Režie:
Jiří TrnkaHudba:
Václav TrojanHrají:
Růžena Nasková, Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout, Václav Vydra st., Karel Höger, Otomar Krejča st.Obsahy(1)
Jiří Trnka patří k zakladatelům nejen české, ale světové animované tvorby. Loutkový film Staré pověsti české vychází částečně z Jiráskovy předlohy, ovšem významně rozšířenou o původní historický Kosmův pramen a v moderním výkladu přijal interpretaci Vladislava Vančury s jeho pronikavou básnivostí. Film i dnes uchvacuje scénickou šíří i režijním a výtvarným pojetím, které přes drobnost loutek dokáže představit hrdinské eposy české mytologie v celé její monumentalitě. Zcela nové je výtvarné zpracování loutkových typů, postavy musely přesvědčivě vyjádřit heroického ducha daného tématu. Film Staré pověsti české se těšil velkému mezinárodnímu ohlasu a získal mnohá zahraniční i domácí ocenění. (Studio Trnka)
(více)Recenze (93)
Superlativa tu psáti nebudu, páč je to zbytečné. Učitý druh lidí ví, co je to za klenot a ti ostatní, těm je to fuk. A tak to je. Skutečnost, že tohle neskutečné dílo (které mě docela v dětství strašilo a pro mě osobně jsou určité části ryze hororové), nebylo ve vysírání...pardon, ve vysílání veřejnoprávní tv (která má přímo v popisu práce zachovávati alespoň nějakého zdání kultury), dobrých 30 let, je věc...bez komentáře. ()
Technicky vypiplaný, ale dějově tak moc plytký, že jsem u toho usínal. K čemu je přesné odvyprávění Jiráska, když většina příběhu je vizuálně tak rozmělněná, až mě to nudilo. Tím bohužel utrpěl i můj výsledný dojem z tohoto vskutku technicky luxusního díla. Jenže bohužel bez dobře napsané hlavní postavy (těch je zde ale více) není dobrý děj a z toho důvodu snižuji hodnocení o dvě slunce. 70% ()
Vizuálně velice podmanivý, dynamický a nadčasový film, dokonalá práce s loutkami. Docela mrzí, že jednotlivé pověsti jsou tak krátké, určitě by jim nevadilo prodloužení a kdyby místo jednoho celovečeráku vznikla rovnou série třeba středometrážních filmů, kde by byly pověsti více dějově propracové. Pro cizince, který nemá ponětí o tom, kdo je Jirásek, to musí být trochu chaos. ()
Článek mytického řetězu, který má počátek někde na úsvitu národního obrození, přes Palackého, který budování mýtu dovršil, a přes Jiráska, který národní mýtus široce popularizoval a dosáhl toho, že identita národa byla založena na společně sdíleném příběhu. Bohužel se zdá, že tento Trnkův článek řetězu je posledním, že dnes už žádný společný příběh neexistuje či nefunguje, že mnozí už ho ani neznají. Film jsem viděl po dlouhých letech. Z dětství mi utkvěla vzpomínka na temný příběh s podivnou hudbou, hlavně pak vzpomínka na lidského běsa, kterého vodil lučanský kníže. Ale úplně se mi z hlavy vykouřilo, že ten film má i poetické a lyrické pasáže, s okuzlujícími lesními až pohádkově působícími scénami. Po letech mi ten film připadá úchvatný s těmi expresivními záběry a sborovým zpěvem, vše ještě neseno pozdně obrozeneckým patosem.. Ovšemže zlatým hřebem je ta válka s Lučany. Od Neklanova dialogu s vnitřním hlasem, přes choreografii boje Čestmíra a Vlastislava (s tím působivým symbolem raněného sokola), po hromadné bojové scény - velice akční, působivé i po šedesáti letech. Ale uvědomuji si, že toto dílo asi přestává být dnes srozumitelné. ()
Vynikající loutkově filmová adaptace nenáviděné povinné četby. Jiří Trnka přidává coby svůj tvůrčí vklad nejen neuvěřitelně náročnou a precizní animaci, ale akcentuje v Jiráskově mýtické tvorbě hlavně rozměr romantický. A autorskou invencí je v jeho klasickém loutkovém filmu cítit především ohlas děsivosti a krutosti dávných dob. Trnkův film je také dalším důkazem pro literárněvědní teorii, že 50. léta byla další, čtvrtou fází národního obrození, byť řízenou ze sekretariátu ÚV a z pracovny profesora Nejedlého... ()
Galerie (21)
Photo © Splendor Films
Reklama