle o dvou Trabantech, kteří si to prodrandily skrz na skrz Afrikou. Hrozně jsem to těm cestovatelům přál, ale přiznám se, že i záviděl. Ano, není to hezká vlastnost, ale když to přiznám, tak proč ne. Který člověk, který má rád cestování, by jim tak úžasný výlet nezáviděl. Musel být úžasný. Vždyť ta parta prakticky zastavila svůj život zde v Česku. Studenti přerušili školu, pracující odešli z práce...a to jenom proto, aby si splnili sen a zažili zážitky, které se nikdy a za nic nedokáží zaplatit. A co je na tom nejlepší, udělali to pro diváky zábavnou formou. Afrika je různorodá, ale pokaždé se najde nějaký smysl pro humor...ať už ze života nebo v rámci samotných lidí, kteří se zde zdáli neuvěřitelně v pohodě. Takový samozvaný král rastamanů v centrální Africe asi mluví za všechno. Nicméně mě i dost překvapil fakt, že se ve střední Africe nachází velké množství českých vesnic, na které Češi vydělali svými penězi. Člověk si uvědomí, že jsem tu smsku taky kolikrát poslal a skutečně to v té Africe má smysl. Vedle domovské vlajky tak vlaje i vlajka Česká...děti se něco naučí a život tam tak budou mít o něco lepší, než by měli normálně. Jsem rád, že to má smysl. Nejen tuto skutečnost mi tento dokument dal. Dokázal mi ukázat Afriku dneška, kolikrát i humornou formou a donutil mě přemýšlet o životě, o tom, že bych jednou za život takovou životní pouť taky rád udělal. (14.06.2011)

Smekám před odvahou vydat se v těchto duroplastových ,,rozzuřených vysavačích'' napříč Afrikou. To je cesta spíše pro Defíka nabo Landcruisera... Občas to bylo zajímavé, udivilo mne, že jsou oblasti, kde prostě benzín neseženete, protože se tam jezdí jen na naftu. Chvilkama mi to ale celé přišlo jako reklama na Člověka v tísni a bohužel (a můžou si za to právem samy) mám poslední dva roky na ziskovky alergii. Jinak neškodí vidět v jakém stavu Afrika je i desitky let po poválečných dekolonizacích a leckde se toho fakt moc nezměnilo snad je trochu ubylo lidožroutů... Jinak k tomu Člověku v tísni. Nic proti ať tam pomáhá. Tam to má smysl. Jen mi to trochu kontrastuje s takovou tou předstíranou nezávislostí Afričanů a touze oprostit se od vazeb na bílého muže. Oni prostě na nás závislí budou pořád, protože se sami o sebe neumí postarat. Tak to prostě je. Tři spálené brzdové destičky. * * * (10.09.2020)