Neřízené střely

Komedie tak jak má být kolem choulostivého tématu nikterak nepřešlapuje a dělá si legraci ,velice decentně,padni komu padni.I když jsou Italové velicí cíťové dokáží si s tématem pohrát.Vše graduje když se dostaví Tommasovi kamarádi ze Říma a jakoby náhodou všichni 4%.Příběh se zdá být ztřeštěný ale mě opravdu pobavil +++++od tohoto data jsem film viděla po čtvrté (8.2.2019) a stále mě baví. (24.11.2018)

Až do příjezdu partičky "kamarádů" z Říma to vlastně až taková komedie není. Vidím to jako takovou režisérovu autoterapii, jak se vyrovnat se svou rodinou (a možná i svou orientací) - to, že je film věnován otci, k tomu přímo vybízí. Nicméně je to dostatečně poutavé, aby vás to nenudilo, škoda jen nedotažené paralelní linky s dávnou svatbou. - Beznadějné lásky nikdy neskončí. Jsou věčné. (19.12.2013)

Italské, rodinné, pohodové, evropské, nové. Prostě zase trochu kinematografická změna v podobě evropského filmu. Typická italská mnohočlená rodina, kde každý něco tají nebo má nějaký problém. Nechce se mi rozepisovat, prostě pohoda film, který je sice trochu smutnější nebo vážnější, každopádně parta "gay kámošů" ve filmu exceluje. ..tak snad nám ta Itálie vyjde příští léto.. (24.08.2013)

Na filmy Ferzana Ozpeteka je jednoduché uvalit stigma překombinovaných vztahových kecaček bez děje (krátce: nuda), což se přesně mně před pár lety po letmém zhlédnutí snímku Le Fate Ignoranti stalo. Člověk asi potřebuje dozrát. A momentálně mám dojem, že tato fáze potkala už i mně…Ač jsem začal Mine Vaganti sledovat s jistou dávkou skepse, Ozpetek mě beze srandy posadil na zadek. Propojení žánrů komedie-drama funguje bezvadně, v některých momentech jsem se málem polámal smíchy, v jiných jsem byl chycen za srdce. Příběh staví na rodinných hodnotách a vztazích, odpovědnosti lidí ke druhým, k sobě samotným. To vše s patřičnou dávkou italského temperamentu, perfektním obsazením a co je důležité, bez kanonády otřepaného patosu. Co víc si přát? Opakovanou projekci a do budoucna více takových překvapení. 91% (20.11.2010)

Do kina ma donútila ísť kamarátka. Pred kinom som si obzerala plagát- talianska komédia s podivnými hercami- no priznávam, že som išla s obavami a výhražkou kamarátke, že mi vráti tie tri eurá, ak to bude blbosť. A potom, čuduj sa svete- ono to blbosť nebola. Vôbec. Bolo to výborné, emócie vyvážené, na niektorých scénach sme sa svorne pobavili celé kino. Každý odchádzal s úsmevom na tvári, dobrou náladou a vetou: " toto si musím stiahnuť aj domov" :-) (08.08.2013)